Co je Kulturně komunitní centrum Koruna?
Nově vzniklé zařízení Městské části Praha 16, Radotín tvoří stará budova kulturního střediska Koruna a nová budovy komunitního centra s kavárnou. Tyto budovy sousedí s domem na půl cesty, policií i Základní uměleckou školou Klementa Slavického. Vše spojuje Fajnový dvůr. Toto propojení budov i aktivit poskytuje pestrou a inspirativní nabídku vzdělávacích, kulturních, komunitních i pohybových aktivit pro všechny věkové kategorie. Je to unikátní prostor radotínského kulturně - komunitního dění a tvoří přátelské a bezpečné zázemí pro seniory, teenagery, rodiny s dětmi, klienty Domu na půl cesty i další. Slavnostní otevření proběhlo 30. 9. -2. 10. 2021.
Na začátku každého projektu je vize, sen, příběh a my vám teď povíme ten náš.
Donedávna byla část Základní umělecké školy K. Slavického v budově Kulturního střediska U Koruny. Děti čekající na svou hodinu flétny, klavíru či baletu čekaly v zimě, dešti před budovou, v lepším případě na chodbě Koruny. Rodiče, prarodiče, kočárky, koloběžky, vystupující i návštěvníci kultury, všichni na malé chodbičce.
A tak vznikl nápad, vytvořit místo, kde budou všichni trávit čas bezpečně, příjemně a smysluplně. Prostor, kde všem bude FAJN, kde se dají napsat úkoly, seminárky, vyřídit pracovní mail, zjistit, co se kde v okolí pořádá a kam za kulturou, kde a jak vyřídit důležité životní situace. Komunitní prostor, kde budou pro všechny kytičky, bylinky, nebo zvířátka, které nemůžou mít doma. A také místo blízko Koruny, kde si lze dát výtečnou kávu, rozebrat v klidu včerejší Čaj o třetí, koncert nebo divadlo v Koruně. Zkrátka místo pro setkávání radotínských rodin, sousedů, studujících, pro jejich společné chvíle, hraní deskových i jiných her, pro besedy, tvůrčí dílny, pěstování bylinek i duchovní i jiné občerstvování.
A tak za velké podpory MČ Praha 16 Radotín, i díky několika dotacím z Magistrátu hl.m. Prahy a Evropských fondů dostaly naše nápady křídla. A starý dvůr ožil novým životem. Ze zchátralého stavení vyrostlo za necelé dva roky Kulturně komunitní centrum Koruna a hned vedle dům na půl cesty, který v lednu přivítá naše první sousedy. Je určen těm, co opouštějí dětské domovy a nemají kam jít. Dále zde najdete i novou základní uměleckou školu a služebnu městské policie. V originální komunitní Fajnové kavárně si pochutnáte na kvalitní kávě, nebo čokoládě za „mimopražskou“ cenu, odpočinete si od pracovního či studijního tempa, poslechne si hudbu, přednášku, přečte knihu, nebo podrbete na nose naši králičí slečnu Jáju. No a na zelené trávě, ve stínu stromů, budete na jaře sledovat oblohu z houpacích sítí, nebo pozorovat, co z toho, co jsme spolu zasadili, vyrostloJ. A také již máme krásný komunitní kompostér……
Vy tu teď čtete tento příběh. Příběh, který by se zdál u konce ale naopak: Právě začíná.
Našli jste i vy v naší vizi své místo? Oceníte radu v dnešním onlinem uspěchaném světě nebo oceníte osobní kontakt, pohodu a vlídná slova?
Možná si říkáte, že toto místo budete navštěvovat pravidelně. Zajdete si na jógu, kalanetiku, využijete počítač, asistenci i výzvy našich milých koordinátorek i lektorek a lektorů…
Stačí si vybrat jednu z nabízených komunitních aktivit projektu Fajnový Dvůr U Koruny: Koruna kvete, Klub her, Mladá scén(ka), kalanetika, nebo jóga pro seniory, seniorská akademie.
V nízkoprahovém centru Pod jednou střechou se přihlásíte a zajistíte si tak své místo. Všechny aktivity projektu jsou zdarma.
Těšíme se na budoucí shledávání a příjemně strávený čas ať už spolu nebo vedle sebe.
Váš tým Kulturně komunitního centra Koruna www.centrumkoruna.cz
Kulturní středisko U Koruny má za sebou rok téměř bez kultury, epidemie zrušila většinu plánovaných vystoupení. Pojďme si alespoň zavzpomínat na koncerty, divadla či jiná představení, která v posledních deseti letech nejvíce pobavila radotínské obecenstvo.
2012
V tomto roce se za přítomnosti skupiny Olympic a dalších kapel otevřel klub ve sklepním prostoru kulturního střediska. Ve vyprodaném hlavním sále se zase představil vynikající houslista Jaroslav Svěcený, povedené bylo i vystoupení folkového dua Paleček a Jahelka. Svým hudebním projevem všechny v sále upoutal skvělý herec Jiří Schmitzer. Mohli jsme si také vychutnat skvělé blues Jana Spáleného a skupiny A.S.P.M.
2013
O zajímavé hudební zážitky se kromě dnes již populárního Zrní a dalších kapel postaral investigativní novinář Josef Klíma, který přijel se svojí skupinou Na vlastní oči i uši band. Posluchače upoutal zpěvák a skladatel Oskar Petr, bývalý člen folk rockové hudební skupiny Marsyas. Velký zájem byl i o koncert folkaře Pavla Dobeše. Energickým projevem své fanoušky dostal „na kolena“ Ivan Hlas. Smutnou zprávou tohoto roku bylo úmrtí radotínského rodáka, dlouholetého bubeníka skupiny Olympic. Klubová scéna kulturního střediska byla následně přejmenována na Klub Milana Peroutky.
2014
Doslova pohlazení po duši každého trempa bylo vystoupení folkové legendy Wabiho Daňka. V Koruně svou hrou na trumpetu všechny posluchače ochromil světoznámý hudební skladatel slovenského původu žijící v USA Laco Déczi. S velkým úspěchem zde vystoupil i písničkář a textař Vladimír Merta. Na své si přišli i milovníci talk show. V pořadu Drink v režii Dany Radové (vedoucí KS U Koruny) se představila známá komička Simona Babčáková.
2015
Pamětníci předlistopadové éry si zatancovali na temperamentní hudbu skupiny Abraxas. Koncertoval zde i folkový zpěvák Karel Plíhal. Svým projevem zaujal muzikant a zpěvák Jan Ponocný, který mimo jiné napsal hudbu k filmům režisérky Alice Nellis: Revival, Perfect Days i Mamas a Papas. Skvělý byl koncert Vladimíra Mišíka se skupinou E.T.C.. Nezapomenutelné bylo vystoupení saxofonisty Štěpána Markoviče. V sále Koruny jsme zažili i famózní herecký koncert Zuzany Bydžovské a Hany Maciuchové ve hře Růžové brýle.
2016
V tomto roce měla velký ohlas hra Blázinec se skvělým Mirkem Táborským. Vtipná komedie a onewoman show Hvězda v hlavní roli s Evou Holubovou si také získala radotínské publikum. Zajímavé bylo představení společnosti F. Kreuzmanna Jana Eyrová, v němž si trojroli zahrála radotínská herečka Milada Čechová. Diváci si užili živelný koncert známé jazzmanky Jany Koubkové, koncert herečky Báry Hrzánové s Condurangem nebo legendární kapelu Jablkoň. Podobné nadšení vzbudil také koncert kapely Blue Effect s výjimečným kytaristou Radimem Hladíkem. Nejen že si ho naši věrní diváci přáli, ale ještě tuto akci finančně podpořili. Ano, v Koruně se schází mimořádní lidé, a to jak na pódiu, tak v hledišti. Cestovatelským majstrštykem bylo prosincové setkání s cestovatelem, spisovatelem a čestným náčelníkem indiánského kmene Kikapú Miloslavem Stinglem, kterému jsme popřáli k jeho krásným 87. narozeninám.
2017
Do Koruny zavítaly opět naše divadelní stálice: Kočovné divadlo Ad Hoc, které jako vždy přilákalo plný sál diváků na mafiánskou operu Zmrazovač i na představení S úsměvem nepilota a kladenský soubor V.A.D. Ti přivezli vynikající komedií Píseček a zajímavé pásmo o historii středočeského města nazvané Fe-érie o Kladně.
Charismatický herec Vladimír Kratina zaujal hlavně divačky v představení Sexem ke štěstí. Třešničkou na dortu bylo humorné pásmo Besídka, se kterou k nám zavítalo legendární divadlo Sklep s Tomášem Hanákem a Milanem Šteindlerem.
Asi největším zážitkem této sezóny bylo promítání životopisného filmu o operní pěvkyni Červená a poté beseda s režisérkou Olgou Sommerovou a s hlavní představitelkou filmu Soňou Červenou, která ve svých 92 letech překvapila svojí vitalitou.
2018
Prvním lednovým představením byla poetická a veselá hříčka plzeňského souboru Rámus, oceněná na Jiráskově Hronovu, s poněkud provokativním názvem V prdeli. Představení domácího souboru DS Gaudium, komedie Tchyně v domě, bylo pro velký úspěch u diváků sehráno několikrát. V podání kladenského divadla V.A.D. se na jaře vrtalo do zubů i publika v komedii Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka. Na podzim přivezli kladenští skvěle zpracovanou Čapkovu Válku s mloky. Emocionálně silné bylo představení Odvolání, kde exceloval známý profesionální herec Mirek Táborský. Na představení se přišla podívat a svého bývalého kolegu pozdravit i radotínská herečka Naďa Vicenová.
V tomto roce se uskutečnilo v sále několik skvělých koncertů. Jedním z nich byl vzpomínkový koncert pro Milana Peroutku, na kterém zahrál a zazpíval fenomenální klávesista, skladatel a zpěvák Roman Dragoun. Dalším vynikajícím zážitkem bylo vystoupení legendárního kytaristy Michala Pavlíčka a zpěvačky Moniky Načevy. Radotín navštívila známá herečka a šansoniérka Chantal Poullain. Pobavit nás přijelo Duo Oldáš: populární herec a komik Oldřich Kaiser, tentokrát jako muzikant a zpěvačka Dáša Vokatá. Zajímavý byl také koncert vtipného písničkáře Xaviera Baumaxy. Velký zájem byl o přednášku Pjéra la Šéze Manipulační triky v komunikaci. Neopakovatelným zážitkem se také stalo setkání s mentalistou Jakubem Kroulíkem, který poutavě hovořil o hypnóze a poté vybrané zájemkyně uvedl do tohoto stavu (včetně barmanky, která pak měla problém obsluhovat).
Obdivuhodné bylo vystoupení pro seniory, kde zpívala Naďa Urbánková či Josef Zíma.
2019
O výlet do klasické hudby se postaral vynikající houslista Václav Hudeček s doprovodem J. Hrocha. Zcela vyprodáno bylo i vystoupení bluegrassové skupiny Druhá Tráva. Dospělí diváci si užili komedie Upokojenkyně a Úl v podání oblíbených kladenských herců V.A.D.
V aule základní školy zaujal koncert legendárního seskupení Spirituál kvintet, které v tomto roce ukončilo svoji dlouholetou koncertní činnost. Diváci zde také mohli vidět oblíbeného komika Petra Nárožného a vynikající herečku Simonu Stašovou, v komedii Poslední ze žhavých milenců.
2020
Tento rok byl pro všechny velmi složitý. Představení, která byla naplánována, byla většinou bohužel zrušena, nebo přeložena na pozdější dobu. Na začátku roku jsme stihli pozvat na přednášku psychiatra Radkina Honzáka. Známý psychiatr specializovaný na léčbu návykových nemocí Karel Nešpor nám zase poradil, jak se poprat se závislostí na čemkoli. Jeho teorii pak vyvrátilo originální Vítkovo kvarteto. V létě jsme stihli udělat několik venkovních koncertů Do oken našim seniorům v Pečovatelském domě. K zamyšlení nás vedlo v září představení Boss Babiš, které vzniklo na základě reportážní knihy o temném světe miliardáře a politika od Jaroslava Kmenty a sklidilo velké ovace. V klidné atmosféře probíhal 1. října koncert Vlasty Redla a jeho Tiché Party a to bylo zatím vše.
Věra Peroutková
Kam za kulturou v době koronaviru?
Živá kultura (a nejen ta) se kvůli nejasným rozhodnutím a často protichůdným, nebo nerealizovatelným vyjádřením vlády momentálně nachází ve velmi podivné agonii. Jedna z lednových úprav pro pořádání kulturních akcí nám dává možnost ve 4. stupni systému PES hrát pro 20 procent diváků z celkové kapacity sálu, kteří se prokáží negativním testem. Ve velkém sále Koruny bychom v takovém případě mohli pořádat divadlo nebo koncert pro 24 osob a na klubové scéně pro 12 návštěvníků.
Náklady na představení (včetně propagace, produkce, autorských práv, energií, techniky atd.) máme rozpočítat mezi těch 20 procent povolených diváků, kteří si opravdu udělají test a přijdou? Dokáže si někdo představit, jak vysoké by byly ceny vstupenek?
S nižším počtem diváků totiž neklesá počet herců nebo členů kapely a ani počet lidí spojených s realizací představení nebo koncertu. A když chceme začít prodávat například v těchto dnech představení, které bude v březnu, máme prodat jen těch 20 procent? Nebo máme prodávat vše a v případě, že bude platit 4. stupeň, osmdesáti procentům vrátit vstupné a zbytek nechat přijít? Jak vlastně ty diváky vybrat? Nevím. A jsem si jistá, že to nevědí ani ti, co vydávají tato nesmyslná nařízení.
Než se zase v Koruně potkáme, pojďme navštívit a podpořit alespoň virtuálně divadla a projekty, které určitě stojí za to! Můžete je sledovat na internetu.
Výběr z divadel
Největší výběr divadelních představenínajdete na www.dramox.cz. Sledovat je lze sedm dní zdarma, poté se platí 299 korun měsíčně, o novinkách vás budou informovat mailem. Většinu vybrané částky získají divadla.
Najdete zde představení Dejvického divadla, divadla Husa na provázku, ostravského Divadla Petra Bezruče, Slovenského Národního divadla a dalších scén. Můžete vidět i Divadlo Drak a jejich úžasného loutkového Fausta, nebo představení Divadla Vosto5. Z Činoherního klubu uvidíte například Ptákovinu, za kterou získal Jaromír Dulava cenu Alfréda Radoka za nejlepší mužský výkon. V představení Maska a tvář si užijete Ondřeje Vetchého, Jaromíra Dulavu, Ivanu Chýlkovou nebo Nelu Boudovou. V Divadle Na Fidlovačce nabízejí komedii Tři holky jako květ o ženách tří generací: vnučka, matka a babička. Nechybí humor i sebeironie v podání tria Balzerová, Pazderková, Doležalová. Pro děti je k vidění Divadlo Spejbla a Hurvínka, Naivní divadlo Liberec a mnoho dalších.
Film Naživo
Tuto „jinou možnost“ divadelních představení, koncertů i cirkusové performance rozjel režisér a producent Viktor Tauš. Na počátku nejspíš bylo divadelní představení Amerikánka, autorů Davida Jařaba, Evity Naušové a režiséra Viktora Tauše, které se hrálo na pražské scéně Jatka 78 od roku 2018.
Hlavní hrdinka v podání Terezy Ramby a Elišky Křenkové na své cestě zdolává útrapy dětského domova, pěstounské péče i „pasťáku“. Amerikánku inspirovaly skutečné osudy, představuje sondu do Československa 80. a 90. let minulého století.
Vzhledem ke všem opatřením a omezením se i toto představení postupně přesunulo do virtuálního světa a začalo se inscenovat mimo divadlo v různých prostředích ale bez diváků. K těm se to dostalo jako přímý přenos živého divadlo ve filmu. Jednou se hrálo v opuštěném sanatoriu, jindy na vzletové ranveji. Zajímavé exteriéry dodaly divadlu další rozměr i kontext, inspirovaly vystupující. Natáčelo se v jediném živém záběru.
Divadlo, tedy Film Naživo „Amerikánka: V opuštěném sanatoriu“ se nakonec stala nejúspěšnějším titulem v letní srpnové kinařské distribuci. Projekt vzbudil celorepublikovou mediální pozornost a na sociálních sítích zaujal více než dva miliony lidí.
Vybrané soubory i kapely po vzoru Amerikánky nyní dále inscenují svá představení v živých prostorech, natáčí je filmový štáb a tyto filmy živě vysílali koncem léta do kin, nebo nyní online napříč Českem.
Určitě o tomto původně divadelním představení, které bylo nominováno na cenu Marka Ravenhilla jako nejlepší inscenace roku a odstartovalo celý zajímavý projekt, ještě hodně uslyšíme. Připravuje se film i televizní série. Více o projektu lze vyhledat na stránce www.amerikanka.cz.
Na portálu Film Naživo si kromě Amerikánky vychutnáte třeba netradiční koncert Báry Polákové nebo Lenky Dusilové, cena je 199 korun. Představení divadla Vosto5: Pérák na Právnické fakultě je za pouhých 99 Kč. A děti vezměte do Minoru. Zakoupené vstupenky podpoří soubory i vznik nových Filmů Naživo. Vše naleznete na stránkách www.filmnazivo.cz
Místo divadla rádio nebo terapii Že jsou umělci opravdu kreativní, dokazuje Spolek Kašpar, který si v prostoru Divadla v Celetné postavil rozhlasové studio. V něm probíhá každý den skvělý program pro ty, kdo mají unavené oči a chtějí „jen“ poslouchat. Jak píší na www.radiokaspar.cz: „Pouštíme hudbu a zveme hosty dle své chuti. Žádné zprávy o covidu, dopravě a počasí – jen dobrá muzika a zajímaví hosté. A vaše otázky a naše odpovědi.“
Pokud potřebujete k té kultuře ještě s někým mluvit, podívejte se na divadelní soubor Cirk La Putyka, který v divadle Jatka78 zřídil Ústřednu78. Telefonní happening se odehrává pravidelně každou neděli od 18 do 21.30 hodin. V ceně svého obvyklého telefonního tarifu můžete žhavit drát Ústředny78 a volat na číslo 245 007 117. Na druhé straně linky se střídají hudebníci, akrobaté, herci, produkční i další operátoři z širokého týmu Cirku La Putyka, Jatek78 i dalších souborů. Zahrají vám písničku, zazpívají ukolébavku, předvedou kotrmelec po telefonu nebo povypráví o tom, jak se mají během pandemie. Telefonní hovor je omezen na 7 minut a obsah zůstává čistě na volajícím a volaném. Hovory jsou nahrávány a živě formou mixu vysílány během videostreamu z happeningu na sociálních sítích souboru a divadla.
Dana Radová
Dobrý den, jak vám mohu pomoci?
Hudebníci, akrobaté, herci i produkční ze souboru Cirk La Putyka se dočasně stali telefonními operátory. Každou neděli jim můžete zavolata ozve se: Dobrý den, jak vám mohu pomoci? Můžete si popovídat o čemkoliv. Cílem je zlepšit lidem náladu v nelehké době. Někteří umělci spolupracují s dětskými domovy, nadacemi, jiní rozvážejí jídlo a nákupy seniorům, další pracují v nemocnicích, supermarketech, vrátnicích i skladech.
I já si v Koruně občas připadám jako v nějaké podobné ústředně. Každý den mám několik telefonů i mailů od našich stálých i nových vystupujících s dotazy, jak to vypadá s akcemi a kdy se zase začne hrát. Poslouchám někdy i velmi smutné příběhy nadaných lidí, kteří se dosud živili tím, že nás dokázali rozesmát, odreagovat či přimět k zamyšlení.
Ale protože umělci jsou z podstaty většinou kreativní, vzniká mnoho zajímavých projektů, které by možná jinak nevznikly. Některá divadla a produkce přesouvají svá vystoupení na sociální sítě, přenáší se představení, hudební vystoupení, filmové streamy.
Srovnávat s živým představením to samozřejmě nejde. U obrazovek navíc sedíme od jara více, než bychom si třeba v loňském roce dovedli představit. Sledovat někdy doma večer třeba Dejvické divadlo a pak si dát Husu na provázku má přesto několik kladů: Nemáte problém se sháněním vstupenek, můžete zůstat klidně v domácím oděvu, pozvat za jednu cenu i další členy domácnosti. Můžete šustit pytlíkem od arašídů, dát si drink dle vašeho gusta. A navíc, a to je asi úplně nejvíc, uděláte dobrý skutek a podpoříte nejen finančně, ale hlavně svým zájmem naši kulturní scénu.
Já přesto věřím, že se zase brzy budeme potkávat s úžasnými divadelními soubory, kapelami i umělci u nás v Koruně. Můžeme tomu trochu pomoci již dnes, a to nejen tím, že budeme opatrní a ohleduplní, ale že si na internetu koupíme vstupenku na divadlo online a pozveme své blízké, babičky, dědečky i děti na společný zážitek na našem gauči.
Pokud jste již tím vším unaveni, počítač není váš kamarád, sociální sítě vám nic neříkají a máte potřebu si „jen“ s někým popovídat, volejte kulturistce na číslo 725 606 259. Nevím, zda vás nějak moc pobavím, ale popovídám si s vámi moc ráda a kotrmelec v telefonu vám klidně udělám také! A můžeme si povídat bez roušky.
Dana Radová
Koncert Romana Dragouna připomene Ferdu Peroutku
V pátek 22. ledna od 19 hodin byl v Kulturním středisku U Koruny plánovaný koncert vynikajícího klávesisty, zpěváka a skladatele Romana Dragouna, který působí na české hudební scéně již řadu let. Vytvořil čtyři sólová alba: Stín mý krve, Slunci blíž, Otlučená srdce a zatím posledním akustickým albem je Piano. Se skupinou Futurum natočil dvě desky – Ostrov Země a Jedinečná šance. Spolu s Michalem Pavlíčkem účinkoval v úspěšném projektu Stromboli. Publiku se také představil jako Ježíš v hlavní roli oblíbeného muzikálu Jesus Christ Superstar a také vystupoval v muzikálu Apokalypsa. Před osmi lety byl posluchači Rádia Beat vybrán do Beatové síně slávy v kategorii Osobnost.
Již několik let se pořádají v lednu vzpomínkové koncertní večery k výročí narození radotínského muzikanta, bývalého bubeníka skupiny Olympic Milana „Ferdy“ Peroutky. Tentokrát zavzpomíná hudebník Roman Dragoun, jehož vystoupení je přesunuto na pátek 23. dubna 2021.
Jak na Milana vzpomínáš?
Skvělý bubeník a taky člověk! Byla s ním vždy legrace a taky žádnou „srandu“ nezkazil! Jak jste se seznámili? Hráli jsme několik společných koncertů, jak s kapelou Progres II, tak s Futurum, a hned jsme si padli do oka. Měli jsme podobný smysl pro humor a taky nás spojovala stejná hudba, kterou jsme poslouchali. Často jsme se potkávali na jazzových koncertech, třeba v Lucerna music baru.
Spolupracoval jsi někdy s Ferdou na nějakém hudebním projektu?
Ano, na koncertu k 25. výročí skupiny Olympic. Již předtím jsem dostal takzvané „lano“, jestli bych s nimi nehrál. Byla to skvělá nabídka a já jsem řekl, že půjdu, jen když taky vezmou Honzu Seidla na bicí. V té době ale zrovna přijali Milana, který kvůli tomu odešel ze všech kapel, ve kterých hrál. Takže jsem s Olympikem odehrál jen tenhle koncert a tím to skončilo.
V osmdesátých letech jsi byl členem legendární brněnské kapely Progres II, se kterou jste vydali dvojalbum Třetí kniha džunglí. Jaké bylo tohle období?
Hráli jsme třeba dvacet koncertů za měsíc a bylo to docela náročné, ale byli jsme mladí, tak se to dalo zvládnout.
Na základě hlasování čtenářů časopisu Rock&Pop i na webu Rádia Beat vznikla skupina Supergroup. Členy skupiny jsou samí skvělí muzikanti: Kamil Střihavka, Michal Pavlíček, Jan Hrubý, Vladimír „Guma“ Kulhánek, Miloš Meier a také ty. Jaké to je být součástí takové sestavy?
Užíváme si to! Vážíme si jeden druhého a nenapadlo nás, že to vydrží tak dlouho.
Působíš také ve skupině His Angels. Souvisí nějak název kapely s tím, že jsi věřící?
Ten název vystihuje náš vztah, jsou to všechno skvělí muzikanti a máme se rádi. Texty, které většinou píše můj letitý skvělý kamarád Milan Princ, a zhudebněné básně mého otce akademického malíře Františka Romana Dragouna jsou duchovní, ale i o životě, lásce a bolesti. Je to jediná kapela, kde hrajeme repertoár z celé mé tvorby.
Jak prožíváš stav koronavirové krize, kdy není možné koncertovat? Tvoříš nové skladby? Pracuješ na nějakém novém projektu?
Tak jako spousta muzikantů a skladatelů, ani já z toho nejsem moc v pohodě, protože nikdo neví, co bude. Natočil jsem desku s B-side Bandem, se členy Brněnské filharmonie a pěveckým sborem Czech Ensemble Baroque s dirigentem Danem Kalouskem ve skvělých aranžích Zdeňka Nováka, jedná se o výběr mých písní. A zase chystám nové věci pro His Angels a sólové cédéčko.
Co bys popřál našim čtenářům do nového roku?
Přeji všem pevné zdraví a silnou imunitu do dalších dnů!
Děkuji za rozhovor. Věra Peroutková
Herečka Zuzana Bydžovská
Narodila se 19. října 1961 v Mostě, má dvě děti
Divadelní působení: Již při studiu na konzervatoři hraje v Divadle na Vinohradech, v Divadle J. K. Tyla v Plzni a Realistickém divadle v Praze. Po studiu navazuje Divadlo na zábradlí, Národní divadlo, opět Divadlo na zábradlí, Divadlo bez zábradlí, Ungelt, Kalich, Černá Labuť, La Fabrika
Filmy: Konečně si rozumíme, Utěkajme, už ide, Venkovský učitel, Jan Palach, Mamas & Papas, Gympl, Revival, Sedmero krkavců a další.
Ocenění: držitelka tří Českých lvů (1x za vedlejší roli ve filmu Gympl, 2x za hlavní roli ve filmech: Venkovský učitel a Mamas & Papas, cena Slnko v sieti pro Nejlepší herečka za film Jan Palach, cena Stockholm Film Festival : Best Actress za hlavní roli ve filmu Venkovský učitel
Radotínští jistě nazapomenou na představení Divadla Ungelt: Růžové brýle, které se v Radotíně hrálo před pěti lety. Byl to herecký koncert Zuzany Bydžovské s Hanou Maciuchovou a Sabinou Rojkovou. Od té doby se my, kulturistky, snažíme Zuzanu Bydžovskou zase do Koruny pozvat. Když už se to na jaře málem podařilo, koronavirová patálie změnila vše, nejen naše plány pro tento rok. Zde je tedy alespoň malý rozhovor s držitelkou tří ocenění Český lev za ženský herecký výkon (v hlavní a vedlejší roli).
Narodila jsi se v Mostě, jak dlouho jsi tam žila, a jaké máš vzpomínky na severočeský kraj?
Žila jsem tam do svých jedenácti let. Každé prázdniny mě rodiče „odkládali“ do Teplic nad Metují k babičce, se kterou jsem se sžila. Narodila jsem se na babiččiny narozeniny 19. října. Bylo jí padesát let. Jak moc ji miluji, jsem zjistila, až když odešla.
Pokud vím, tak pocházíš z lékařské rodiny. Jak jsi se vůbec dostala poprvé k herectví?
Pocházím z rodiny „saďourů“, to jsou zubaři. Maminka byla velká odběratelka časopisu Kino. Milovala Alaina Delona.
Když jsme bydleli první rok v Praze, přišla k nám do školy paní asistentka režie Drahuška Králová a vybrala mě do filmu Přijela k nám pouť. Ten film režírovala paní režisérka Věra Plívová.
Bavilo tě být v dětském věku před kamerou? Jak jsi to prožívala?
Bylo to pro mě dobrodružství. O co víc jde. Byly to pro mě úžasné letní prázdniny. Když jsem se ale vrátila v září do školy, tak jsem zjistila, že mi to vzalo mé spolužáky. Chovali se ke mně jinak a to mě trápilo. Ale to je život. To je to dobrodružství.
Sama učíš už pár let na Mezinároní konzervatoři v Praze. Jak vnímáš tuhle koronavirovou patálii z pohledu kantorky?
Tato věková kategorie (ve které jsme byli každý) trpí nejenom nedostatkem sociálního kontaktu. Bojuji o každou setinu jejich života. Situace je jaká je a já vždycky říkám, že přeci není válka. Škola funguje a učit herectví online je v nouzi možné.
Jak tobě, jako herečce zkomplikoval koronavirus život?
Od března jsem hrála dvakrát v srpnu a jednou v září.
Tak k tomu není co dodat, obraťme list. Jak prožíváš Vánoce?
Miluji Vánoce a světlo, V přírodě v tuto dobu světlo ubývá a my si přisvětlujeme. Nesnáším uklízení uschlého stromečku. Někdy ho mám až do února, někdy ho sklidím na Tři krále.
Jednou jsem ho u tebe viděla i v dubnu.
Nechtěla jsem opustit vánoce.(smích)
Štědrovečerní jídlo je u mně vinná klobása. Kapra a řízky dělá maminka s tetou. Rybí polévku tatínek. Já mám ráda rybičky v akváriu.
Jaký vánoční dárek tě nejvíc potěší.
Nejlepším vánočním dárkem pro mě je, když vidím moje děti a žijí mí rodiče.
Máš nějaký vánoční kulturní tip třeba na nějaký hezký film, knihu, divadlo…
Miluji operu, klasickou hudbu a Rossiniho. Tak tip je třeba záznam Pucciniho Turandot z Metropolitní opery z poloviny osmdesátých let. Když jsem hodně frustrovaná, mám ráda detektivky.
V Radotíně máš rodinu, hrála i zkoušela jsi zde v Koruně a hrála ve filmu Revival, který se také částečně točil tady. Vzpomínáš si na nějaký zajímavý moment?
V titulcích filmu, které se točily v říčních lázních pro mě byl neopakovatelný zážitek, když Ponorka jako nevidomý bubeník vycházel z dámských záchodů. To mě vždycky rozesměje.
Co se ti tady v Radotíně líbí a co máš ráda?
Kromě Dany, Věry, Táni a bombardina mám ráda řeku Berounku. A taky Vltavu, Šumavu a Krkonoše.
A poslední otázka: jaký módní trend upřednostňuješ v letošní zimě?
V letošní zimní sezoně upřednostńuji obdobnou teplou lyžařskou bundu mírně větších rozměrů ( kterou má herečka na fotce). Doufám, že se mne lidé nelekají. Přeji všem krásné Vánoce!
Také přeji krásné Vánoce, vše dobré a držme si palce, at´ v Koruně zase brzy uvidíme nejen Zuzanu Bydžovskou.
Dana Radová
Vysvětlivky:
Dana( Radová), Táńa (Princová) a Věra(Peroutková) jsou kulturní pracovnice z Koruny( tzv.: kulturistky)
Bombardino je lahodný teplý nápoj, který se pije obvykle na horách
Gratulujeme!
8. srpna oslavil své kulaté jubileum Štěpán Rak – světový kytarový virtuos, skladatel, profesor pražské Akademie muzických umění a také náš milý radostínský soused. Přejeme panu profesorovi vše dobré a především pevné zdraví. Moc se těšíme na osobní gratulace a oslavu krásného jubilea s radotínskými v neděli 29. listopadu u příležitosti adventního koncertu v radotínské Koruně.
PROF. ŠTĚPÁN RAK / 8.8.1945
Štěpán Rak je osobností, která si své posluchače podmaní intenzitou prožitku, interpretačním mistrovstvím a absolutním splynutím interpreta a skladatele v jedné osobě, s duší hudby.
Životní a umělecká dráha Štěpána Raka je podrobně zmapována v řadě encyklopedií, v rozhovorech pro naše i zahraniční televize, pro rozhlas i pro řadu novin. Připomeňme alespoň to nejpodstatnější z posledních let.
V roce 2000 byl Štěpán Rak jmenován historicky prvním vysokoškolským profesorem kytary České republiky. Titul mu udělil prezident Václav Havel.
V roce 2001 byl jako první kytarista na světě pozván k sólovému vystoupení na slavné moskevské konzervatoři P.I.Čajkovského. Ohlas koncertu, kterého se zúčastnily špičky ruského hudebního života, byl zcela mimořádný a vyústil v další pozvání. V témže roce vystoupil společně s Alfredem Strejčkem v Mexiku s koncertním projektem k poctě J.A. Komenského VIVAT COMENIUS. Bylo to již čtvrté společné turné těchto umělců po americkém kontinentu.
V roce 2002 vystupuje Štěpán Rak opět na moskevské konzervatoři a na prestižním světovém festivalu Moskevský podzim. K třiasedmdesáti zemím, které do té doby se svou kytarou navštívil, přibylo v tomto roce ještě Japonsko.
V roce 2003 vychází společná kniha Jaroslavy Urbanové a Štěpána Raka KYTARA, MÁ LÁSKA. Je věnována velké osobnosti, zakladateli české kytarové školy, profesoru Štěpánu Urbanovi.
V únoru 2004 byl Štěpán Rak pozván na koncertní vystoupení jako první český kytarista do Číny. V divadle v Pekingu oslnil svým koncertem Chvála čaje.V březnu 2004 je hostem mezinárodního kytarového festivalu Světoví mistři kytary, který se konal v Kalifornii v USA, kde se s velikým ohlasem setkala Rakova celovečerní suita pro sólovou kytaru Dvacet tisíc mil pod mořem.
Během roku 2005 navštívil se svou kytarou řadu zemí i mnoho míst naší republiky v rámci oslav svého jubilea.
V listopadu 2006 byl Štěpán Rak obdarován světovým unikátem z díla sochaře Jana Řeřichy, kamennou kytarou. Tato kytara má zcela výjimečné rezonanční vlastnosti, které Štěpán Rak využívá ve svém projektu KYTAROTERAPIE.
Koncem listopadu 2007 oslavil koncertem na HAMU spolu se svými absolventy čtvrtstoletí kytary, kterou v roce 1982 na HAMU založil. Významným okamžikem bylo vystoupení 4.11. 2007 ve Florencii v Galerii Uffizi, kde společně s Alfredem Strejčkem provedli Komenského Obecnou poradu před obrazem Komenského od samotného Rembrandta. V prosinci pak došlo k vydání výběru z díla Komenského Obecné porady o nápravě věcí lidských, kterou oba umělci pokřtili.
Štěpán Rak je osobností, která si své posluchače podmaní intenzitou prožitku, interpretačním mistrovstvím a absolutním splynutím interpreta a skladatele v jedné osobě, s duší hudby.(stepanrak.cz)
Michal Hecht (58), český mim a pedagog, studoval pantomimu na kurzech JAMU Brno a akrobacii u Evy Bosákové. Absolvoval také kurzy pohybového a neverbálního divadla v Česku, Západním Berlíně i Dánsku a vzdělával se v režii a dramaturgii.
V letech 1985-86 byl v angažmá loutkového divadla Alfa v Plzni. V letech 1987–2010 působil na volné noze, jezdil po světě, deset let z toho žil ve Finsku, kde učil na tamní obdobě DAMU. Hrál sólová představení, režíroval neverbální představení, ale i mluvená divadla. Dostával pozvánky do velkých divadel na pohybovou spolupráci, či jako host do různých televizních pořadů. Michal Hecht žije v Radotíně, hraje a učí divadlo, ale kromě toho je od roku 2010 učitelem na radotínské základní škole, vyučuje fyziku a angličtinu.
Michala jsem zpovzdálí obdivovala již před mnoha lety jako lektora pantomimy a nonverbálního divadla na Jiráskově Hronovu, kam pravidelně jezdí v létě vzdělávat amatérské divadelníky. Jeho sólovému představení v Jiráskově divadle jsem se smála celou hodinu a nikdy mi z hlavy nezmizelo. Před pár lety jsem zjistila, že tenhle skvělý mim, pedagog a osobnost českého nonverbálního divadla bydlí v Radotíně, a dokonce zde učí. A od té doby bylo mým přáním dopřát sólové představení tohoto umělce i našim divákům v Koruně a zjistit, jaký může mít respektovaný mim vztah k fyzice.
Michale, Ty a Radotín? Jaký máš k němu vztah, jak jsi se zde ocitl?
V roce 1992 jsme tady náhodou koupili domek Na Benátkách, ale až v roce 1998 jsme se nastěhovali, to bylo po návratu z Finska. V roce 2002 nás to vyplavilo a jak jsem se tu patlal v bahně, nějak jsem zakořenil a od té doby se tu cítím doma.
Ty, mim, umělec a fyzika? Jak se to stalo?
Fyziku jsem měl vždycky rád, hlavně astronomie byla a je mým koníčkem, ale už při studiu jaderného inženýrství jsem propadl divadlu. Myslel jsem, že budu jaderník s divadelním koníčkem, ale opak se stal pravdou. Až na stará kolena, když už se mi nechtělo kočovat, jsem se vrátil k původní profesi, aspoň jako učitel.
Dá se využít fyzika v pantomimě?
Všechno je možné. Mockrát jsem hrál na přání diváků jako improvizační představení různá fyzikální témata. Takže jsem se štěpil, nadlehčoval silou, či stlačoval.
A naopak, lze využít pantomimu při výuce fyziky?
Různě markýruju třeba pohyby těles, hlavně těch vesmírných, ale snažím se moc tyto obory nepropojovat. Co kdybych pak večer z divadla vysublimoval.
Co si myslíš o naší mladé generaci, která je spojována především s tablety, mobily a sítěmi?
Ti, co mají „tu jiskru“, dokážou všechno a ještě lépe, než jsme to dokázali my, natož naši otcové. Já jim fandím. Tablety je nezastaví, jen jim nabídnou více cest. A ti co „tu jiskru“ nemají, shnijí nad tabletem, jako dříve shnili někteří z nás, či z našich předků.
Viděla jsem letos tvého syna na jevišti na Jiráskově Hronovu a myslím, že zrovna on tedy jiskru má a že ti možná roste konkurence? Že by byla pantomima dědičná?
Tak to za něj děkuji. Jestli je pantomima dědičná, nevím, ale žije v tom odmalička, vždycky se mnou chodil na moje divadla a všechny je uměl zpaměti. A já pak musel doma zas a znova hrát.
Máš nějaký silný divadelní, filmový nebo hudební zážitek z poslední doby?
Poslední dobou mě ani nic neoslovilo, aspoň mě nic nenapadá. Musím zabrousit trochu do minulosti. Předloni na festivalu v Jiráskově Hronově ruské divadlo, už si nepamatuji, jak se jmenovalo, hrálo Revizora. Nebo německé divadlo masek Familie Flöz s představením Infinita, asi před 5 lety v Praze. A z filmů, jsem fanda sci-fi. Jednoznačně u mě za poslední roky vítězí Interstellar.
Kdy se můžeme těšit na tvoje Sólo pro Radotín?
Někdy na jaře?
Dana Radová
Poznejte Portugalsko očima dvou žen: Portugalky a Češky
Ve středu 4. března od 19 hodin se návštěvníci Koruny přenesou z Radotína do 3000 kilometrů vzdáleného Portugalska. Průvodkyněmi večerem budou Světlana Brandao a Cristina Kulvejt. První je Češkou, která se provdala za Portugalce, druhá je naopak Portugalkou a za manžela má Čecha. „Jsme kamarádky, které mají podobný osud. Povíme vám něco z našeho života v Portugalsku a nyní v Čechách,“ říká Světlana Brandao.
Portugalsko je místo, kde končí země a je slyšet a cítit oceán. „V Koruně vám představíme krásnou zemičku, která se rozprostírá podél divokého Atlantického oceánu a turistům nabízí drsnou hornatou přírodu s evropským rostlinstvem na severu a teplým jihem se středomořskou vegetací a celoroční garancí teploty kolem 20 stupňů Celsia,“ láká Světlana Brandao. Portugalsko nabízí celkem 900 kilometrů pláží s jemným zlatavým pískem. Země na jihovýchodě Evropy je protkaná neuvěřitelně lahodnými druhy vinic, ať už na vyprahlých terasách podél řeky Douro nebo na dlouhých zemědělsky využívaných pláních sluncem zalitého Alenteja. Na každém volném místě se pěstují vinná réva, olivovníky nebo korkové duby, ale třeba i originální druh zelí, z kterého se dělá typická polévka Caldo Verde.
Portugalská příroda středoevropany exoticky překvapuje svou odlišností stromů: eukaliptů, borovic, citrusovníků, pomerančovníků, mandloní nebo fíkovníků.
„Projdeme krajinou s maurskými hrady a chrámy, dávná města a městečka, která vyrostla pod vlivem významných objevitelů, jejichž karavely odsud vyplouvaly objevovat nové světy a přivážely zpět zkušenosti i obrovské bohatství všech hodnot. Přiblížíme vám historii a zajímavý život vyprávěním o městech Lisabon, Porto, Coimbra, Braga, Guimaraes, Aveiro, Beja, Évora, Óbidos a o mnoha dalších,“ uvádí Světlana Brandao.
Portugalsko má podle ní svou jedinečnou atmosféru spojující neopakovatelnou pohostinnost, tradici a zároveň originalitu v jednoduchých věcech. Ta také nabízí klid, který nezná shon, hluk a zmechanizovanou uniformitu dnešní Evropy. A dozvíte se více o melancholickém stavu „saudade“, který neodmyslitelně k této zemi patří.
Portugalsko je katolickou zemí, proto je většina svátků spojena s křesťanstvím. „Zmíníme tedy i svátky patronů spojené s originálními festivaly a náboženskými poutěmi. Připravte si své dotazy, jsme připraveny odpovídat,“ slibuje Světlana Brandao.
|
|
Součástí večera bude také možnost zakoupení kvalitního portugalského vína nebo typického čerstvě zhotovoného domácího zákusku Pastel de Nata.
Bem vindos (Buďte vítáni)!
(kor)
Dana Radová
vedoucí KS U Koruny
Deset otázek pro Danu Radovou, která už deset let vede Korunu
Na místo vedoucí Kulturního střediska U Koruny nastoupila Dana Radová přesně před deseti lety. Z budovy, která byla spíš tělocvičnou, vybudovala uznávanou scénu a nyní se chystá na její další rozšíření.
Jaká byla Koruna, když jste v ní začala pracovat jako vedoucí kulturního střediska?
Dost jiná než dnes. Nebylo zde skoro žádné vybavení pro divadla nebo hudební akce. Podium vrzalo tak, že mohlo mít samostatné sólo. Převážně se tu cvičilo, na programu byly prodejní akce „šmejdů“. Koruny sloužila k zasedáním zastupitelstva, z kultury se konaly například Čaje o třetí a Výstava kruhu radotínských výtvarníků. O divadlo se zde snažil amatérský spolek DS Gaudium a já je v těch podmínkách velmi obdivovala. A co bylo zajímavé, půlka Radotína měla od Koruny klíče, ale odpovědnost neřešil nikdo. Hodně lidí jsem tenkrát asi nemile zaskočila snahou o nastolení pravidel (s úsměvem). Dnes je to už minulostí a většinou se z těch lidí stali naši příznivci a přátelé Koruny.
Co jste vlastně profesně dělala před příchodem do Koruny? Po výtvarné škole mě dlouho živilo umění a také jsem léta učila, měla svoje výtvarné kurzy. Současně jsem se věnovala firemnímu designu a dělala PR pro firmy. Ale táhlo mě to stále více ke kultuře, k divadlu, vzdělávání i věcem veřejným. Takže jsem si to trochu pospojovala, doplnila vzdělání a pár let jsem vedla i neziskovku zaměřenou na vzdělávání, kulturu a rozvoj občanské společnosti. Dokonce jsem byla chvíli i uvolněnou místostarostkou, což tolik kreativní nebylo, ale byl by to docela dobrý námět na divadelní hru nebo film. I když komedie by to asi nebyla.
V Koruně se vám daří nabízet rozmanitý program. Jaký máte recept na přípravu směsice představení, na které zvete své návštěvníky?
Bohužel takový recept neexistuje. Je to vždycky risk, trefit se do momentální nálady publika. Může se stát, že to, co je jeden rok vyprodané, v dalším roce propadne. Takže ve volném čase chodíme do divadel, na koncerty, festivaly, ptáme se našeho publika, co by si přáli. A potom doufáme, že diváci nedají na poslední chvíli přednost konkurenci nebo, televizi a koupí si vstupenky nejméně 3 týdny předem. Když totiž není prodána alespoň půlka sálu, je většinou neekonomické a vůči vystupujícím i nepříjemné akci vůbec realizovat. Pak se někdy diváci diví, že chtěli přijít na to či ono a ono se to zrušilo. Naštěstí to je jen výjmečně.
Okolní obce a městské části až na čestné výjimky kulturní program spíše vzdaly, v centru Prahy mají zájemci o divadlo, koncerty nebo přednášky z čeho vybírat. Radotín je s kulturní nabídkou ojedinělý. Jak se vám to daří?
Vymyslet a prodat pořady, aby zasáhly co největší cílovou skupinu v Radotíně, když je Praha za humny, je těžké. A nejtěžší je dělat cokoli, pokud nemáte podporu radnice. Ale to naštěstí není náš případ. Já si velmi vážím kulturně-sociální politiky, která se radotínské radnici daří. Jsem si jistá, že je to dobrá investice. Další důležitou věcí je, že je v Koruně sice malý, ale velmi nadšený tým lidí, které jejich práce baví. A určitě by to nešlo bez zájmu našich milých diváků.
Sama jste nadšenou divadelnicí a amatérské soubory mají v kalendáři Koruny své pevné místo. Dovedete mezi nimi vybírat opravdu kvalitní představení, čím chcete obecenstvo dále překvapovat?
Přes dvacet let se věnuji divadlu a viděla jsem toho už opravdu hodně. Nicméně kvalita ještě neumí zaručit plný sál. Lidé raději slyší na známá jména a tituly. Za ta léta jsem se ale často přesvědčila, že dělení na amatérská a profesionální divadla je zbytečné. Buď je to divadlo dobré, nebo špatné. Většinou se nějaké milé překvapení objeví třeba na Jiráskově Hronovu, kam pravidelně jezdím. A snažím se je pak pozvat do Radotína.
Máte nějakého interpreta nebo soubor, který se vám do Radotína dostat nedaří a mrzí vás to?
Ne (smích), u nás v Radotíně by chtěl hrát každý. Snažíme se naše vystupující hýčkat, umíme skvělou škvarkovou pomazánku, někdy jim upečeme bábovku. A za to nám i ty velké hvězdy většinou odpouštějí, že třeba v šatně zatím nemají toaletu. I tak se ale z Koruny se postupně stala i daleko za hranicemi Radotína známá komorní scéna, kde jsou si vystupující i publikum nablízko a které má kvalitní technické vybavení.
K Radotínu patří i venkovní akce typu posvícení nebo burčákobraní. I jejich organizace je na vašich bedrech? Kterou kapelu nebo zpěváka či zpěvačku byste tu ráda v budoucnu přivítala? Ano, staráme se o kulturní program i pro velké městské akce. Od diváků máme dost tipů a jeden mi je hodně blízký. Je to swingová kapela Melody Makers s Ondřejem Havelkou. Taky chceme pozvat mladou kapelu Pro tebe, dříve, než se stanou slavnými a nebudeme na ně mít. Její základ tvoří partička ze skvělého Kočovného divadla AD Hoc, známá je v Radotíně jejich opera Zmrazovač. Loni slavili velký úspěch na festivalu Colours of Ostrava.
Kdo z vystupujících vás v poslední době něčím vyloženě mile překvapil?
Vždycky nás těší, když herci přijdou a poděkují za techniku i servis. Mile nás překvapila třeba Simona Stašová, protože téměř sama snědla moji bábovku, i když si myslím, že se mi zrovna moc nepovedla. A velmi děkovala. Taky nás nedávno potěšil pan doktor Honzák, který po skončení své přednášky vytáhl krabičku, dal do ní tisíc korun a vyzval publikum ke společné sbírce na hořící Austrálii. Vybralo se 9500 korun. Vlastně těch, co nás mile překvapují je naštěstí většina.
Za Korunou se rozběhla výstavba nového kulturně-komunitního centra Koruna. Čím podle vás bude dělat nejvíce Radotíňákům radost? Doufám, že všem bude sympatická komunitní kavárna, kde se mají potkávat všechny generace. Bude zde zázemí pro děti i rodiče, nejen čekající na výuku v umělecké škole, nabízet se budou zdravé svačiny, nápoje, deskové a stolní hry. Patro je určeno pro zajímavé aktivity, přednášky, kurzy, cvičení, tvoření. Ve večerních hodinách by tento prostor měl přilákat studující mládež nebo i ty, co by si rádi poseděli na trávě v bezpečném dvoře třeba u malého grilu, udělali si svůj piknik, povídali si na dece a třeba hráli nějaké jiné než počítačové hry. Bude tu i možnost pronájmu prostor pro rodinné oslavy, svatby nebo spolkovou činnost. A radost budou určitě mít i naši vystupující, protože se dočkají krásného zázemí i s onou zmíněnou chybějící toaletou.
Co vás naopak v Radotíně spíše nemile překvapuje? Jedna věc je mi trochu líto. Sám víte, kolik času všichni trávíme i nad těmito novinami, informujeme všemi možnými i nemožnými kanály. A přesto se občas najde někdo, kdo tvrdí, že o tom nebo onom nevěděl, že to nebylo nikde inzerováno a že konečně chtěli přijít do Koruny a je to prodané a že si budou stěžovat (smích). Faktem je, že je obecně akcí i informací kolem nás moc a leccos může v tom životním kalupu uniknout. Radotín mám ale ráda, trávím zde mnohem více času než v Mníšku, kde bydlím. A s kolegyní Věrou Peroutkovou, která je mi věrně po boku skoro celou tu dobu, jsme vždy snily o vyprodaných akcích. Takže Dycky Radotín!
Petr Buček
Vstupenky mohou propadnout
Rezervované vstupenky na představení Víš přeci že neslyším, když teče voda propadají 12. března v 19.00 hodin. Pokud máte zájem o toto představení a nestihli jste vstupenky včas koupit, sledujte www.ukorunyradotin.cz 12. 3. od 19.01 hodin.
(kor)
Divadlo V.A.D. uvede Utrpení knížete Sternenhocha
Román Utrpení knížete Sternenhocha od Ladislava Klímy (1878-1928) byl divadelně zpracován už mnohokrát. „Inscenace vznikala v permanentní telepatii se samotným Klímou,“ shodují se členové Divadla V.A.D. Díla filosofa-spiritualisty se zabývají výstředními duševními stavy, oblastí snů a halucinacemi. Halucinogenní je také příběh šíleného knížete Sternerhocha a jeho ženy Helgy, který není určen jemným konzumentům českých televizních seriálů. Svět zobrazuje jako obludné vězení, kde se smazává hranice mezi skutečností a snem. Podle románu byl natočen v devadesátých letech film V žáru královské lásky. Ivana Chýlková v něm hrála Helgu, Vilém Čok knížete a v dalších rolích se objevili Josef Abrhám, Pavel Landovský nebo Bolek Polívka.
Představení lze doporučit všem maturantům a maturantkám, milovníkům divadla V.A.D. a otrlému divákovi.
Dana Radová
V Koruně zazní parádní blues: Jan Spálený a ASPM
Kapela ASPM v čele s Janem Spáleným zahraje v sobotu 18. ledna od 19 hodin v Kulturním středisku U Koruny. Koncertní večer navazuje na každoroční připomínku narození radotínského muzikanta a bývalého bubeníka skupiny Olympic Milana „Ferdy“ Peroutky. Tato setkání mají velmi přátelskou a ojedinělou atmosféru.
Na pravidelném vzpomínkovém koncertě se obvykle představí hudebníci, které Milan Peroutka osobně znal a jež patřili mezi jeho kamarády. V minulém roce vystoupili i jeho rodinní příslušníci. Letošní koncert patří kapele ASPM. Milan Peroutka byl od roku 1995 jejím členem. Dá se říct, že toto „Amatérské sdružení profesionálních muzikantů“ bylo jeho srdeční záležitostí.
Frontman kapely Jan Spálený je výjimečný muzikant, skladatel, instrumentalista a bluesový zpěvák. Je také hudebním režisérem, dramaturgem a nočním vypravěčem rozhlasových pohádek. V běhu let hrál dixieland, rock‘n‘roll, rhythm & blues, ale i vážnou hudbu. S bratrem Petrem měli kapely Hipp‘s a Apollobeat. V roce 1984 založil s Petrem Kalandrou skupinu ASPM. Zajímavé texty pro kapelu psali význační textaři: Petr Kopta, Zdeněk Rytíř či Pavel Vrba, ale často tvořili texty Spálený a Kalandra sami.
Radotínské publikum uslyší bluesové skladby v komornější sestavě. Jan Spálený vystoupí se svým talentovaným synem Filipem, který hraje na tubu, a s fenomenálním trumpetistou Michalem Gerou.
Věra Peroutková
Gaudium zve na premiéru Kurzu ručních prací
Po úspěšném uvedení Tchyní v domě (J. Kolár) finišuje radotínský Divadelní spolek Gaudium s přípravou hořké komedie Evy Suchanové Kurz ručních prací. Její premiéra je na programu Kulturního střediska U Koruny v neděli 26. ledna od 19 hodin. Gaudium v ní představí příběh pěti sousedek odehrávající se v bytě jedné z nich. Ta se rozhodla pořádat společná setkání za jednoduchým účelem: něco hezkého vyrobit a také se lépe poznat. Jak se ale ukáže, tyto ženy o sobě vědí o dost více, než je jim příjemné.
Kateřinu Zárubovou hraje Kateřina Boušová, která je v divadelním spolku Gaudium docela nová. Přišla se zkušenostmi z pražského souboru Post scriptum. V civilním povolání pracuje jako knihovnice a bydlí v Radotíně. Role Gisely Adlerové naprosto sedla Aleně Zahradníkové. Pro Alenu je to první role ve hře pro dospělé. Má však za sebou účinkování v pohádkách a do souboru přišla ovlivněna svým vnukem, dalším hercem Gaudia, Jakubem Marhoulem. Alena je velmi aktivní radotínská seniorka, které stále studuje italštinu, ale zároveň i další divadelní role.
Roli slečny Niki ztvárnila Nikola Vanclová, v souboru Gaudium hostuje jako členka divadla Máj Praha. Nikola divadlo miluje a touží se stát profesionální herečkou. Zatím studuje a hraje, co to jen jde. Paní Moniku si v komedii zahraje učitelka radotínské základní školy Lenka Procházková. Před 13 lety při zakládání spolku přišla s přáním v divadle pomáhat, třeba něco malovat. Jenže chyběli herci a herečky. Lenka tak od založení souboru hraje v pohádkách. Teď si konečně užije velké role.
Poslední postavu hraje Monika Mládková. Monika se k souboru přidala po ukončení základní školy, v současnosti pracuje jako lesní inženýrka. Stejně jako Lenka Procházková hrála léta v pohádkách a Eliška v Kurzu ručních prací je její první rolí v divadle pro dospělé. Monika do Radotína dojíždí z Třebotova. První režijní počin celovečerní hry má na svědomí jedna ze zakládajících členek souboru, pedagožka a ochotnice tělem i duší, Vlasta Pilařová.
Dana Radová
Radkin Honzák: I na těžkosti je dobré dívat se s humorem
V neděli 12. ledna má v radotínské Koruně přednášku psychiatr, publicista a vysokoškolský pedagog Radkin Honzák (80). Tématem jeho povídání bude humor.
Vaše radotínská přednáška se jmenuje Humor v životě a medicíně. Jak je humor pro nás důležitý? Humor je způsob řešení situací zlých, tísnivých a zdánlivě neřešitelných. Umíme-li se podívat na těžkosti s humorem, jsou hned lehčí. Jak říká Vladislav Vančura, humor není smát se, ale lépe vědět.
Co nejvíce pobaví a rozesměje vás? Jednak se s chutí vracím ke spoustě dobrých knížek, které mám. Miluji veselohry, vtipy běhající dokola ústně i po internetu, ale také každodenní situace.
Znáte Radotín? Jaký k němu máte vztah?
Radotín znám od Horymíra, který k němu uháněl, zatímco Šemík běžel k Neumětelům. Tím pádem k němu mám vztah kladný, jinak bych sem nejel. A bydlí tu jedna bezvadná holka, kterou znám, a nejspíš je jich tu víc.
Jak vás napadlo organizovat přednášky a jaký je o ně zájem?
Mě to nenapadlo, já bych seděl doma, mě na to ukecali. Zájem se ukáže, a když se sejdou tři lidé, budeme si povídat, když ne, pojedu domů. Většinou se ale pár lidí sejde.
Jaká je vaše zkušenost – trpí duševní nepohodou spíše ženy nebo muži? Čím to je? A který věk je nejkritičtější?
Ženy jsou zranitelnější, emočními poruchami trpí dvakrát až dvaapůlkrát častěji než muži. My za svou statečnost platíme tím, že umíráme o sedm let dřív. Nejzranitelnější je dospívání a potom věk po padesátce, kdy začíná sestup psychických i tělesných sil.
Jak poznat hranici, kdy už se nejedná o splín a je třeba navštívit lékaře?
KZP1, neboli konečně zase pátek, ještě není varovný signál, pokud přes sobotu a neděli nabereme síly. Podle mého je pobídkou k návštěvě psychoodborníka stav, kdy se vůbec na nic netěším, kdy se po půlnoci probouzím a nemohu hodiny zabrat a když se nejhůř cítím ráno a večer se to zlepšuje.
Jaký je váš recept na dobrou náladu? Co svým pacientům doporučujete?
Hledám drobné radosti každého dne a učím to své pacienty. Dám jim malý notýsek s nadpisem 3 + 3, kam mají denně v podvečer zaznamenat tři hezké věci, které se jim staly a které jim udělaly radost, a tři hezké věci, které pro své potěšení udělali sami.
Jak ale nakládat se smutkem, je pro nás důležitý?
Smutek je emoce hodnocená jako negativní, ale má své oprávnění, zejména jako důsledek ztrát, kdy nám dovoluje stáhnout se, usebrat se a jizvy zahojit. Nemá cenu ho zahánět, je však nutné najít rozdíl mezi slzami, které přinášejí úlevu, a těmi, které nás zavrtávají do sebelítosti. Ty ne!
Jak vnímáte dnešní uspěchanou dobu a jaká bude generace, která v ní vyrůstá? Lze děti bránit?
Co by měli rodiče udělat: vypnout televizi a s dětmi se bavit, hrát, být spolu. Pak všechno dobře dopadne.
Uplynulo třicet let od sametové revoluce. Jak jste si ji připomněl a co pro Vás znamená? Především svobodu a té si vážím nejvíc.
Jak se za tu dobu změnila psychiatrie? V čem vidíte ty největší rozdíly? Lepší poměry ve společnosti vedly také k částečné destigmatizaci psychiatrie, ale na tomto poli je ještě práce na další generace.
Michaela Bučková
Dana Radová
Neděle 12.ledna se v Koruně těšíme na besedu s doktorem Radkinem Honzákem!
Na koho se nedostaly vstupenky se může těšit také v neděli 12.1. od 21.55 na ČT na nový pořad- 1 Kabinet Dr. Honzáka
Nemusíte chodit k psychiatrovi, psychiatr přijde k vám. Jak si poradit se životem probere se svými hosty přední český terapeut MUDr. Radkin Honzák!
MUDr. Radkin Honzák patří mezi nestory naší psychiatrie. Narodil se roku 1939 v Praze, ale od šesti let vyrůstal na Dobříši, kde jeho otec provozoval lékárnu. Medicínu si jako své budoucí povolání vybral již v dětství, ale původně studoval 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze s představou, že bude obvodním lékařem, k psychiatrii se přiklonil až během studií. Odbornou kariéru zahájil jako lékař v Psychiatrické léčebně v Kosmonosích a posléze řadu let pracoval v pražském Ústavu pro výzkum výživy lidu, kde se zaměřil na pomoc pacientům s gastroenterologickými, kardiovaskulárními a nefrologickými problémy, což ho nasměrovalo k psychosomatice, které se od té doby věnuje.
Po roce 1989 stál dlouhá léta v čele Oddělení lékařské psychologie, psychoterapie a psychosomatiky 1. lékařské fakulty UK, poté desetiletí pracoval na Psychiatrické katedře IPVZ a ještě později v Psychiatrické nemocnici v Bohnicích, kde stále působí jako sekundární lékař. Zároveň dodnes přednáší na univerzitě, pomáhá pacientům v transplantačním programu v pražském IKEMu a píše knihy.
Široké veřejnosti je znám i díky svým osobitým názorům na společenské dění, kdy mnohdy neváhá trefně, jasně a vtipně komentovat a pojmenovávat události a vývoj společnosti i politiky kolem nás. Vždy ale s nadhledem, jež mu poskytuje odborné zázemí jeho oboru. Díky němu dokáže velmi dobře postihnout a analyzovat motivy lidí na nejrůznějších pozicích, od nejspodnějších až po nejvyšší příčky společenského žebříčku. Říká, že smysl pro legraci má podle vlastních slov po rodičích, od kterých dostal i své neobvyklé křestní jméno. Jde o přetvořenou podobu jména hlavní postavy Jana Ratkina z Šrámkova Stříbrného větru. Pan doktor Honzák je jeho jediným nositelem v celé České republice.
Kulturní dárky nakoupíte v Koruně
Svět je jiný než kdysi, říkali naši, říkala to i babička, říkáme to i my. Děti tráví hodiny u mobilů, počítačů, my rodiče pak celé dny v práci. Mnohdy není ani síla přečíst pohádku na dobrou noc, a nakonec jsme ještě rádi, že si děti vystačí s těmi elektronickými hračkami, co za nás nebyly. Vyučující i psychologové naříkají nad malou slovní zásobou našich ratolestí či špatnou výslovností, neschopností hrát si, číst si nebo jít jen tak ven. Rodiče hledají chybu ve škole, škola zase v rodinách.
Vraťme se v této době předvánoční na chvíli do dob, kdy spolu rodiny trávily víc času, četly se pohádky, děti si uměly hrát. Být spolu je stejně největší dárek i vklad. Třeba u nás doma jsme často v době vánoční chodili za kulturou. Jednou do loutkového divadla, jindy na koncert nebo operu. Já se sestrou jsme milovaly pocit „skorodospělosti“ a sváteční atmosféru v divadle nebo na koncertě. I když jsme některé opeře vůbec nerozuměly, nepřiznaly bychom to ani za nic.
Doma jsme si se sestrou potom vyráběly loutky, kostýmy a zkoušely si své kulturní zážitky interpretovat po svém. Recitovaly a zpívaly jsme jako o život. Musím přiznat, že dosti falešně, ale o to víc nahlas. Rodiče se smáli, tleskali, někdy i prosili, abychom toho už nechaly. Áriemi z Prodané nevěsty jsem rodinu trápila asi půl roku. Byla legrace a byli jsme hlavně hodně spolu. Možná proto dodnes nejraději dávám i dostávám jako vánoční dárky vstupenky na kulturu. Balení těchto dárků nevyžaduje navíc žádné úsilí ani riziko, že netrefíte velikost.
A zde mám pár tipů i pro vás: Nový rok začneme v Koruně zvesela. Sezonu zahájí psychiatr Radkin Honzák s přednáškou na téma Humor v medicíně. A jak pana doktora známe, o humor nebude nouze. Na přednášku známého odborníka na závislosti, Karla Nešpora, s názvem Smích a komunikace, zase pozvěte všechny zapšklé příbuzné a známé. Maturantům a opravdu velmi otrlým divákům doporučujeme kladenské divadlo V.A.D. a jejich dramatizaci slavného románu Ladislava Klímy Utrpení knížete Sternenhocha.
Sólo pro Radotín – takový název ponese jedna velká pantomimická show. Připravuje ji pro nás skvělý mim a radotínský soused i pedagog Michal Hecht. Pro velký úspěch listopadového představení se v aule opět setkáme s Petrem Nárožným, tentokrát ve hře Víš přeci, že neslyším, když teče voda. Spolu s ním uvidíme i Václava Vydru, Naďu Konvalinkovou, Libuši Švormovou a další.
A pro milovníky hudby jsou zde dva horké tipy: koncert kapelníka Trabandu, Jardy Svobody, který bude v Koruně, a vystoupení moravského multiinstrumentalisty Vlasty Redla, který se chystá do školní auly. To ale zdaleka není vše. Nakupovat a vybírat můžete klidně z domova teď hned na www.ukorunyradotin.cz.
Těšíme se na vás!
Dana Radová, vedoucí KS U Koruny
Dobrý den všem! Posíláme kulturní tipy na prosinec, ale také tipy na vánoční dárky( níže). Krásné dny přejí Kulturistky.
Zaujal vás některý program? Potom si prosím zakupte online vstupenku včas. Jinak se může se stát, že program bude zrušený (protože i ostatní nákup odkládali a nepřihlásilo se dost účastníků) nebo již bude vyprodáno.
28.11. od 19.00 koncert Miroslav Kemel Trio
Miroslav Kemel je kreslíř a karikaturista, který se hlavně s politiky vůbec nepáře. A je také vyhledávaným písničkářem se skvělou kapelou za zády. Mirek hraje na akordeon, kytaru a ukulele a to vše ještě obohacuje skvělá doprovodná kapela ve složení: Vlastimil Konopiský (akustická a elektrická kytara), Tomáš Görtler (akordeon, jinak též člen souboru Bran) a Vladimír Javorský (ukulele, kytara, flétna, saxofon).
Letos slavila kapela úspěch i na Colours of Ostrava.
V Koruně vystoupí ve čtvrtek 28. Listopadu. Vstupenky na www.ukorunyradotin.cz
Rezervace a předprodej slouží k lepšímu plánování akcí v Koruně a také víme, zda máme otevřít bar a jak se na vás připravit .
Prodej online končí den před představením.
Prosinec
1. NE
Modlitebna Českobratrské církve evangelické v Radotíně - Na Betonce
17.00, Adventní koncert, sopranistka Markéta Fassati v doprovodu klavíristy Stanislava Gallina
Nejkrásnější adventní skladby napříč českou i světovou hudbou
Vstupné dobrovolné
6. PÁ
KS U Koruny Radotín
19.00, Zmrazovač, Kočovné divadlo Ad Hoc
Komediální operní a mafiánské drama
Vstupné v předprodeji 200 Kč, na místě 230 Kč
8. NE
KS U Koruny Radotín
15.00, Andělé ze zapomenuté skříňky, Divadelní seskupení Žlutý kopec,
Vánoční příběh o tom, jak adventní andělé vykonávají své povinnosti.
Vstupné 90 Kč
8. NE
KS U Koruny Radotín
17.00, Adventní koncert, Zemlinského kvarteto
Smyčcové kvarteto ve složení František Souček (1. housle), Petr Střížek (2. housle), Petr Holman (viola), Vladimír Fortin (violoncello)
Skladby Josepha Haydna, Ludwiga van Beethovena a Josefa Suka
Vstupné dobrovolné
10. ÚT
KS U Koruny Radotín
15.00, Čaj o třetí, Tradiční setkání radotínských seniorek a seniorů
Vánoční písničky, koledy a pohodové hity v podání skupiny Bartet
19. ČT
KS U Koruny Radotín
19.00, Vánoční potlach
Známé songy od 60. let ve stylu country, folku a další hudební lahůdky v podání skvělých hudebníků z kapely Bartet. Přijďte si posedět, popovídat s přáteli, dát si vínečko a zazpívat písničky Waldemara Matušky, Michala Tučného, Roberta Křesťana, Greenhorns a dalších
Vstupné v předprodeji 90 Kč, na místě 130 Kč
2020
TIPY na vánoční dárky, které můžete zakoupit od 20.11.2019
Nový rok začneme zvesela. Sezónu zahájí psychiatr Radkin Honzák (12.1.) s přednáškou na téma: Humor v medicíně. A jak pana doktora známe, o humor nebude nouze ani v Koruně.
Na přednášku známého odborníka na závislosti, Karla Nešpora(6.2.), s názvem Smích a komunikace pozvěte všechny zapšklé příbuzné a známé.
Maturantům a opravdu velmi otrlým divákům doporučujeme kladenské divadlo V.A.D. ( 16.1.)a jejich dramatizaci slavného románu L. Klímy Utrpení knížete Sternenhocha.
Sólo pro Radotín ( 7.3.) bude jedna velká pantomimická show, určená všem. Připravuje ji pro nás skvělý mim a radotínský soused i pedagog Michal Hecht.
Pro velký úspěch listopadového představení se v aule opět setkáme s Petrem Nárožným, tentokrát ve hře Víš přeci, že neslyším, když teče voda (22.3.). Spolu s ním uvidíme i Václava Vydru, Naďu Konvalinkovou, Libuši Švormovou a další.
A pro milovníky hudby jsou zde dva horké tipy- koncert kapelníka Trabandu, Jardy Svobody (12.3.), který bude v Koruně.
A právě projednáváme koncert moravského multiinstrumentalisty Vlasty Redla, který se chystá do Auly. To ale zdaleka není vše. Nakupovat a vybírat můžete klidně z domova od 20.11. od 16.00 na www.ukorunyradotin.cz.
Dana Radová
Velmi se omlouváme našim divačkám a divákům, ale zítřejší koncetr Vítkova kvarteta je pro nemoc v kapele přesunut na termín 13. února 2020. Vstupenky zůstávají v platnosti. Děkujeme za pochopení.
Kulturní středisko
Vystoupení se přesouvá na termín 13.2.2020 v 19,00
Více ...Program pro závěr roku 2019
Vstupenky na www.ukorunyradotin.cz
Vstupenky na ochutnávku vín pouze ve středu od 16.00-18.00 a také půl hodiny před každým programem v KS U Koruny
17. 10. ČT
KS U Koruny Radotín
19.00, Na útěku, Divadelní spolek Křoví
Hořká komedie - dámská jízda životem dvou svérázných žen skvěle napsaná dvěma muži v režii Dany Radové
Vstupné v předprodeji 150 Kč, na místě 170 Kč
31. 10. ČT
KS U Koruny Radotín- Klub Milana Peroutky
Podzimní potlach s kapelou Bartet ( Matuška, Křest´an, Tučný, Greenorns atd)
Vstupné v předprodeji 70 Kč, na místě 100 Kč
7. 11. ČT
Aula Základní školy – Loučanská ulice Praha - Radotín
19.00, Poslední ze žhavých milenců, komedie, Simona Stašová a Petr Nárožný
Vstupné v předprodeji 390 Kč, na místě 440 Kč
14. 11. ČT
KS U Koruny Radotín
19.00, Vítkovo kvarteto – koncert legendární kapely
Vstupné v předprodeji 180 Kč, na místě 220 Kč
16. 11. SO
17.00, Vernisáž výstavy kruhu radotínských výtvarníků
Výstava trvá od neděle 17. 11. do pátku 22. 11., otevřeno od 10°° do18°° hodin.
21. 11. ČT
KS U Koruny Radotín – Klub Milana Peroutky
19.00, Ochutnávka vín vinařství Gotberg z jižní Moravy
Vstupné 380 Kč
Vstupenky je nutné zakoupit předem pouze na pokladně KS do 13. 11.
28. 11. ČT
KS U Koruny Radotín – Klub Milana Peroutky
19.00, Mirek Kemel – Koncert známého karikaturisty a písničkáře
Vstupné v předprodeji 160 Kč, na místě 190 Kč
30. 11. SO
KS U Koruny Radotín
15.00, O žábě, která falešně zpívala – pohádka pro děti - DS Gaudium
Vstupné 60 Kč
6. 12. PÁ
KS U Koruny Radotín
19.00 Ill Congelatore- Zmrazovač, komediální a mafiánské drama
Vstupné v předprodeji 200Kč, na místě 230 Kč
8. 12. SO
KS U Koruny Radotín
15.00 Andělé ze zapomenuté skřínky, Žlutý kopec, pohádka pro celou rodinu
Vstupné 90 Kč
Dana Radová
vedoucí KS U Koruny
nám. Osvoboditelů 44/15
153 00 Praha 16 - Radotín
tel.: 234 128 470, 725 606 259
e-mail: dana.radova@praha16.eu
http://www.facebook.com/pages/Kulturn%C3%AD-st%C5%99edisko-U-Koruny/458377610840731
Předprodej vstupenek každou středu od 16.00 do 18.00 hodin v KS a nebo online na www.ukorunyradotin.cz
Chcete-li dostávat pravidelné informace o kultuře v KS U Koruny, přihlašte se na www.ukorunyradotin.cz k odběru novinek.
Podzimní kultura v Radotíně bude jako vždy barevná.
Na pódiu Koruny a tentokrát i na pódiu Auly v radotínské ZŠ se budou střídat v Radotíně již známá, skvělá amatérská, profesionální divadla, kapely i cestovatelé. Kulturní sezónu zahájí v polovině září náš domácí divadelní soubor Gaudium velmi povedeným pásmem poezie Jiřího Žáčka „Café Robinson“. Nenechte si ujít originální pojetí poezie s příjemnou kavárenskou hudbou, voňavou kávou a pohodou. Těchto typů pořadů už mnoho nebývá, ale blýská se jim jistě na časy a Gaudium to s poezií a hudbou opravdu umí. Hodně fanoušků zde již má kladenské divadlo V.A.D., které už dvacet let uvádí velmi povedené, vlastní autorské komedie. V září přiveze svoji úplně novou hru nejen o včelách, trubcích a včelařích „Úl“ s podtitulem „Včelařské divadelní rondo“. A jak známe tento skvělý soubor (Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka, Válka s mloky, Upokojenkyně, Píseček), o chytrou zábavu nebude nouze, ale o vstupenky asi ano. Začátkem října k nám přijede poprvé Divadelní studio D3 - Karlovy Vary s velmi populární groteskní komedií Tomáše Svobody, plnou outsiderů s kuriózními osudy pod názvem Srnky. S touto hrou byl soubor letos v červenci nominován na nejznámější a nejstarší festival amatérského divadla Jiráskův Hronov 2019. A to už je dobré doporučení. Navíc Srnky jsou v módě, hrají se třeba i Na Fidlovačce. Hned začátkem podzimu nás čeká 1. repríza obnovené premiéry skvělé francouzské hry Na útěku, kterou sehraje již téměř zdomácnělý, ale stále hostující soubor Křoví. V této brilantně napsané hořké komedii ze života se potkají v noci dvě dámy. Jedna utíká z domova důchodců a druhá od rodiny po dvaceti letech. Obě jsou svérázné, ale každá úplně jiná. V hlavních rolích uvidíte radotínskou Miladu Čechovou a „barmanku z Koruny“ Věru Haneškovou. Obě podávají strhující a uvěřitelný herecký výkon. Divadelní hra dvou mužů pro dvě ženy pobaví všechny generace jak žen, tak i mužů.
Divadelní i hudební lahůdky budou v aule!
Vrcholným divadelním zážitkem bude nejspíš představení Neila Simona „Poslední ze žhavých milenců „ v hlavních rolích se Simonou Stašovou a Petrem Nárožným. Toto představení se koná v Aule ZŠ Radotín a je skvělé, že jsme díky novému a krásnému prostoru mohli tyto dvě herecké osobnosti k nám pozvat. V Koruně by vzhledem ke komorní velikosti sálu vstupenka stála minimálně dvakrát tolik. Protože je to vlastně poprvé, kdy se v Aule bude konat „velké divadlo“, jsou vstupenky díky podpoře radnice i díky větší kapacitě sálu za cenu dokonce menší, než je na toto představení v Praze obvyklé. V Aule si také užijeme v říjnu jeden z posledních koncertů legendárního Spirituál Kvintetu, který letos na podzim vstoupí do své šedesáté sezóny. Na jaře 2020 se pak posledními deseti koncerty rozloučí se svými fanoušky. Koncerty ale budou samozřejmě také v Koruně. Radotínští rockeři si užijí pravý, nefalšovaný, poctivý, český bigbít v podobě party veselých hudebníků se zpěvákem Jiřím Růžkem-„Vítkovo kvarteto“. Hrát se bude samozřejmě také i jejich největší hit Pražskej démon. V listopadu potěšíme ty, co mají rádi kreslený humor i skvělou hudbu výtvarníka a písničkáře Mirka Kemela. Mirek Kemel zpívá své autorské písně a doprovází se na akordeon, kytaru a ukulele. Většinou vystupuje za doprovodu kapely, kterou kromě něj tvoří ještě Vlastimil Konopiský (akustická a elektrická kytara), Tomáš Görtler (akordeon), Petr Tichý (kontrabas) a Petr Mikeš (bicí). Jako příležitostný host s kapelou vystupuje Vladimír Javorský (ukulele, kytara, flétna, saxofon). Jejich muzika balancuje na pomezí více žánrů od balad přes šanson a blues až po chytlavé hospodské písničky.
Kultovní opera i pro odpůrce vážné hudby!
Začátek prosince již tradičně patří kultovnímu představení skvělého Kočovného divadla Ad Hoc- Il Congleatore-Zmrazovač. Komediální operní drama plné napětí a morálních dilemat je prošpikováno hudebním géniem Verdiho, Pucciniho, Leoncavala, Bizeta a dalších a sklízí velký úspěch jak u odborné kritiky, tak u publika po celé republice. Tento velmi talentovaný soubor mladých lidí nejrůznějších profesí dokázal „dostat“ k opeře i zarputilé odpůrce nebo teenagery. Milovníci opery i odborná kritika jsou nadšeni. Výbuchy smíchu střídají volání bravo. Část tohoto skvělého souboru jsme mohli vidět na loňském Havelském posvícení v „moderní retro kapele“ Pro Tebe. I tato kapela je výrazná svoji originalitou a letos se stala objevem Čistých festivalů a celé léto budou k vidění například na festivalech Colours of Ostrava, Rock for People , nebo Sázavafest.
Mami tati babi dědo, vezměte nás do divadla!
Připravujeme i několik pohádek pro nejmenší. Bohužel se ale ukazuje, že dnes není příliš v módě chodit s předškolními dětmi v neděli do divadla. Je to velká škoda, ale doba se mění a bude záležet jen na publiku, zda zůstanou víkendové divadla pro děti do příštích let v naší dramaturgii. Samozřejmě ani letos nezapomínáme na naše seniory a připravujeme oblíbené Čaje o třetí. Od září začnou ještě navíc pravidelná taneční odpoledne pro dříve narozené. Těšíme se také na listopadový Kruh radotínských výtvarníků, adventní koncerty i další kulturní akce v Radotíně. Těšíme se na vás, naše milé divačky a diváky.
Vstupenky již rok můžete kupovat z pohodlí domova na www.ukorunyradotin.cz .
Pokladna v Koruně je otevřena od 4. září a potom opět každou středu od 16.00-18.00 hodin
Dana Radová
Mirek Kemel
Dnešní hudební svět je plný rychlokvašených „projektů“ a mediálních hvězd, které pohasínají, ještě než se pořádně rozsvítí. O to cennější je setkání s člověkem, pro kterého je lidská výpověď – nebo chcete-li „umělecké sdělení“ - na prvním místě, kdo prostě zpívá o sobě a svém světě bez toho, že by se tím chtěl hned „zviditelnit“.
Písničkář Mirek Kemel se hudbě věnuje od středoškolských let, ve druhé polovině osmdesátých let pravidelně hrával v žižkovských hospodách na kytaru a foukací harmoniku a již tehdy začaly vznikat jeho první autorské písničky. V roce 2007 objevil tahací harmoniku a její kouzlo jej úplně dostalo. Fascinovala jej svým charakteristickým zvukem a možnostmi jak sólového, tak doprovodného nástroje. Rok chodil k učiteli Václavu Veselému, který ho naučil základům hry. Velký důraz klade Mirek Kemel na texty, z velké většiny inspirované skutečně prožitými událostmi. Snaží se pod jednoduchými příběhy hledat něco, co nás přesahuje. I když každý člověk má příběh rozdílný a individuální prožitky se liší v místě, čase a intenzitě, existuje něco pod tím, základní příběh, který máme všichni hodně podobný.
Mirek Kemel zpívá své autorské písně a doprovází se na akordeon, kytaru a ukulele. Většinou vystupuje za doprovodu kapely, kterou kromě něj tvoří ještě Vlastimil Konopiský (akustická a elektrická kytara), Tomáš Görtler (akordeon, jinak též člen souboru Bran), Petr Tichý(kontrabas) a Petr Mikeš (bicí). Jako příležitostný host s kapelou vystupuje Vladimír Javorský(ukulele, kytara, flétna, saxofon).
Jejich muzika balancuje na pomezí více žánrů od balad přes šanson a blues až po chytlavé hospodské písničky. Vždy jde především o osobní zpověď autora, který do textů vtěluje své vnímání života a světa v mnoha zjevných i pouze tušených aspektech. Písničky jsou založené na básnických textech a jednoduché melodii. Dalo by se říci, že Mirek Kemel vychází z podobných kořenů jako například Vašek Koubek, Jaromír Nohavica, Radůza, Krausberry, Vladimír Mišík nebo Traband.
Mirek Kemel říká, že nic není náhoda a všechna setkání a události mají svůj hluboký význam. Určitě ne „náhodou“ se téměř současně se začátky hraní na akordeon Mirek seznámil s učitelkou zpěvu Ivanou Vostárkovou a začal u ní brát hodiny zpěvu. Zpívání pro něj není jenom technická záležitost, daleko více souvisí s prožitkem a s prouděním energie v těle, s hledáním své podstaty. V tu chvíli do sebe všechno krásně zapadlo: zpěv, akordeon a poezie…
Závěrem by asi bylo dobré poznamenat, že jméno Mirka Kemela může být posluchačům známé také v jiných souvislostech: jako absolvent kursů figurální kresby u doc. Borise Jirků na Vysoké škole Uměleckoprůmyslové se od roku 1991 živí jako deníkový karikaturista, prošel Lidovými novinami, Hospodářskými novinami a od roku 2004 donedávna působil v Mladé frontě Dnes. Současně se také věnuje malbě obrazů.
Dana Radová
Kočovné divadlo Ad Hoc opět přiveze Zmrazovače a Nové TV!
Tento fenomenální soubor má svůj velký fanklub také v Radotíně a na jejich Zmrazovače, tedy Il Congelatore, komediální operní mafiánské drama plné napětí a morálních dilemat prošpikované hudebním géniem Verdiho, Pucciniho, Leoncavalla, Bizeta a dalších mistrů, se opět všichni moc těší. Divadelně hudební zážitek, který by žádný skutečný milovník opery neměl minout a odpůrce opery by jej měl vidět povinně. Tříaktové opeře, jejíž páteř tvoří mimořádně invenčně a vtipně přetextované operní hity, se tleskalo ve stoje nejen na přehlídce amatérského divadla Jiráskův Hronov, ale třeba i na festivalu hudebního divadla Opera či na mezinárodním festivalu Spots op West v Belgii. Inspiraci mafiánskými příběhy z italského přistěhovaleckého prostředí skloubili autoři Lukáš Habanec (hudební nastudování) a Jan Duchek (libreto a texty árií) s láskyplnou parodií operního žánru. Nejznámější operní „hity“ skladatelských velikánů zazní v tak kouzelném českém přetlumočení, že zaujmou a rozesmějí i diváka jindy k opeře vlažného a znalci opery se vysloveně pokochají a smíchy neudrží a obě skupiny se na tomto souboru zřejmě stanou závislé.
Dana Radová
Křoví nám sluší, říkají členky stejnojmenného souboru
Divadelní spolek Křoví oslaví v letošním roce 20. narozeniny. Jeho principálka a režisérka Dana Radová spolu s herečkou Věrou Haneškovou vzpomínají v rozhovoru na počátky i jiné veselé chvíle, které se souborem prožily.
Proč jste si zvolili zrovna název Křoví? Každý ví, že křoví na divadle zrovna není symbolem významných rolí a velkého umění.
Dana R: Právě proto. Protože jsme o divadle tehdy vůbec nic nevěděli a bylo jasné, že i mezi ochotníky jsme jen to nadšené křoví. A po dvaceti letech hraní i zkušeností, kdy někteří starší už víme, že čím více o tom víme, tak tím více víme, že nám Křoví sluší.
Já jsem vás už párkrát viděla a myslím, že na změnu názvu máte dávno nárok. Patříte k těm souborům, na které publikum rádo chodí. Kolik herců vlastně hraje nebo hostuje ve vašem spolku?
Věra H: Bývalo nás dokonce přes třicet a sice někdy i omylem na scéně. Dana nás režírovala pomocí megafonu. V současné době se počet herců mění podle hry, kterou hrajeme. Aktivních členů je nyní kolem deseti, včetně našich dospívajících dětí.
Není to trochu náročné hrát divadlo s vlastními dětmi? Dana R.: Je. I když ty děti jsou už v některých případech i větší než my. A jak je většina členů souboru vlastně od miminek brala s sebou na zkoušky i představení, tak děti leccos odkoukaly, vyzkoušely a leccos nás, dospělé, klidně i chtějí naučit. Trpělivosti i čokolády je potřeba dosti, ale i přes tu náročnost jsem moc ráda, když se některý z křováckých potomků vrhá s námi do divadla. I moji dva synové přežili část puberty v divadle a myslím, že jim to něco určitě dalo. Jen si nejsem jistá, jestli si to oni taky myslí (s úsměvem).
Věra H: Ale mezigenerační divadlo je pěkná fuška, jen to přiznej. Navíc někdo je z Mníšku, Kytína, jiný z Rudné, další ze Zličína, Bohnic, takže jen koordinace zkoušek při všech jejich studentských a našich pracovních či jiných aktivitách je pro naši režisérku opravdu nadlidský výkon.
Dana: Přiznávám, je to fuška, a před všemi, co pracují s dětmi a mládeží, hluboce smekám. Na druhou stranu, pokud vás to baví, je to nesmírně obohacující dialog s viditelnými výsledky. Pokud ovšem někteří vyučující vedou monolog a nebaví je to, pak je to horor pro obě strany, ale to už zacházíme jinam.
Tebe Věro ale znám spíše z divadelního klubového baru. Je to tvoje profese, nebo ses jen vžila do této role? Věra H: Já celou dobu podnikala a taky jsem učila němčinu. Mám ráda divadlo, chodila jsem na představení do Koruny a jednou nastala situace, že nebyl nikdo, kdo by obsluhoval v baru. Režisérka mi přidělila tuto roli jako záskok a ten se trochu protáhl. Ted jsem ale získala vytouženou roli v obnovené premiéře nádherné hry Na útěku, kde coby svérázná dáma zralého věku měním život nejen sobě.
To je ta skvělá hra o tom, jak jedna paní utíká z domova důchodců a druhá od rodiny po dvaceti letech?
Dana R: Ano je to ta hra, kterou napsali dva muži o pocitech a životě dvou žen. Starší Clode, kterou hraje naše barmanka Věrka, je plná života, humoru a odvahy a nehodlá ztrácet čas. Mladší Margot je vyčerpaná matka a manželka, bez energie, plná obav z toho, co přijde a nešťastná z toho, co bylo. Potkají se v noci na autostopu a poté se spolu vydají na společnou jízdu životem.
Já už to vím, ale prozradíš i ostatním, kdo hraje tu paní, která utíká od rodiny?
Vera H: Margot představuje radotínská rodačka Milada Čechová rozená Nuslová. Dříve než Miládku jsme ale poznali jejího muže Vladimíra Čecha, který nám fandil a občas s Křovím spolupracoval při našich kulturních akcích.
Dana R: Čechovi žili ve vesnici Klínec. Stále jsme se nějak potkávali. S Vladimírem jsme dělali komunální politiku a chtěli změnit svět, tedy minimálně ty naše dvě malé obce, ve kterých jsme plánovali žít navěky. Ale člověk míní a život mění. Po smrti Vladimíra, který byl skvělý herec a člověk, se Milada s dětmi vrátila do rodného Radotína, kde jsme se zase začaly potkávat. Jednou bylo potřeba obsadit do královského průvodu císařovnu Elišku. A tak jsem si řekla, že by bylo hezké, když celá léta hrál Karla IV. právě Vladimír, že by to tak nějak zůstalo v rodině. A od té doby vím, že je Milada skvělá nejen profesionální loutkoherečka, což je její profese, ale i herečka a císařovna.
Tímto všechny zveme již 15. května od 19 hodin do Koruny na opravdový herecký koncert originálních žen, na obnovenou premiéru hry Na útěku.
Věra Peroutková
Info
Křoví zahájilo svoji existenci v roce 1999 představením Lucerna od Aloise Jiráska. Hrálo se přímo v líšnickém rybníce, vodníci jezdili na obřích rybách a víly tančily na Dvořákovu Rusalku. Více než o divadlo se jednalo o jeden velký hudebně výtvarný happening. Základ Křoví tehdy tvořila výtvarná skupina lidí vedená Danou Radovou a celý pedagogický sbor líšnické základní školy. Při představeních hrála divadelní kapela, zpívali, hráli (si) a bavili se lidé jak v hledišti, tak na jevišti. Postupně se proměňoval soubor, jeho repertoár, rodily se děti. A tak dnes Křoví kromě her pro dospělé hraje i pro děti. Předposlední úspěšnou pohádkou byla hra Tři prasátka a my čtyři. Nyní Křoví vystupuje s Královnou Koloběžkou první a na 15. května chystá obnovenou premiéru tragikomedie Na útěku. Principálkou a režisérkou divadelního spolku je Dana Radová. Křoví hostuje v Kulturním středisku U Koruny.
Mácha a senioři
Byl pozdní večer – první máj – večerní máj – byl lásky čas. Hrdliččin zval ku lásce hlas… Začátek slavné Máchovy básně známe asi všichni. Někteří se líbáme pod rozkvetlou třešní, aby nám láska vydržela. Láska je láska, ale určitě kvete v každé roční době, v každém věku a nemusí to být jen láska k druhé osobě opačného pohlaví s tragickým koncem, jak o ní píše Mácha. Podob lásky je tolik, kolik je lidí. A asi všichni toužíme být milováni. Už staří Řekové ale věděli, že milovat druhé můžeme jen tehdy, pokud zdravě milujeme a přijímáme sami sebe. To ale moji generaci a generaci mých rodičů nikdo neučil. Ženy po práci nastupovaly další směnu doma a na nějakou sebelásku a přijímání sebe samých nebyl čas. Moje maminka například přišla na chuť vínu a knihám až po osmdesátce, když zůstala sama. Předtím si nikdy v klidu nesedla, stále všechny obsluhovala a myslela, že musí být užitečná i na úkor svého sebezničení, že to tak má být. Dnes je doba už jiná. Učíme se milovat život, mít se rádi a být užiteční třeba i jen dobrou náladou. A nikdy není pozdě začít si plnit své sny. Třeba seniorky a senioři z divadelního souboru Proměna si ve své hře Šuškanda a šeptanda plní své sny, stát na prknech, co znamenají svět. Jsou plní lásky k divadlu i životu. Uvidíme je zde na červnovém Čaji o třetí pro naše seniory. Připravovat program pro radotínské seniory je radost. Jsou nadšení, radostní, nešetří chválou a jsou i naší inspirací a v mnohém vzorem. Studují akademie 3. věku, jezdí na zájezdy, chodí na vycházky, cvičí v sokole, nebo jinde a teď přišli s tím, že by chtěli tančit! A věřte nebo ne, jednomu těšícímu se tanečníkovi je přes devadesát. Klobouk dolů. Takže jim opravdu s láskou připravujeme Taneční odpoledne na 23. května. Ať žije láska k životu nejen v máji! P.S. Už se těším, jak si připiju dobrým vínkem na Svátek matek se svou maminkou.
Dana Radová
Více ...Hody, hody, doprovody
Pro hodně lidí je smysl svátků jara s velikonočním tajemstvím stále trochu skryt anebo stojí ve stínu Vánoc. Že jsou Velikonoce nejvýznamnějšími křesťanskými svátky a mají připomínat zmrtvýchvstání Ježíše, které mělo nastat tři dny po jeho ukřižování, nám v osmdesátých letech ve škole neřekli.
Pravdou je, že politici se tenkrát neoháněli křesťanskými tradicemi a školy měly úplně jiné osnovy. Neměla jsem ráda Velikonoční pondělí a ten podivný zvyk honu na děvčata, kdy se k nám od časného rána dobývali koledníci s různě velkými pomlázkami a s různým stupněm promile alkoholu.
Na Ostravsku, kde jsem vyrostla, se děvčata ještě k poměrně drsnému šlehání polévala voňavkou. V Ostravštině se tomu říká „šmigrust“. My, co pamatujeme sortiment před rokem 1989 víme, o jak strašlivé vůně ještě ke všemu šlo.
Na Zelený čtvrtek jsme jedli špenát a babička nám tajemně vyprávěla o Kristově poslední večeři, nebo o Jidášovi. Taky jsme dělali hluk s dřevěnou hrkačkou z babiččiny skřínky a živě si představovali její barvité vyprávění o tom, jak zvony z kostelů uletěly do Říma.
Babičku však většinou rázně zastavil náš tatínek s odůvodněním: „Někde to zase vykecaj a bude malér.“ Jednou jsem si přinesla do školy na svačinu piškotového beránka. Spolužačka, co chodila tajně do kostela, mi pošeptala, že beránek je vlastně jako Ježíš, stejně nevinný a byl také obětován. A jeho krev prý zachránila pokřtěné od hříchů. Tu svačinu jsem nesnědla.
Když peču beránka, vždycky si na to vzpomenu. Na Velký pátek jsme šli do školy, malovali kraslice a netušili, že v liturgii je to den smutku, protože Ježíš byl odsouzen, ukřižován a pohřben. Tehdy se nehrály pašijové hry.
Dnes se už zase hrají a většinou na Velký pátek. V Koruně uvidíme pašijovou hru v podání vypravěče a komedianta vskutku božího Víti Marčíka první čtvrtek v dubnu. Takže o Velkém pátku můžeme zajít do kostela, držet půst, nebo hledat poklad.
Otvírá se prý země s poklady, to jsme věděli díky Erbenovi. Bílá sobota je den smutku a jakéhosi tichého očekávání. V noci pak Velikonoce vrcholí v kostelích oslavou zmrtvýchvstání Ježíše, Vigílií. V domech se v sobotu bílilo, pekli se beránci, muži pletli pomlázky, ženy zdobily vajíčka.
Velikonoční neděle (Boží hod velikonoční) je největším svátkem celého liturgického roku, protože Kristus vstal z hrobu. Slaví se vzkříšení, vítězství nad smrtí. V lidových zvycích přetrvává jako nejznámější den Velikonoční (Červené) pondělí. V tento den se má darovat červené vejce a dívka má být vyšlehána (s mírou a láskou), aby byla celý rok zdravá.
Přeji všem krásné Velikonoce, ať už je budete slavit liturgicky, nebo lidově. Jsou oslavou jara, ale také připomínkou života a smrti, světla a tmy, vítězství dobra nad zlem. Témata viny, zrady, odvahy nebo odpuštění jsou prostě nadčasová. P.S. Já už těm veselým koledníkům dávno odpustila.
Dana Radová
Žáčkovy citáty na každý den
„Pro většinu lidí je poezie stravitelná pouze ve formě jídelního lístku.“ Tento i všechny citáty níže použité napsal Jiří Žáček - jeden z nejčtenějších básníků, autor učebnic, spisovatel a překladatel. Rozesmálo mne to a představila jsem si hned veršovaný jídelní lístek třeba ve školní jídelně. Pravdou je, že i skvělé jídlo, výtečná káva, nebo dobré víno může býti při troše fantazie poezií.
Já se například už těším na pro mne poetickou ochutnávku vín, která bude v Koruně 8. března, tedy na MDŽ. Tento den opravdu ráda slavím a připíjím mojí kouzelné feministické babičce, která před sto lety podnikala a nosila kalhoty i všem dalším odvážným ženám, které vybojovaly například volební právo žen nebo možnost studovat na vysoké škole.
Ale zpět k poezii. I když si denně nečteme Karla Hynka Máchu a poezie není naším šálkem kávy, rytmické říkanky, básničky nonsensy a jiné jazykové hrátky nás provázejí od nejmenšího dětství. A když se staneme rodiči, nebo prarodiči, lovíme z paměti ty, které nám říkali naši rodiče i prarodiče. Sdílíme chvilky štěstí s dětmi a baví nás to, verše nám procvičí paměť, rozvíjejí smysl pro rytmus i slovní zásobu.
Děti to baví do chvíle, než nastoupí velký konkurent v podobě mobilu nebo jiné čertovy krabičky. A začíná nám boj: Mít klid a půjčit jim ty krabičky, bez kterých se ani my dnes již neobejdeme? Nebo si s nimi číst, recitovat, zpívat, tancovat, běhat nebo jít do divadla a užívat si spolu, nikoli vedle sebe? Jasně, že platí: „Všichni víme, jak vychovávat cizí děti“, ale co s těmi vlastními?
Do určitého věku to ještě jde. Děti ocení společné chvíle říkanek i vycházku do divadla. Ale uteče to strašně rychle. Čím starší dítko, tím těžší práce odtrhnout je od těch krabiček. Inu „Dá to práci, odnaučit naše děti našim zlozvykům!“ Ale za pokus to stojí.
Menší děti zkuste vzít třeba na Divadlo Kubko, kde hraje oblíbená paní učitelka z radotínského „dramaťáku“ Bája Osvaldová. Týden poté je vezměte na Bajky a nebajky. Myslím, že hodinka bez mobilu ve společnosti vtipné poezie udělá dobře všem. Kdo má rád kávičku a poezie mu nevadí, může přijít na poetickou kavárnu Café Robinson, v níž si DS Gaudium krásně pohraje s poezií Jiřího Žáčka. Vezměte i své přátele.
V době všech těch internetových přátelství začíná být čím dál tím více jasné, že: „Čím víc máme známých, tím méně času nám zbývá pro přátele.“ Když vám to nevyjde v březnu, mám tu jeden tip na 4. dubna: Známý performer, boží komediant a lhář, který mluví pravdu, Víťa Marčík, tentokrát přiveze i svoje (odrostlé) děti, se kterými v předvelikonoční době sehraje Mystérium světla, tedy pašije podle Jana ve své originální úpravě.
Tak mne napadá, že Marčíkovy děti asi moc času s čertovými krabičkami netrávily. A rozloučím se posledním aforismem Jiřího Žáčka: „Nejnesnesitelnější ze všech lhářů jsou ti, co mají pravdu.“
Dana Radová
převzato z Noviny Prahy 16, 2019/3 https://www.mcpraha16.cz/.../.../Noviny-Prahy-16-brezen-2019.pdf
Více ...Gaudium namísto jógy a ping-pongu
Divadelní spolek Gaudium je už neodmyslitelně spjatý se svou domovskou scénou, kterou je Kulturní středisko U Koruny. Radotínští divadelníci vystupují také na masopustu, na Havelském posvícení a na dalších místních akcích. Principálka Vlasta Pilařová popisuje v rozhovoru těžkosti zrodu souboru i plány do budoucna.
Divadelní spolek Gaudium hraje v Radotíně už více než 12 let. Který „kus“ byl vaším prvním? Poprvé jsme hráli v prosinci 2006 pohádku O kačátku. Bez jakékoliv techniky a na kartonových krabicích. Jednalo se o guláš smíchaný z loutek, maňásků a činoherců.
V té době byla Koruna místem, kde se nic moc kulturního nedělo. Sál sloužil spíše sportovním účelům. Cvičila se zde jóga, kalanetika, hrál se tu ping-pong. Jak vás právě v té době napadlo založit divadlo? Tento šťastný nápad měli manželé Kydlíčkovi, kteří chtěli pohnout stojatými kulturními vodami v Radotíně. Sešlo se asi 15 lidí s různými kulturními zájmy, zůstalo devět a vzniklo divadlo.
Rozjeli jste divadlo a navíc jste začali organizovat amatérský festival Radotínská Radost. Jak jste to zvládali, když zde nebyla skoro žádná technika a chyběly dokonce i závěsy v oknech? U kolébky Radotínské Radosti stála tehdejší principálka Miroslava Stehlíková. Ona byla jediná zkušená amatérská herečka s divadelními sny a nápady. Také jako jediná tušila, co má taková přehlídka obnášet. Hrálo se s tím, co bylo k dispozici. „Techniku“ řídil ze zákulisí náš všeuměl Pavel Stráník. Což mě dnes přijde opravdu hodně kuriózní. Ale všichni členové souboru dali ruku k dílu a pomáhali, jak mohli. V roce 2016 Radotínskou radost vystřídala v Koruně Pražská oblastní přehlídka amatérských divadel (POPAD). Takže ten, kdo má zájem o amatérské divadlo, užije si vždy koncem února divadla pro dospělé a v dubnu jsou k vidění představení pro děti.
Jak se soubor Gaudium za 12 let své existence změnil? Lidé přicházejí i odcházejí, zpravidla z pracovních důvodů, někdo se odstěhuje, jiný přestane hrát kvůli únavě. Zpočátku jsme hodně postrádali v souboru muže. Ti, co přišli, dlouho nevydrželi. I vedení se měnilo. Zakládající členky odrostly rolím princezen, takže jsme letos přizvali do souboru šikovná mladá děvčata.
A jak se vyvíjel repertoár? Opíráme se nadále o pohádky pro děti. Protože je nás v souboru přes dvacet, můžeme si dovolit studovat více věcí v souběhu. A tak mohla vedle pohádek vzniknout komedie Tchyně v domě, která se již sedmkrát reprízovala. Některé pohádky se hrají jen na Vánoce, jiné vznikají nově. A stále nás baví poezie.
Kdo se ujímá toho nejdůležitějšího, tedy režie?
Odchodem Mirky Stehlíkové ze souboru jsme přišli o zkušenou režisérku. Vyvstala otázka, kdo bude režírovat celovečerky. S pohádkami jsem měla zkušenost, ale velkou hru jsem nikdy nedělala. Díky příchodu Ondřeje Potůčka do souboru přišla posila nejen herecká, ale i režijní. Absolvovali jsme režijní minimum, a spolu s Hankou Řehořovou a Ondřejem jsme se pustili do práce. Já jsem se navíc přihlásila na dvouletou režijní školu, kterou provozuje Amatérská divadelní asociace.
Kostýmy děláte vy osobně a většinou za ně sklízíte velký úspěch, kde jste se to naučila?
Od prvopočátků šiju kostýmy, vyrábím rekvizity, maluju kulisy, vymýšlím, jak postavit scénu, sháním rekvizity, šetřím a recykluji. Mou jedinou kvalifikací pro všechny tyto funkce je původní povolání učitelky mateřské školy. Šít jsem se učila u maminky a babičky. Dívám se kolem sebe a lidem, co něco umí, koukám pod ruce. Když nevím, zeptám se.
Jak často zkoušíte a kterou vaši hru považujete za nejúspěšnější? Zkoušíme jednou týdně v pondělí večer. Občas si navíc uděláme půldenní soustředění v neděli, to přichází na řadu, když nám hoří termín vystoupení a je potřeba pilovat. Co se počtu repríz týká, považuji Tchyně v domě za úspěšné, ovšem nejvíce diváků zatím měly naše dramatizace veršů Jiřího Žáčka pro děti (Lyžařská a Bajky a nebajky) a nově poezie pro dospělé Café Robinson.
17. března uvedete v Krouně neděli s Gaudiem a poezií Jiřího Žáčka. Odpoledne bude na programu představení Lyžařská pro děti a večer Café Robinson pro dospělé. Viděl to představení autor?
První část Lyžařskou pan Žáček viděl. Přijel za námi dokonce dvakrát. Poprvé do Městské knihovny a podruhé až do Radotína. Tenkrát prohlásil, že o mužích se říká, že zůstávají hravými do pokročilého věku a prý to platí i o ženách v Radotíně. Na jaře loňského roku nám pan Žáček poskytl svůj nový text Café Robinson a to ještě před vydáním. Podařilo se navázat spolupráci s pár hudebními nadšenci a zatím nám to pěkně klape. Při lednovém uvedení Café Robinson v Praze jsme se s panem Žáčkem potkali a byl opět velice vlídný. A pokud mu to čas dovolí, možná se s ním 17. března v Radotíně opět potkáme.
Na co se můžeme těšit v nejbližší době? Připravujeme dvě nové pohádky. První je Proč v Čičíně prší pro malé děti a pro starší děti chystáme mexickou pohádku O žábě, která zpívala. Pro dospělé je zatím v plenkách hořká komedie Kurz ručních prací.
Otázka na závěr: Jaké máte ohlasy od diváků?
Diváci na nás chodí, ale jak tak chodím Radotínem a povídám si s lidmi, zjišťuji, že mnozí nemají vůbec tušení, že nějací amatéři v Radotíně jsou, což ve třináctém roce naší existence zamrzí. Přitom každý dostává zdarma do schránky tyto noviny, plakátovací plochy přetékají plakáty s „korunkou“, Facebook našeho spolku, kulturního střediska, Městské části Praha 16 nebo Radotín sobě jsou neustále plné kulturních událostí. Vždyť máme přes osm tisíc obyvatel. A která jiná obec má takovou kulturní nabídku?
Dana Radová
Info
Divadelní Spolek Gaudium působí v Radotíně od roku 2006. Zakládajícími členkami a členy byli Vladimír Kydlíček, Miroslava Stehlíková, Helena Sebastianidesová, Vladimíra Novotná, Drahuška Garbaczewska, Lenka Procházková, Milan Charousek, Jana Neumanová, Bohumil Jánský, Vlasta Pilařová, krátce po jeho vzniku soubor doplnila Hanka Řehořová. DS Gaudium má na kontě 19 pohádek, sedm představení pro dospělé a devět literárně poetických dramatizací pro děti i dospělé. Účastní se přehlídek amatérských divadel, vystupuje pravidelně na akcích v Radotíně a v KS U Koruny, vidět jeho produkci mohou diváci i mimo Radotín. Principálkou je od ledna 2016 Vlasta Pilařová.
Slovo kulturistky : Kdo se bojí vysvědčení?
(převzato z Novin Prahy 16, 2/2019)
Poslední lednový den je pro všechny školou povinné, mnohdy i pro rodiče, dnem, na který se moc netěšíme. Jednak prázdniny jsou nepoměrně kratší než ty letní a pak jsou tu ještě ty známky. Já osobně už téměř pět desítek let trpím stresem. Kdysi dávno z mých známek, poté svých dětí. A často si kladu otázku, k čemu to vlastně v životě člověka je? Z mé zkušenosti pedagogické i osobní vím, že skvělé známky vůbec nezaručují skvělou budoucnost, natož dobrého člověka. I když samozřejmě výjimky potvrzují pravidlo.
Jenže to nejdůležitější v životě stejně oznámkovat nebo zprůměrovat nejde. Proč mne tedy tak rozčilují známky, vysvědčení, poznámky a třídní schůzky? Třídní schůzky jsou pro mne vůbec noční můrou. Na ty nedávné jsem si vyžádala jako doprovod svého syna v předtuše, že jeho studium prvního ročníku na střední škole uměleckého typu určitě přinese nějaká překvapení, která třeba neunesu.
Jakmile jsem před vyučujícími vyslovila jméno syna, okamžitě následoval u většiny hluboký nádech a dlouhý monolog na téma že je syn milý, zejména k děvčatům, baví celý kolektiv, talent asi má, stejně tak bohémské chování, ale to k absolvování ročníku na této škole prostě nestačí. Když mi asi pátý vyučující mával před očima strašidelnými známkami a ptal se, zda neuvažujeme o změně školy, měla jsem toho dost a začala o sobě jako o matce velmi pochybovat.
Pak jsem se nadechla, abych vstoupila do další jámy lvové: poptat se na angličtinu. A nestačila jsem se divit. Paní profesorka pěla samou chválu. Jak je syn týmový, slušný, spolehlivý, jak na něm stojí hodina, jakou má slovní zásobu, výslovnost…a já radostně hltala každé slovo. Když jsem po deseti minutách jako v oblacích třídu opouštěla, u dveří mne ze snění vytrhl syn: „S kým jsi tak dlouho mluvila?“ ptal se. „S vaší profesorkou angličtiny přeci, jediná tě chválila,“ vysvětlila jsem mu. Syn dal oči v sloup, na to je fakt mistr, a pronesl: „To ale není moje profesorka!“
Ta milá paní si ho prostě spletla. Ale i tak mi to zvedlo náladu a smála jsem se až domů. Když jsem pak něco hledala, co čert nechtěl, našla jsem svoje vysvědčení ze střední umělecké školy. Inu, přiznávám, bohémka jsem byla myslím úplně stejná jako je nyní syn a moji rodiče museli mít velkou svatozář.
Takže je to jasné, není to v životě vůbec o známkách. Co se samými jedničkami, když chybí slušnost, empatie, zodpovědnost, týmovost, kreativita, smysl pro humor, pro dobrodružství, víra, odvaha, nápady? A když máte tuhle výbavu, není problém zdolat hory, doly, vzlety i pády, děti i rodiče, prarodiče, úspěšně podnikat, nebo třeba začít studovat v padesáti další vysokou školu jako naše kolegyně-kulturistka Tánička.
Ta úplně sama přešla Pyreneje svatojakubskou cestou do poutního Santiaga de Compostela a dokonce několikrát. A není to tak dávno, co jsme oslavili její promoce.
Možná už na žádné třídní schůzky nepůjdu a raději se synem vyrazíme do Compostely, vždyť stezka vede i přes Radotín. Anebo pro začátek vyrazíme na přednášku Slávky Chrpové do Koruny. A vysvědčení mne letos, doufám, nechá v klidu.
Dana Radová, vedoucí KS U Koruny
zve do Koruny na barokní mistry
23. ledna vystoupí v Radotíně světový houslový virtuos Václav Hudeček v doprovodu českého cembalisty Martina Hrocha. „Do Radotína se těším.“ říká.
Co představíte v Radotíně?
V Radotíně budu vystupovat společně s vynikajícím cembalistou Martinem Hrochem. Během koncertu zazní díla barokních skladatelů, například Giuseppe Tartiniho, George Fridricha Händela, Františka Bendy a dalších.
Podle čeho si vybíráte, kde vystoupíte?
Většinou jsem zván na vystoupení přímo pořadateli. Já si pak ověřuji, v jakém prostředí se koncert bude konat. Vážná muzika je velmi specifická a nedá se provozovat kdekoliv a ke každé příležitosti.
Hrál jste na nejprestižnějších podiích na světě. Jaké to je vyměnit je za malý sál? Jak tomu přizpůsobujete repertoár? Co se hodí na velké podium a co na malé?
Malý sál vůbec nemusí znamenat horší sál. Zvláště skladby barokních skladatelů, které budeme v autentické podobě interpretovat v Radotíně, byly komponovány pro housle a cembalo, neboť klavír v té tobě neexistoval. Pro tyto skladby je komornějším prostředí daleko vhodnější. Naopak romantické koncerty se symfonickým orchestrem mají zase rády velké prostory.
Jaké máte plány v novém roce?
Chystám se na desítky koncertů jak doma, tak v zahraničí, připravuji další díly cyklu „Má vlast“, jehož autorkou je moje žena Eva. Už jsme natočili přes 40 dílů pro nekomerční televizi NOE. Chystám se také na mnoho festivalů, jimž vévodí Svátky hudby v Praze, a kde představujeme již 27. rokem ty nejlepší mladé interprety. Bude toho hodně.
Vidíte v Česku nějaké zajímavé talenty? Své nástupce?
Díky naší luhačovické Akademii jsem měl možnost „zblízka“ poznat velmi silnou houslovou generaci. Naši nejúspěšnější studenti, jakými jsou Jan Mráček, Josef Špaček, Jiří Vodička a další, kteří získali vavříny na nejprestižnějších mezinárodních soutěžích, a dnes vystupují na významných podiích, nám dělají velkou radost.
Jak se mladá generace liší od té vaší? Co například takový výběru repertoáru?
Mladí se proti mé generaci liší snad pouze tím, že pro ně jsou skladatelé jako Šostakovič či Chačaturijan „starými Mistry“, zatímco já jsem je osobně znal. Musím ale nastupující generaci pochválit, protože vynikají především vysokou technickou dovedností. Před 50 lety nás bylo na světě pár, kdo jsme byli schopni zahrát všechny velké houslové koncerty na podiu, zatímco dnes je slušně zahraje i průměrný houslista.
Kolik hodin denně cvičíte? Hrajete méně nebo více než v minulosti?
Dokud člověk veřejně vystupuje, musí pracovat stejně jako v mládí. Nejde jen o udržení kondice, ale nechcete-li „žít z podstaty“ a dokola hrát stále jedno a to samé, je denní mnohahodinová práce s houslemi nezbytná. Takže pět šest hodin přípravy je minimum.
Michaela Bučková
Info
Václav Hudeček
Přední český virtuos Václav Hudeček se narodil 7. června v Rožmitálu pod Třemšínem. V patnácti letech vystoupil na koncertu v Londýně s Royal Philharmonic Orchestra. O den později ho slyšel světoznámý ukrajinský houslista David Oistrach, předpověděl mu velkou budoucnost a nabídl mu pedagogickou pomoc. Hudeček zároveň absolvoval studium na pražské Akademii múzických umění ve třídě Profesora Václava Snítila.
Vystupoval po celém světě na nejprestižnějších pódiích (Carnegie Hall, Royal Festival Hall, Suntory Hall, Osaka Festival Hall, Sydney Opera), s nejlepšími světovými orchestry (Berliner Philharmoniker, Cleveland Symphony Orchestra, NHK Philharmonic Orchestra, Gewandhaus Leipzig, Moskevská státní filharmonie a další) jakož i na světových festivalech (Osaka, Salzburg, Istanbul, Perth, Helsinky).
Jak na Nový rok, tak po celý rok?
Tohle přísloví mne vždycky trochu děsilo. Co si budeme povídat, Nový rok, den po Silvestru, nebývá úplně reprezentativním dnem co do výkonnosti. Já se například kromě vymýšlení novoročních předsevzetí zcela programově věnuji celý den odpočinku. A po všech těch svátečních závodech v přejídání, návštěvách, dárcích, rozjímání a dalších radostech se mi takový odpočívací den obvykle povede zase až za rok na další Nový rok.
Dnes už taky vím, že se nedá věřit všemu, co čteme, vidíme, slyšíme, a to nejen v médiích a nedá se věřit už ani tomu, co si pamatujeme. Jak řekl klasik: „Paměť je tak krátká a život tak dlouhý.“
Člověk musí být stále ve střehu a rok od roku je to náročnější. V minulém sloupku jsem se například chvástala, že jsem nejlepší pekařka makových muffinů, jak všichni, co je okusili, říkají. A tak mi to stouplo do hlavy, že jsem důležitě rozdávala po Radotíně i po mailu recept. Avšak ta moje paměť! Z receptu prostě vypadla důležitá ingredience: 1 hrnek polohrubé mouky. Jedna naše milá divačka tyto omylem bezlepkové muffiny upekla. Po prvním šoku, kdy se v troubě vše nafouklo a pak splasko, ochutnala a byl tak na světě další, prý zajímavý, recept.
A ani se nakonec na mne moc nezlobila. Zato já jsem si zoufala, kolik lidí mi věřilo a pustilo se do pečení. Kolegyně mne chtěly utěšit a trumfovaly se v historkách o zapomínání a na závěr jedna kolegyně prohlásila: A bude hůř! Vzpomeňte na hru Upokojenkyně. To je mezi námi kulturistkami oblíbené divadelní představení známého kladenského divadla V.A.D. nejen o zapomínání.
Toto představení je pravda poněkud drsnějšího rázu a s nadsázkou a velkou dávkou svérázného humoru nám předvede, jak to může dopadnout s naší pamětí ve stáří. Hra je opravdu na hraně reality a fikce a není určená příliš citlivým jedincům, protože je potřeba vydržet až do konce.
Ale pozor, tahle černá komedie z prostředí domova důchodců si nedělá legraci ze seniorů, ale především z nás, kteří se na tuto roli teprve připravujeme, nebo z těch, kteří nikdy nezestárnou. Věřte, že se budete smát především sobě a svým pocitům. A jak nedávno prohlásil z pódia výjimečný performer Víťa Marčík: “Nevěřte všemu, co vám říkají z pódia, ani mně ne! To mi to můžete věřit!“
A už taky vím, že se nedá věřit ani tomu, co si na Nový rok slíbím, natož co slibují někteří politici. Vždycky si napíšu, co přestanu dělat: přejídat se, hodně pracovat, dívat se na zprávy více než je zdrávo a s velkým elánem plánuju co začnu dělat: cvičit, učit se angličtinu, uklízet víc než dosud. Nějak mi to ale většinou nevyjde, prostě to nefunguje.
Jedna kolegyně přišla s tím, že lépe funguje místo slibů napsat si přání, ale je potřeba naprosto přesně to přání formulovat. Ono se pak samo splní. Dvě přání už mám. Přeji si, aby mi odpustili ti, co pekli bez mouky, a nevzdali to a zkusili to se mnou i s moukou znovu. A druhé přání je, aby bylo v Koruně stále vyprodáno! Protože bez vás, divaček a diváků, to tak nějak není ono.
Upokojenkyně a Divadlo VAD Kladno již v neděli 13.ledna!
"Snažíme se hrát ze života"
Hra Upokojenkyně byla hitem Jiráskova Hronova 2015. V Koruně jsme ji měli již dvakrát a vždy tato hra vzbudila velký ohlas i salvy smíchu spolu s mrazením v zádech. V Radotíně tento soubor hostuje pravidelně a publikum zná jejich komedie: Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka, Píseček. Tajemný VAD V Karpatech, nebo nedávno reprízovanou Válku s mloky.
Tato groteskní absurdní komedie, ve které není nouze o překvapivé paradoxy ani o černý humor si nebere na mušku ani tak stáří a jeho neduhy, ale hlavně vztah ke stáří, reakce i pocity generací mladších. Režisér divadla ABC, Milan Schejbal, který mimochodem od divadla VAD v ABC hrál jejich Zubaře, o inscenaci řekl: „Výchozí situaci tvoří pokoj domova pro seniory, v němž jsou na lůžko upoutány dvě ženy pokročilého věku. Jádrem hry je pak vyslovené přání jedné z nich. V okamžiku, kdy její syn vezme toto přání doslova, roztáčí se kolotoč situací, které autoři a posléze i režie dovádí ad absurdum. Ke cti souboru nutno přičíst, že, byť se tematicky pohybujeme na hraně věcí životně závažných, ani na chvíli inscenace neopouští zvolené režijně stylové řešení jemné nadsázky a ironie. Tím se také zcela účinně soubor vyhne sentimentu, ke kterému by mohlo téma velmi lehce svádět.“
Takže pokud vydržíte ten dosti černý humor až do konce,možná si oddychnete, že to s námi, „mladými“, zase není snad tak úplně černé a že láska kvete v každém věku. DR
Snažíme se hrát ze života
Rozhovor se souborem V.A.D. Kladno a Janem Červeným, duší a principálem
Jak vás ve vašem věku napadlo udělat hru z prostředí domova důchodců?
Honza: Napadlo to mně. Docházel jsem za babičkou a napadlo mě to celkem logicky.
Mám 95letou tetu v domově důchodců, je zamilovaná, má ráda ty stejné tvarohové buchty jako vaše babička ve hře a mám pocit, že je to hodně i o ní, ale nikdy mě nenapadlo to zdramatizovat. Jaké je vlastně pro vás hlavní téma hry?
Honza: Nemyslím, že by tam mělo být nějaké hlavní a vedlejší téma. Je to prostě výsek života a v tom je témat nekonečně. Je to o mládí, o stáří, o stárnutí, o všem.
Když jsem hru viděla poprvé, byla jsem dlouho strašně napnutá, kam až zajdete při balancování na hraně černého humoru a tématu. Věřila jsem, že to zvládnete, věřili jste si i vy, že nepřestřelíte?
Honza: Já jsem věřil stoprocentně, že nepřestřelíme, ale asi v tom není žádná objektivní hranice.
Růženka: Já jsem si nebyla jistá, trochu jsem se před premiérou bála, ale zase ne až tak, abych na ni ty staré rodiče nepozvala. A byli spokojení.
Takže nemáte žádný negativní ohlasy od babiček, nebo dědečků?
Milan: Zatím skoro všechny pozitivní. Ale myslím, že hodně kritických je prvních dvacet minut, možná míň. U jedné divačky se nám stalo, že nevydržela a po patnácti, dvaceti minutách, kdy to jako vysmívání vypadá, odešla, protože už nebyla ochotna sledovat hru dál. Přitom jsem přesvědčen, že kdyby vydržela do konce, tak by řekla “aha, ono to fakt bylo upřímné“.
Tajně jsem s napětím sledovala dvě dámy, které prvních dvacet minut nevěřícně kroutily hlavami, ale vydržely a nakonec se velmi smály. Je ale fakt, že nebyla přestávka a byly uprostřed řady.
Soubor (smích): Přestávky my neděláme! Nikdy.
Dvě herečky celou dobu hry leží v posteli, stalo se vám některé, že jste usnula?
Ema: Na zkoušce mockrát, pak už mně nechali spát a hráli beze mě.
Není to tak dávno, co jste hráli komedii Píseček o různých přístupech k rodičovství, teď hrajete o stáří, co bude dál?
Honza: To ještě není dané, máme nějaké rozdělávky, ale snažíme se hrát ze života.
Dana Radová
Přejeme vám krásné a pohodové Vánoce, hlavně zdraví i štěstí v dalším roce a co nejvíce kulturních zážitků samozřejmě u nás v Koruně!
Děkujeme za váš zájem. Bez vás- našich milých divaček a diváků by to nebylo tak nějak onoJ. A pokud máte nějaký tip, co byste rádi viděli v Koruně ( divadlo, koncert, akci…), která
vás potěší a nám zaplní sál J, prosím napište nám. Jsme tu pro vás!
Těšíme se na vás i v roce 2019.
Dana a spol.
Více na www.ukorunyradotin.cz
13. NE
KS U Koruny Radotín
15.00, Královna Koloběžka 1.
Známá pohádka J. Wericha ve svérázném, nejen hudebním pojetí dětí a rodičů divadelního spolku Křoví, v režii Dany Radové. vstupné 60 Kč
13. NE
KS U Koruny Radotín
19.00, Upokojenkyně, Kladenský soubor V.A.D.
Groteskní absurdní komedie z prostředí domova seniorů, ve které není nouze o překvapivé paradoxy ani o černý humor.
160 Kč v předprodeji, 180 Kč na místě
19. SO
KS U Koruny Radotín
19.00, Kapela Long Silence
Kateřina "Long" Dlouhá - zpěvačka, semiakustická kytara; Milan "Prase" Panocha - bicí; Pepa Vízek "Čaroděj" - baskytara; Cyril Křeček – kytara
Jako host vystoupí kytarista a zpěvák Vláďa Dvořák a kapela Dyk je to jedno.
Koncert je věnován bývalému bubeníkovi ze skupiny Olympic, Milanu Peroutkovi k jeho nedožitým 55. narozeninám.
100 Kč v předprodeji, 130 Kč na místě
20. NE
KS U Koruny Radotín
15.00, O námořníčku Čepičkovi, Pepino von dráček a Divadlo Basta Fidli
Loutková pohádka pro děti, Odvážný námořníček Čepička beze strachu vyráží na dobrodružnou plavbu za princeznou.
vstupné 80 Kč
23. ST
KS U Koruny Radotín
19.00, Václav Hudeček a Martin Hroch
Koncert světového houslového virtuóza Václava Hudečka a předního českého cembalisty Martina Hrocha. Zazní dílo J. S. Bacha, G. F. Händela, G. Paisiella, G. Tartiniho a dalších autorů
380 Kč v předprodeji, 410 Kč na místě
TIP:
28. března 19.00
Robert Křestan Druhá tráva
Dana Radová
vedoucí KS U Koruny
nám. Osvoboditelů 44/15
153 00 Praha 16 - Radotín
tel.: 257 911 746, 725 606 259
e-mail: dana.radova@praha16.eu
http://www.facebook.com/pages/Kulturn%C3%AD-st%C5%99edisko-U-Koruny/458377610840731
Předprodej vstupenek každou středu od 16.00 do 18.00 hodin v KS a nebo online na www.ukorunyradotin.cz
Chcete-li dostávat pravidelné informace o kultuře v KS U Koruny, přihlašte se na www.ukorunyradotin.cz k odběru novinek.
Posledním letošním vystoupením divadelníků v Koruně bude profesionální představení amatérského Divadla Soliteater o známém dramatikovi Oskaru Wildovi. Jeho hlavní protagonista, v civilu právník, Libor Ulovec exceloval v Koruně mimo jiné před pár lety ve hře Svou vlastní ženou, kde sehrál rovnou na třicet rolí.
O čem je hra, kterou u nás v prosinci představíte?
Rozhodli jsme se inscenovat koláž ze života Oscara Wilda, slavného britského spisovatele a dandyho, a to ve formě přednášky, kterou o svém životě zestárlý Wilde pořádá ve francouzském exilu.
Proč zrovna Oscar Wilde? Čím myslíte, že osloví dnešní publikum?
Jsem přesvědčený, že Oscar Wilde je bezesporu zajímavá osobnost, která přitáhne pozornost sama o sobě. Zná ho každý trochu sečtělý člověk, mnohá z jeho děl, ať už se jedná o divadelní hry, novely nebo o pohádky, jsou všeobecně oblíbená a lidé se k nim opakovaně vracejí. Životní osudy Oscara Wilda už tolik známé nejsou a já věřím, že naši diváci se o nich chtějí něco dozvědět. V tomto ohledu může naše hra působit částečně i osvětově. Nicméně naším záměrem bylo dotknout se na půdorysu životního příběhu Oscara Wilda i jinakosti a odezvy společnosti na ni. Považuji to za nadčasové téma, aktuální v každé době a za každého režimu. A Oscar Wilde skutečně jiný byl – ve všech směrech, což společnost nesmírně přitahovalo i provokovalo.
V upoutávce mne zaujala věta „Snesu jakékoliv množství kritiky, pokud použijete slova obdivu.“ Je to autentický Wildův výrok? Přijde mi velmi současný.
Ano, snažili jsme se do hry zakomponovat dostatečné množství skutečných citací a bonmotů, abychom podtrhli povahu Oscara Wilda a jeho jedinečnou schopnost vysmívat se společnosti, která ho milovala i nesnášela zároveň. A skutečnost, že ti tato replika připadá současná, jen svědčí o Wildově genialitě.
Co si o slavném dramatikovi myslíte vy osobně?
Mně se vždycky líbil jako literát, už jako dítě jsem zbožňoval Strašidlo cantervillské, Šťastného prince jsem dokonce uměl zpaměti, takže byla jen otázka času, kdy se s ním potkám i na divadle. Nakonec jsem se instaloval přímo do jeho osoby. O Wildově osudech jsem mnoho nevěděl, ale čím víc jsem o něm dovídal, tím lépe jsem jeho dílům rozuměl. Moje láska k jeho literatuře mne neopustila, jako člověk by mi však asi lezl na nervy.
13.12. v 19 hodin Kulturní středisko U Koruny: Divadlo Soliteater, Dostaví se Oskar Wilde
Dana Radová
převzato z Novin Prahy 16
Na Vánoce pohodu a kulturní zážitky!
O adventu nepeču, nesháním dárky a nestydím se za to. Ale nebylo to tak vždycky. Moje maminka nasadila vánočnímu cukroví vysokou laťku. Já jsem si přitom myslela, že když umím vymodelovat cokoli z hlíny, tak uválet ty její rohlíčky zvládnu taky.
Leč cukroví vyžaduje svůj čas a pečlivost, nikoli rozevlátý umělecký přístup. Takže moje mega rohlíky či hnízda nalepená hluboko na stěnách trouby sloužily jako artefakty k pobavení rodiny i přátel a já jsem ukřivděně počítala škody na elektřině, plynu, cukru, mouce i ořeších a škemrala den před Štědrým dnem o misku cukroví, které bych vystavila na stůl.
Nejvíc jsem litovala těch ztracených večerů a nocí. Časem mi kamarádky i maminka začaly již od listopadu posílat cukroví a já si šťastně přiznala, že už vůbec péct nemusím. Další předvánoční trauma, shánění dárků, už pár let řeším skvělým a pohodlným nakupováním po netu.
No a tím pádem volné adventní večery již mnoho let trávím nejraději s rodinou, přáteli i na různých kulturních a společenských akcích. Vůbec si nedovedu představit tento čas bez radotínských adventních koncertů nebo bez mafiánské opery IL Congleatore- Zmrazovač. Toto dnes již kultovní představení Kočovného divadla Ad Hoc dojme, nadchne, rozesměje a odbourá milovníky opery a zaryté odpůrce tohoto žánru silně nahlodá.
Když jsem na něj před asi pěti lety vzala (samozřejmě pod tlakem) tehdy dvanáctiletého syna a jeho dva bratrance, měla jsem trochu obavu. Věřte nebo ne, všichni tři odjeli ještě to léto s tímhle sympatickým divadlem na hudebně divadelní tábor a jezdili by dodnes, kdyby nevyrostli. Dokonce se mnou viděli dobrovolně i několik klasických oper v Praze, aby zkonstatovali, že Ad Hoc je stejně nejlepší.
Díky téhle partě ti tři mladí muži dodneška dělají divadlo nebo hudbu. Takže moje tipy na dárky pro dospělé a dospívající, co nestojí žádný čas, ale vydrží ve vzpomínkách báječně dlouho, jsou společné kulturní zážitky! K Mikuláši nadělte třeba Zmrazovače nebo Nové TV od stejné party, vyplatí se však také příběh ze života velkého Oskara Wilda.
K Vánocům pak doporučuji vstupenku na koncert houslového virtuosa Václava Hudečka nebo opravdu drsně černou komedii skvělého Kladenského Divadla V.A.D. z prostředí pečovatelského domu - Upokojenkyně. V Koruně je uvedeme v lednu.
A pokud bez tvorby cukroví prostě nemůžete být, tak věřte, že nákup kulturních dárků například na www.ukorunyradotin.cz vám zajistí spoustu volného času pro pečení.
PS: Vánoční cukroví opravdu nepeču, ale co peču asi tak 3x týdně a jsem na to fakt dobrá, což uznává i moje maminka, všechny kulturistky a Jarda Hájek, to jsou makové muffiny. Časově jsou velmi efektivní a není na světě člověk ten, aby nebyl muffinem okouzlen. Šťastné, veselé, voňavé a kulturní Vánoce! Recept na vyžádání v Koruně.
Dana Radová, vedoucí KS U Koruny
Tip na dárek k Mikuláši: Dva dny s Kočovným divadlem Ad Hoc!
Kultovní, komediální operní drama Il Congleatore- Zmrazovač ve strhujícím podání Kočovného divadla Ad Hoc již 7.12. od 19.30 hodin v Koruně. Vstupenky na www.ukorunyradotin.cz
Divadelní hra Il Congelatore vtáhne publikum do USA za podivných časů prohibice. Ve třech jednáních vypráví o osudech dobře etablovaného mafiánského klanu a sleduje cesty přistěhovalců v Novém světě.
KOMEDIÁLNÍ OPERNÍ DRAMA plné napětí a morálních dilemat je prošpikováno hudebním géniem Verdiho, Pucciniho, Leoncavala, Bizeta a dalších mistrů. Romance a akce, živý orchestr, mrtvé mrtvoly. Přežijte v časech kmotrů a možná přijde i happy end. V sále je přísně zakázána konzumace zmrzliny! Ukázka zde:https://www.facebook.com/Kulturn%C3%AD-st%C5%99edisko-U-Koruny-458377610840731/
Den poté 8. 12. od 19.00 hraje stejný soubor nejen pro milovníky televize představení Nové TV.
Atmosferickým tlakem doby lisované kabaretoidní představení o jedné nízkonákladové televizní stanici a o věku informací, kde aritmetický průměr nul a jedniček je hodnota od nuly do jedné, nebo jakékoli jiné číslo. (*Představení může obsahovat zbytky skořápek lidských příběhů a stopy současnosti.N
Smích, kamery, klapka, kapely, odborníci, politici, moderátorky, rosničky, láska, a zaručeně čerstvé zprávy ze světa i z domova! www.ukorunyradotin.cz
Hezký den všem.
Těšíme se na vás tuto neděli 18.11. na Werichově pohádce DS Křoví: Královna koloběžka 1.Vhodné pro děti od 5 do 100 let a pro všechny, kterým nevadí živá kapela a divoký basák a ještě divočejší bubeník.
I když tu kapelu má vlastně "jen" ve své fantazii jedna z hlavních hrdinek. Známá pohádka o chytré Zdeničce a moudrém králi, kterou si vyprávějí dvě sestry, když nejsou doma rodiče....A poté večer zveme rodiny s teenagery na námi milovaného Víťu Marčíka a Komenského Labyrint světa. O tom se nedá psát, to se musí vidětJ
Na opravdu velký divadelní zážitek v Koruně zveme ve středu 21.11. od 19.00 kdy k nám přijede Divadlo v Řeznické s vynikajícím představením Odvolání.
I když je Odvolání spojeno s prostředím církevních institucí, svým tématem osobní odvahy a svobodného rozhodování uvnitř sešněrovaného systému oslovuje každého v sále, podobné příběhy se mohou stát ve škole, na úřadě, ve firmě a kdekoli, kde moc přeroste zdravý rozum.
Zárukou kvality je i Divadlo v Řeznické a dostat toto divadlo do Koruny nebylo vůbec jednoduché. Věříme, že naši věrní diváci a divačky ocení, že nemusí jet za skvělým divadlem do Prahy a užijí si to s námi! Vstupenky na www.ukorunyradotin.cz
Těšíme se na vás, vaše kulturisky.
Táborský se zdatně zrežíroval v hlavní roli kněze.
Miroslav Táborský, respektovaný jako jeden z nejvýraznějších a nejosobitějších reprezentantů střední herecké generace, si suverénně poradil s úkolem vést režijně sám sebe i svého mladého hereckého partnera Filipa Cíla v roli Marka. Pro postavu kněze volí Miroslav Táborský bohaté, přesto vlastně velmi střídmé a přesné výrazové prostředky. Jeho Farley v úvodu hry s jemně samolibým výrazem baví dav svých oveček při nedělní mši, avšak v soukromí postupně odhaluje civilní, prozaičtější tvář včetně sebereflexe vlastních slabostí, píše Saša Hrbotický v recenzi na inscenaci Divadla v Řeznické "Odvolání".
Divadlo v Řeznické pokračuje v dramaturgické linii zaměřené na objevování komorních her se silným tématem a inspirativními myšlenkami. V české premiéře nyní nastudovalo Odvolání amerického dramatika Billa C. Davise, a uvedlo tak do tuzemského divadelního kontextu u nás dosud neznámého, i když ve světě už dávno proslulého autora. Režie se ujal herec Miroslav Táborský, jenž současně ztvárňuje jednu ze dvou rolí, kněze Farleye.
Davis ve své prvotině Odvolání z roku 1980 (o čtyři roky později se dočkala i filmové verze s Jackem Lemmonem v hlavní roli) důvtipně rozpracoval téma hranic lidské svobody uvnitř tak tradicionalistické instituce, jakou je katolický seminář. Nezkušený posluchač Mark Dolson požádá o radu oblíbeného faráře Farleye, jenže svou mladickou nekompromisností a otevřeností tvrdě narazí na konzervativní postoje ctihodných reprezentantů církve.
Když se Mark otevřeně zastane dvou ještě nevysvěcených spolužáků, kteří spolu tráví nejen dny, ale i noci, rychle se nad ním samotným začne vznášet hrozba vyhoštění ze semináře. A před zkušeným pragmatikem Farleyem stojí dilema, zda a jak Markovi pomoci...
Zručně vystavěné drama prozrazuje osobní zkušenost autora s prostředím katolické školy i se způsobem myšlení a s mentalitou kněží. Zároveň je ukázkou výtečně vygradovaného duelu pro dva
A třebaže má Odvolání tak závažné téma, jako je konflikt svobodné lidské vůle a upřímnosti s předsudky a dogmatismem zkostnatělého řádu, celé se nese v zábavném duchu a je bohatě syceno odlehčujícími komickými momenty a inteligentním slovním humorem. Zpochybnitelný je pouze jednoznačný, trošku heroický závěr dramatu. Otevřený konec by sice byl divácky méně atraktivní, ale zaručeně poctivější a psychologicky věrohodnější.
Dokonce ani v dramatické opilecké scéně, v níž otec Farley ztrácí kontrolu sám nad sebou, netlačí jeho herecký představitel na pilu. Pouze věrohodně zachytí okamžik zlomu, kdy hrdina ztrácí pevnou půdu pod nohama. Stejně nenásilně herec rozvíjí linii křehkého přátelského pouta, které mezi oběma muži v nerovném postavení vzniká.
Miroslav Táborský, respektovaný jako jeden z nejvýraznějších a nejosobitějších reprezentantů střední herecké generace, si suverénně poradil s úkolem vést režijně sám sebe i svého mladého hereckého partnera Filipa Cíla v roli Marka.
Táborský coby režisér klade pochopitelně na malém půdoryse jeviště v Řeznické důraz především na dialog, promyšleně a účelně ovšem pracuje i s prostorovým aranžováním situací. Projeví se to hned v úvodu, kdy se kněz Farley vtipně obrací k divákům v hledišti, jako by to byli jeho posluchači při kázání, ale i při následných střetech s mladým studentem, které jsou již situovány do zázemí fary.
Pro postavu kněze volí Miroslav Táborský bohaté, přesto vlastně velmi střídmé a přesné výrazové prostředky. Jeho Farley v úvodu hry s jemně samolibým výrazem baví dav svých oveček při nedělní mši, avšak v soukromí postupně odhaluje civilní, prozaičtější tvář včetně sebereflexe vlastních slabostí. „Já jsem rád milován. Dává mi to hřejivý pocit,“ nechává později ve chvilce upřímnosti nahlédnout mladého Marka na dno své duše. A doznává se i k tomu, čeho si Mark tak jako tak nemohl nevšimnout, k závislosti na alkoholu, k vydatnému popíjení vína, které od svých farníků rád přijímá darem.
Táborský coby režisér projevil správnou intuici i tím, že do postavy Marka obsadil právě Filipa Cíla. Mladý herec má za sebou pár zkušeností z televize, zatímco na jevišti se dosud objevil jen v menších rolích v Divadle v Dlouhé. Krátkou profesní kariéru vyvažuje při ztělesňování Marka mladickou otevřeností a evidentním ztotožněním se s postavou, s životními principy upřímnosti a neochoty přistoupit na jakýkoliv kompromis světa rozumnějších a dospělejších.
Mark, tak jak ho hraje Cíl, působí stejně autenticky v každé situaci: když přibíhá na první setkání se ctihodným otcem v nepatřičném sportovním oblečení, když nejistě předstupuje před farníky se svým prvním kázáním i poté, co nad zkušenějším knězem získává jasnou morální převahu.
Třebaže je Odvolání spjato z poněkud výlučným prostředím církevních institucí, svým tématem osobní odvahy a svobodného rozhodování uvnitř sešněrovaného systému má silný potenciál oslovit každého diváka. Zvlášť když je inscenováno na takové úrovni, jako je tomu v Řeznické.
Bill. C. Davis: Odvolání, Divadlo v Řeznické 25. 11. 2016, režie: Miroslav Táborský, překlad: Alexander Jerie
Hodnocení: 80 %
Autor: Saša Hrbotický , Aktuálně.cz
Táborský: Když dělám komedii, jsem doma vážný
Herec Miroslav Táborský neváhá o sobě říct, že je pošetilec a snílek. Stejně jako jedna z postav představení Odvolání, které 21. listopadu od 19 hodin odehraje v radotínské Koruně. „Jinak bych se nepustil do toho, abych představení režíroval, vyrobil dekoraci a vymyslel kostýmy,“ dodává k příběhu o pravdě moci, ideálech i pokrytectví.
Proč byste pozval diváky radotínské Koruny na divadelní představení Odvolání? Co je na příběhu faráře nejzajímavější? Co si z něj lidé mohou odnést?
Je to především skvěle napsaná hra. Ne nadarmo byla v Americe zfilmována. Její velkou předností je, že mluví o vážných věcech velmi zábavnou formou. Pro mě je to velké potěšení z opravdu hereckého divadla. Příběh faráře je zajímavý tím, že takový v různých podobách a intenzitě prožíváme skoro všichni. Všichni jsme byli mladí, odhodlaní a postupem času jsme se učili být taktní i taktičtí, někdy opatrní, někdy zbabělí. A pak se stane, že nás život postaví do situace, kdy se musíme rozhodnout, abychom si mohli sami sebe vážit.
Jak dlouho toto představení hrajete v Divadle v Řeznické?
Hrajeme ho dva roky. Ale nejen v Řeznické. Jezdíme i mimo Prahu a moc mě těší, že i venku si ho diváci užívají s námi.
Vážné role vám sedí. Jste takový i v osobním životě?
Děkuji, ale doufám, že mi sedí i komické role. Mám jich dost. I v Odvolání je hodně humoru. Doma jsem obvykle v kontrastu k tomu, co zrovna dělám. Když dělám komedii, jsem vážný a naopak.
Zároveň vás ale také často obsazují do záporných rolí. Proč?
To se se mnou trochu táhne. Já už asi deset let hraju mnohem více kladné role, ale pár padouchů se mi povedlo, a tak se na ně vzpomíná.
Jaké další představení, ve kterém hrajete, byste radotínským divákům doporučil? O čem bude připravované představení Relativita?
Jsem na volné noze. Hraju v Dlouhé, u Cimrmanů, ve Viole a v Ungeltu. Tam všude mě mohou diváci najít. Mám i dvě „zájezdovky“. V Radotíně už jsem hrál sólovku Blázinec, mám představení A na hrušce sedí diktátor s Jitkou Ježkovou. Relativita je druhý pokus v Řeznické o kombinaci režiséra a herce v hlavní roli. Dostal jsem tu důvěru právě díky tomu, jak dopadlo Odvolání. Je to fiktivní a velmi vzrušující příběh ze života Alberta Einsteina postavený na tom, že se to vlastně "mohlo" stát. A dotknout se téhle vědecké ikony je velmi lákavé.
Jaké jsou nyní vaše plány? Čeká vás i nějaké filmové natáčení?
Něco jsem teď natočil, ale už se věnuji hlavně Relativitě a v lednu začnu zkoušet znovu v Ungeltu komedii Taneční hodiny. A to je paradox, protože ji napsal autor Relativity, tedy Mark St. Germain.
Michaela Bučková
Slovo kulturistky
Na divadlo a pak spolu posedět
„Všichni na jednom jevišti velikého světa stojíme, a cokoliv se tu koná, všech se týče,“
řekl Jan Amos Komenský, duchovní a průkopník moderního vzdělávání, spisovatel, divadelní teoretik a mimo jiné autor knihy Labyrint světa a Ráj srdce. Kvůli tomuhle pokladu barokní literatury a státnicové otázce na pedagogické fakultě jsem málem nedostudovala. Jenže tenkrát jsem ještě neznala Víťu Marčíka.
Mám ráda divadlo. A právě „Učitel národů“ a propagátor divadla doporučoval sehrát ve školách několikrát ročně divadelní hru jako cvičení ve vyučované látce. Divadlo mělo být v jeho pojetí prostředkem mravní, společenské a jazykové výchovy, mělo cvičit bystrost, pohotovost a vtip, zbavovat ostychu, učit přirozenému vystupování na veřejnosti, zdokonalovat mluvu, přinést relaxaci i připravovat žáky na jejich povolání.
Tím mi mluví z duše a taková škola by mne bavila jako žačku i pedagožku. Nějak se nám ale mezitím školství vzdálilo ideálům velkého učitele a naši mladí čtou spíše než knihy komentáře na Instagramu. A i my dospělí máme své limity, kompetence, zájmy a hrajeme monodrama na svém jevišti a unaveni ze všeho máme raději pocit, že se nás „to“ či „ono“ na jiném jevišti netýká. A zapomínáme na slova klasika.
„Ty si fakt myslíš, že je možné na Komenského dostat ty naše teenagery?“ ptala se mně kolegyně, dokud neviděla Víťu Marčíka a jeho Labyrint světa. Už ve svém minulém sloupku jsem dávala ruku do ohně za tohoto „božího komedianta“ a dnes dáváme ruce dvě.
Pojďme se vydat spolu s poutníkem světem, řešit stále aktuální témata pomíjivosti pozemského života, marnosti, zla, věčnosti, pokory, poznání i nalezení moudrosti. Marčík, tento „zjev z Jižních Čech“ jak ho nazvala MF Dnes (přestože je původně z Moravy), totiž stojí na jednom jevišti světa i Koruny společně s publikem, vnímá ho, oslovuje a komunikuje s ním. Zkusme vzít i naše teenagery, přijít a být na chvíli spolu na jednom společném jevišti a pak jít třeba na pizzu a vsadím se, že budeme mít celý večer o čem mluvit, a to není vůbec málo.
K podzimu se hodí silné kulturní zážitky, takže tu mám další tip: v Koruně se představí Divadlo v Řeznické s vynikající hrou Odvolání. Hlavní roli i režii má Miroslav Táborský. I když se příběh odehrává na půdě církevní instituce, cokoli se tam koná, všech se týká. Můžeme něco podobného zažít třeba ve škole, na úřadě, ve firmě, v politice, ve spolku, kdekoliv, kde vítězí světská moc, stereotypy a pokrytectví nad zdravým rozumem. Ale upozorňuji, že i toto výjimečné představení pro náročné publikum vyžaduje po shlédnutí společné posezení, ale spíše u lahvinky dobrého vína, kterého se mimochodem přímo v představení vypije dosti.
Dana Radová, vedoucí KS U Koruny
Víťa Marčík a jeho Labyrint světa v Koruně!
18. 11. 19.00
Charismatický loutkář, Moravák z Jižních Čech a lhář, který mluví pravdu. Jedna velká krabice a spousta kufrů. Co se v nich asi skrývá? Mnoho příběhů a zážitků, přitom jen jeden herec. Víťa Marčík žije každým momentem, aby publiku sdělil své poselství. Stejně jako Jan Ámos Komenský ve své knize. Všudybud a Mámení provázejí Víťu Marčíka labyrintem světa, aby nakonec nalezl ráj ve vlastním srdci. Náročné téma zaobalené do úžasné vyčerpávající performance. Pohled na svět skrze velké křivé brýle a stále visící oprátka na krku. Energické hudební doprovody. Vezměte teenagery, nebudou se zlobit!
Dana Radová
Přijede Královna Koloběžka 1.
18. 11. od 15.00
Známou, mile feministickou pohádku Jana Wericha chytré Zdeničce a moudrém králi zpracovalo Křoví v režii Dany Radové jako vždy „po svém“ bytˇ s respektem a úctou k „werichovskému“ jazyku. Tento mezigenerační soubor „odevšad“ trvale hostující v Koruně je dětskému publiku známý mimo jiné pohádkou Tři prasátka a my čtyři. Rapující, zpívající a i na hoboj hrající prasátka, vlk, co miloval převleky měla vždy plný sál. Jenže malá prasátka přišla do puberty a některá odmítla chrochtat, jiná nesnesla růžová trika a začala se více angažovat v dramaturgii, režii i hudbě v Křoví. Pohádka s kapelou, plná chytlavých songů, kde hraje i naše paní barmanka (bar tedy bude uzavřen), i paní vedoucí stojí za vidění a nudit se nebudou ani rodiče.
Věra Peroutková
Xavier Baumaxa 30. 11. od 19.00
Nenechte si ujít koncert originálního „buránka regionálního charakteru, se stále větším geografickým a mezigeneračním přesahem“.
Mostecký rodák Xavier Baumaxa je jedním z nejvýraznějších českých písničkářů nového tisíciletí. Díky svému skladatelskému a muzikantskému talentu tvoří velmi osobitý folk se sarkastickými texty.
Dana Radová
Duo Oldáš (Oldřich Kaiser a Dáša Vokatá) pobaví radotínské publikum
Známý komik Oldřich Kaiser vystoupí s legendární písničkářkou Dášou Vokatou ve středu 7. listopadu od 19 hodin v Kulturním středisku U Koruny. J. Kaiser se však představí v trochu jiné roli, než ho většina diváků zná. Z komika se promění na zpěváka, recitátora, houslistu a kytaristu.
Populárního herce není nutné dlouho představovat. Za svou dlouhou kariéru hrál v mnoha filmech. Namátkou je možné zmínit Tmavomodrý svět, Žralok v hlavě nebo také hlavní roli v Menzelově adaptaci Hrabalova díla Obsluhoval jsem anglického krále. Ve známé komediální dvojici s Jiřím Lábusem vystupoval v mnoha televizních pořadech. V roce 2016 získal Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli Edvarda Beneše ve filmu Masaryk a v roce 2017 Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli Vlka ve filmu Jana Svěráka Po strništi bos.
Undergroundová písničkářka Dáša Vokatá pochází z Ostravy. Celá její tvorba se vymyká standardním hudebním měřítkům. V sedmdesátých letech se přátelila s disidenty a hudebníky z okruhu The Plastic People of the Universe. Po procesu s Plastiky v roce 1976 a vydání Charty 77 byla přinucena v roce 1980 emigrovat. Odešla s rodinou do Rakouska.
V osmdesátých letech vydala své první album Láska. Po roce 1989 se občas vracela do Česka, kde často vystupovala na festivalu Trutnov - Open Air Music Festival. Dvacet let žila s básníkem Ivanem Martinem Jirousem. V roce 2000 vydala své první CD a po osmi letech album Bojovníci snů. Pokřtil ho Václav Havel na trutnovském festivalu. Její zatím poslední deska, kterou nahrála společně s Oldřichem Kaiserem, vyšla na jaře 2014 pod názvem Dva divoký koně. Zde je věnováno několik písní dlouholetému partnerovi Dáši Vokaté, Magorovi (I. M. Jirousovi, který zemřel v r. 2011), pod jeho portrétem se oba nechali vyfotografovat a tato fotografie je použita na obalu CD.
Dáša Vokatá nevystupuje v Radotíně poprvé. Hrála zde před několika lety na „Rozmarném létu“ – festival nezávislé kultury, který je již tradičně pořádán každý rok v říčních lázních. Tam také recitoval své básně Ivan Martin Jirous.
Oldáš vystupuje v klubech spíše výjimečně. Hrají asi na patnáct různých hudebních nástrojů. Je ale spíše potřeba vnímat osobitost, otevřenost a upřímnost jejich textů, než dokonalou hru na kytaru a zpěv. Jejich koncerty jsou ale vždy neopakovatelným zážitkem.
Věra Peroutková
„Dobré divadlo začíná dobrým vrátným“ Jan Werich …My v Koruně žádného vrátného nemáme. O tuto i další důležité role jako je pokladní, uvaděč/ka, vařič/ka kafí a čajů a mazač/ka chlebíčků pro hladové herce, barman/ka, taxikář/ka, příležitostná kostymér/ka, někdy i osvětlovač/ka a mnoho dalších se dělíme. Máme totiž skvělý, malý tým lidí, nadšený pro kulturu, schopný téměř všech rolí. Jenže to k provozování dobrého divadla, nebo kulturního domu nestačí. V Koruně je k tomu zapotřebí také pečlivý výběr představení. Když nejsme večer v Koruně, sedíme u konkurence na divadlech, festivalech koncertech a vybíráme. Někdy se na nás zlobí soubory, nebo kapely, které jsou jistě skvělé, že je do Koruny nevezmeme, dokud je neuvidíme. Samozřejmě, že není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem, ale za divadla a koncerty, na které vás letos zveme, dáme ruku do ohně. Třeba všemi kulturistkami milovaný „lhář, co mluví pravdu“, kejklíř Víta Marčík tento podzim bude v Koruně hned dvakrát a koho nenadchne, má u mne pozvání na dvojku dobrého vínka. Radotínský soubor Gaudium opět rozehraje svoji úspěšnou komedii o tchýních tak, že se budete těšit domů na tu vaši vlastní. Můj pedagogický duch jásá nad Kladenským divadlem V.A.D., které přiveze Válku s mloky. Vezměte s sebou děti, budou se smát, přemýšlet a možná budou chtít i jednoho mloka domů. Můj teenager, který to (pod výhružkami zabavení mobilu) viděl na jaře, z toho právě dělá referát a nadšeně zve svoje spolužáky na Čapka. A co je také velmi důležité pro dobré divadlo je i dobré publikum. To my v Radotíně máme, velmi si toho považujeme a snažíme se ho nezklamat. A jedno přiznání na konec : Divadlo, které uvidíme poprvé až na premiéře v Koruně je Werichova Královna Koloběžka 1. v podání divadelního spolku Křoví. Tento ochotnický soubor vedu už dvacet let já a pohádku námi milovaného pana Wericha pilně zkoušíme. A jak už to tak u amatérů bývá, hrajeme, zpíváme, bubnujeme všichni, živelně a rádi a hlavně podle toho, kdo stihne po práci či škole přijít na zkoušku. Takže se za pochodu mění role, scénář, noty, leckdy i herci či herečky a termín premiéry se blíží. Navíc jsme soubor mezigenerační a naši mladí mají na divadlo i hudbu krapet jiný názor než my, „staří“, což je vlastně dobře. Takže vás i sebe tímto s velkou pokorou ale i radostí zvu na premiéru 21.října od 15.00hodin ( s ručením omezeným).
Dana Radová, vedoucí KS U Koruny
Převzato z Novin Prahy16 číslo 9-10/2018
Slovo kulturistky
Na divadlo a pak spolu posedět
„Všichni na jednom jevišti velikého světa stojíme, a cokoliv se tu koná, všech se týče,“
řekl Jan Amos Komenský, duchovní a průkopník moderního vzdělávání, spisovatel, divadelní teoretik a mimo jiné autor knihy Labyrint světa a Ráj srdce. Kvůli tomuhle pokladu barokní literatury a státnicové otázce na pedagogické fakultě jsem málem nedostudovala. Jenže tenkrát jsem ještě neznala Víťu Marčíka.
Mám ráda divadlo. A právě „Učitel národů“ a propagátor divadla doporučoval sehrát ve školách několikrát ročně divadelní hru jako cvičení ve vyučované látce. Divadlo mělo být v jeho pojetí prostředkem mravní, společenské a jazykové výchovy, mělo cvičit bystrost, pohotovost a vtip, zbavovat ostychu, učit přirozenému vystupování na veřejnosti, zdokonalovat mluvu, přinést relaxaci i připravovat žáky na jejich povolání.
Tím mi mluví z duše a taková škola by mne bavila jako žačku i pedagožku. Nějak se nám ale mezitím školství vzdálilo ideálům velkého učitele a naši mladí čtou spíše než knihy komentáře na Instagramu. A i my dospělí máme své limity, kompetence, zájmy a hrajeme monodrama na svém jevišti a unaveni ze všeho máme raději pocit, že se nás „to“ či „ono“ na jiném jevišti netýká. A zapomínáme na slova klasika.
„Ty si fakt myslíš, že je možné na Komenského dostat ty naše teenagery?“ ptala se mně kolegyně, dokud neviděla Víťu Marčíka a jeho Labyrint světa. Už ve svém minulém sloupku jsem dávala ruku do ohně za tohoto „božího komedianta“ a dnes dáváme ruce dvě.
Pojďme se vydat spolu s poutníkem světem, řešit stále aktuální témata pomíjivosti pozemského života, marnosti, zla, věčnosti, pokory, poznání i nalezení moudrosti. Marčík, tento „zjev z Jižních Čech“ jak ho nazvala MF Dnes (přestože je původně z Moravy), totiž stojí na jednom jevišti světa i Koruny společně s publikem, vnímá ho, oslovuje a komunikuje s ním. Zkusme vzít i naše teenagery, přijít a být na chvíli spolu na jednom společném jevišti a pak jít třeba na pizzu a vsadím se, že budeme mít celý večer o čem mluvit, a to není vůbec málo.
K podzimu se hodí silné kulturní zážitky, takže tu mám další tip: v Koruně se představí Divadlo v Řeznické s vynikající hrou Odvolání. Hlavní roli i režii má Miroslav Táborský. I když se příběh odehrává na půdě církevní instituce, cokoli se tam koná, všech se týká. Můžeme něco podobného zažít třeba ve škole, na úřadě, ve firmě, v politice, ve spolku, kdekoliv, kde vítězí světská moc, stereotypy a pokrytectví nad zdravým rozumem. Ale upozorňuji, že i toto výjimečné představení pro náročné publikum vyžaduje po shlédnutí společné posezení, ale spíše u lahvinky dobrého vína, kterého se mimochodem přímo v představení vypije dosti.
Dana Radová, vedoucí KS U Koruny
Pá 19. 10. 19.00 Víta Marčík - Robinson Robinson Crusoe
Kdo nestihl toto představení na Letní Letné, užijete si v Koruně.
Netradiční pojetí slavného Robinsona Crusoa v podání Divadla Víti Marčíka doslova fascinuje diváky nejen po celé republice, ale i v zahraničí. Představení ( oneman show) na motivy stejnojmenného románu Daniela Defoa je určeno dětem od desíti, středoškolákům a všem velkým malým, kteří jsou připraveni bojovat po boku Víti Marčíka- Robinsona s bouří, domorodci, hladem a samotou. Víťa Marčík je komediant, klaun a vypravěč v pravém slova smyslu. S živelnou radostí hraje a improvizuje známé příběhy. Dělá si legraci ze sebe sám sebe svým typickým humorem, komunikuje s diváky a říká o sobě, že je lhář co mluví pravdu a pro publikum je to v jeho podání pravda pravdoucí.
Víťa Marčíka nelze zaškatulkovat ani do divadelního žánru, ani do věkových skupin. Jde o „zjev z jižních Čech“ jak ho označila MF Dnes.
Doporučujeme pro rodiče s dětmi od 10 let.
Dana Radová, vedoucí KS U Koruny
Není vhodné pro děti do pěti let.
Prosíme, respektujte věková doporučení í s ohledem na zpětnou vazbu našich diváků.
„Mlokáda“ v Radotíně aneb: Jak dnes dostat děti k Čapkovi?
Kladenské Velmi Amatérské Divadlo mimo svojí autorské tvorby (Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka, Píseček, Upokojenkyně a další) čas od času také dramatizuje klasiky. Například Utrpení knížete Sternenhocha vzniklo prý podle souboru v permanentní telepatii se samotným Ladislavem Klímou, a kdo viděl i uvěří. Charmsovy Pašije byly také silným zážitkem nejen pro milovníky ruské dramatiky. Dalším povedeným „klasikem“ byl Váchalův Krvavý román nebo na Jiráskově Hronovu 2017 oceněná inscenace Valérie a týden divů. Většinu jsme již v Koruně viděli a na novinku roku 2018, Válku s mloky se těšili i přišli většinou ti, co už soubor znají a byli v očekávání, jak to s Čapkem dopadne. A přišlo také tentokrát hodně divaček a diváků školou povinných. Reakce (většinou nadšené) jsou zaznamenány níže.
Jak to ten Čapek asi myslel? Jak to myslí V.A .D. a jak to asi budou „číst“ diváci?
Čapkova Válka s mloky je v podání tohoto sympatického souboru odvážnou komedií na katastrofální téma, při které vám naskakuje husí kůže spolu se záchvatem smíchu a z obojího je vám chvílemi úzko. Čapek je nadčasový a geniální. A soubor v čele s Honzou Červeným si toho je dobře vědom a se vší úctou, i když ve svérázném a velmi kultivovaném duchu tohoto divadla, s tím pracuje. Navíc je V.A.D. je obdařen obrovským citem pro situace, skvělým herectvím napříč celým souborem a také pro soubor již typickou velmi výraznou a fungující výtvarnou stylizací kostýmů i scény, zde ještě umocněnou skvěle výtvarně zpracovanou zadní projekcí. Ta slouží nejen pro zveřejnění novinových výstřižků ale i funguje jako živá kulisa pro různé situace. Nicméně stejně jako kniha kdysi i dnes, tak toto představení vyvolalo velkou diskuzi nejen v Koruně nad tématy a idejemi, které se v inscenaci dají objevit a které dokonce prý překvapují samotný soubor. V odborných i diváckých kuloárech se řeší otázka, co je tou ideou, kterou se soubor snaží sdělit? Je to muslimská nebo jiná invaze? Je to kritika nenasytného kapitalismu? Je to obžaloba individualismu? Výsměch vědě, která chce vysvětlit vše a neví nic? Nebo naopak pocta lidství? Pravděpodobně si každý najde něco podle svého založení a každý/á to bude číst tak trochu „posvojemu“, jak řekla jedna divačka. A co chtěl sdělit Karel Čapek? Možná mimo jiné i to, co zaznělo po jarním představení v Koruně:“ Největší nebezpečí nepřichází zvenčí, je tady …v nás“.
A zde malá reportáž, jak představení divadla V.A.D. to vnímalo ve čtvrtek 5. dubna naše publikum v Koruně a hlavně naši mladí, kterých bylo kupodivu dosti a to je skvělé:
Róza 11 let: Hezké kostýmy, přitom tak jednoduché, celý super.
Matouš 17 let: Místy mrazivé, nadčasové.
Petr 8 let: Tsts, mlaskmlask, tsts hustý, fakt tsts.
Jana dospělá: Mile mne překvapilo souznění Čapka a V.A.D.ovského humoru.
Jarka dospělá: Jen aby se toho nechytl Okamura, ten by to četl „posvojemu“, protože Čapka určitě nečetl. Pan dospělý: A když se toho chytne Ovčáček, určitě najde nějakej ten Čapkův rasistickej bonmot, hrůza pomyslet (smích). Miky 16. let: 9 a půl z deseti bodů, kostýmy luxusní, ta barva, skvělá projekce i hudba.
Jirka dospělý: Smích a mráz po zádech zároveň.
Ema Žofie 12 let: Moc se mi líbili mloci, jaké měli kostýmy a jak dělali zvuky…dneska jsem sykala a chodila jako mlok.
Erika dospělá: Žasla jsem nad skvělou zkratkou toho díla do vtipného divadelního pojetí, schopnost stylizace souboru je obdivuhodná.
Dáša 17 let: Neznamená, že když mu nerozumím, že je blbej, co když jsem blbá já?
Mirek dospělý: Je to tak.
Jitka dospělá: Jinakost se nepřipouští, ledaže pro nás makaj, pak to nevadí, ale zavři šuplíky s nožema (smích).
Paní dospělá: To, jak se množej mi připomíná…..
Diana 15 let: Chci jednoho mloka domů! Jsou tak roztomilí…
Holka 11 let: Super, super, i jak mlaskali
Kluk 8 let: Některý lidi jsou hnusný.
A jak Mloci z V.A.D. zapůsobí na vás a vaše teenagery? To můžete zjistit 31. října od 19.30hodin v Koruně
Dana Radová, vedoucí KS U Koruny
Více ...Velká změna v Koruně i přípravy na podzimní akce
Je za námi první pololetí a také oblíbené radotínské akce, například Otevírání Biotopu, Velký dětský den, Královský průvod nebo Neckyáda a také na dvacet představení v Koruně. Viděli jsme skvělá divadla (Rámus Plzeń, DS Gaudium, Kladenské V.A.D., Kočovné divadlo AD Hoc), užili si koncerty( Načeva a Michal Pavlíček, Chantal Poullain a Štěpán Markovič, Roman Dragoun) , cestopisy a akce, které pobavily naše věrné divačky i diváky. Je skvělé, že se k nám soubory, herci, kapely ale i publikum rádo vrací a to nejen naši věrní z Radotína, ale i z celé Prahy a z nejrůznějších koutů nejen středočeského kraje. Zaznamenali jsme diváky z Příbrami, Kladna, Jihlavy, Brna, Ostravy ale i ze Slovenska J a to nás zavazuje. Dáváme si záležet při výběru akcí a chceme, aby se u nás všichni cítili dobře. Jsme ale opravdu malé kulturní středisko, jehož zázemí i kapacita nás nutí dělat různé ústupky na úkor pohodlí našich vystupujících i publika. Na druhou stranu se díky podpoře naší radnice stále krok za krokem zlepšuje to naše minizázemí i servis našim divákům. Další krůček k uspokojení našich diváků tedy bude nový on line předprodej vstupenek, který začne 12. Září 2018 na www.ukorunyradotin.cz
Předprodej v Koruně vždy každou středu od 16.00 do 18.00 hodin zůstane, ale kdo to nestíhá, může si v klidu z domova zakoupit svoje představení i vybrat sedadla, či stůl, navíc levněji. U obvykle vyprodaných představení jako je například koncert Oldy Kaisera a Dáši Vokaté, Kočovné divadlo Ad Hoc, Kladenské V.A.D. , nebo Teátr Víti Marčíka můžete v klidu již od 12. září nakupovat on line!
Prázdninové měsíce jsou v Koruně vždy ve znamení příprav programů na podzimní městské akce jako je Babí léto, Burčákobraní, nebo Havelské posvícení a těšíme se třeba na Janka Ledeckého, Olgu Lounovou, Naďu Urbánkovou, Evu Pilarovou, Ivana Hlase, Queenie se skvělým Fredy Mercurym- Michalem Kluchem, pobaví nás Těžký Pokondr místní spolky, divadla, žongléři a další….. Kulturistky také jezdí po festivalech a kulturních akcích po celé republice, inspirují se, jak se kultura dělá jinde. Hledají zajímavé tipy pro rok 2019 v Koruně a zjišťují, že tolik podporovaných akcí a příležitostí k setkávání se, kolik máme zde, v Radotíně nemají snad nikde????. Létu zdar a kultuře zvláště!
Dana Radová, vedoucí KS U Koruny
------------------------------------------------------------------
Vstupenky zakoupíte každou středu od 16.00 do 18.00 již od 12. září v Koruně a také nově přes online systém na adrese www.ukorunyradotin.cz
Více ...