Slovo kulturistky IX.

Kulturní dárky nakoupíte v Koruně

Svět je jiný než kdysi, říkali naši, říkala to i babička, říkáme to i my. Děti tráví hodiny u mobilů, počítačů, my rodiče pak celé dny v práci. Mnohdy není ani síla přečíst pohádku na dobrou noc, a nakonec jsme ještě rádi, že si děti vystačí s těmi elektronickými hračkami, co za nás nebyly. Vyučující i psychologové naříkají nad malou slovní zásobou našich ratolestí či špatnou výslovností, neschopností hrát si, číst si nebo jít jen tak ven. Rodiče hledají chybu ve škole, škola zase v rodinách.

Vraťme se v této době předvánoční na chvíli do dob, kdy spolu rodiny trávily víc času, četly se pohádky, děti si uměly hrát. Být spolu je stejně největší dárek i vklad. Třeba u nás doma jsme často v době vánoční chodili za kulturou. Jednou do loutkového divadla, jindy na koncert nebo operu. Já se sestrou jsme milovaly pocit „skorodospělosti“ a sváteční atmosféru v divadle nebo na koncertě. I když jsme některé opeře vůbec nerozuměly, nepřiznaly bychom to ani za nic.

Doma jsme si se sestrou potom vyráběly loutky, kostýmy a zkoušely si své kulturní zážitky interpretovat po svém. Recitovaly a zpívaly jsme jako o život. Musím přiznat, že dosti falešně, ale o to víc nahlas. Rodiče se smáli, tleskali, někdy i prosili, abychom toho už nechaly. Áriemi z Prodané nevěsty jsem rodinu trápila asi půl roku. Byla legrace a byli jsme hlavně hodně spolu. Možná proto dodnes nejraději dávám i dostávám jako vánoční dárky vstupenky na kulturu. Balení těchto dárků nevyžaduje navíc žádné úsilí ani riziko, že netrefíte velikost.

A zde mám pár tipů i pro vás: Nový rok začneme v Koruně zvesela. Sezonu zahájí psychiatr Radkin Honzák s přednáškou na téma Humor v medicíně. A jak pana doktora známe, o humor nebude nouze. Na přednášku známého odborníka na závislosti, Karla Nešpora, s názvem Smích a komunikace, zase pozvěte všechny zapšklé příbuzné a známé. Maturantům a opravdu velmi otrlým divákům doporučujeme kladenské divadlo V.A.D. a jejich dramatizaci slavného románu Ladislava Klímy Utrpení knížete Sternenhocha.

Sólo pro Radotín – takový název ponese jedna velká pantomimická show. Připravuje ji pro nás skvělý mim a radotínský soused i pedagog Michal Hecht. Pro velký úspěch listopadového představení se v aule opět setkáme s Petrem Nárožným, tentokrát ve hře Víš přeci, že neslyším, když teče voda. Spolu s ním uvidíme i Václava Vydru, Naďu Konvalinkovou, Libuši Švormovou a další.

A pro milovníky hudby jsou zde dva horké tipy: koncert kapelníka Trabandu, Jardy Svobody, který bude v Koruně, a vystoupení moravského multiinstrumentalisty Vlasty Redla, který se chystá do školní auly. To ale zdaleka není vše. Nakupovat a vybírat můžete klidně z domova teď hned na www.ukorunyradotin.cz.

Těšíme se na vás!

Dana Radová, vedoucí KS U Koruny

Prosinec a tipy na vánoční dárky

Dobrý den všem! Posíláme kulturní tipy na prosinec, ale také tipy na vánoční dárky( níže). Krásné dny přejí Kulturistky.

 

Zaujal vás některý program? Potom si prosím zakupte online vstupenku včas. Jinak se může se stát, že program bude zrušený (protože i ostatní nákup odkládali a nepřihlásilo se dost účastníků) nebo již bude vyprodáno.

28.11. od 19.00 koncert Miroslav Kemel Trio

Miroslav Kemel je kreslíř a karikaturista, který se hlavně s politiky vůbec nepáře. A je také vyhledávaným písničkářem se skvělou kapelou za zády. Mirek hraje na akordeon, kytaru a ukulele a to vše ještě obohacuje skvělá doprovodná kapela ve složení: Vlastimil Konopiský (akustická a elektrická kytara), Tomáš Görtler (akordeon, jinak též člen souboru Bran) a Vladimír Javorský (ukulele, kytara, flétna, saxofon).
Letos slavila kapela úspěch i na Colours of Ostrava.
V Koruně vystoupí ve čtvrtek 28. Listopadu. Vstupenky na www.ukorunyradotin.cz

Rezervace a předprodej slouží k lepšímu plánování akcí v Koruně a také víme, zda máme otevřít bar a jak se na vás připravit .
Prodej online končí den před představením.

Prosinec

1. NE

Modlitebna Českobratrské církve evangelické v Radotíně - Na Betonce

17.00, Adventní koncert, sopranistka Markéta Fassati v doprovodu klavíristy Stanislava Gallina

Nejkrásnější adventní skladby napříč českou i světovou hudbou

Vstupné dobrovolné

6. PÁ

KS U Koruny Radotín

19.00, Zmrazovač, Kočovné divadlo Ad Hoc

Komediální operní a mafiánské drama

Vstupné v předprodeji 200 Kč, na místě 230 Kč

8. NE

KS U Koruny Radotín

15.00, Andělé ze zapomenuté skříňky, Divadelní seskupení Žlutý kopec,

Vánoční příběh o tom, jak adventní andělé vykonávají své povinnosti.

Vstupné 90 Kč

8. NE

KS U Koruny Radotín

17.00, Adventní koncert, Zemlinského kvarteto

Smyčcové kvarteto ve složení František Souček (1. housle), Petr Střížek (2. housle), Petr Holman (viola), Vladimír Fortin (violoncello)

Skladby Josepha Haydna, Ludwiga van Beethovena a Josefa Suka

Vstupné dobrovolné

10. ÚT

KS U Koruny Radotín

15.00, Čaj o třetí, Tradiční setkání radotínských seniorek a seniorů

Vánoční písničky, koledy a pohodové hity v podání skupiny Bartet

19. ČT

KS U Koruny Radotín

19.00, Vánoční potlach

Známé songy od 60. let ve stylu country, folku a další hudební lahůdky v podání skvělých hudebníků z kapely Bartet. Přijďte si posedět, popovídat s přáteli, dát si vínečko a zazpívat písničky Waldemara Matušky, Michala Tučného, Roberta Křesťana, Greenhorns a dalších

Vstupné v předprodeji 90 Kč, na místě 130 Kč

 

2020

TIPY na vánoční dárky, které můžete zakoupit od 20.11.2019

 

Nový rok začneme zvesela. Sezónu zahájí psychiatr Radkin Honzák (12.1.) s přednáškou na téma: Humor v medicíně. A jak pana doktora známe, o humor nebude nouze ani v Koruně.

Na přednášku známého odborníka na závislosti, Karla Nešpora(6.2.), s názvem Smích a komunikace pozvěte všechny zapšklé příbuzné a známé.

Maturantům a opravdu velmi otrlým divákům doporučujeme kladenské divadlo V.A.D. ( 16.1.)a jejich dramatizaci slavného románu L. Klímy Utrpení knížete Sternenhocha.

Sólo pro Radotín ( 7.3.) bude jedna velká pantomimická show, určená všem. Připravuje ji pro nás skvělý mim a radotínský soused i pedagog Michal Hecht.

Pro velký úspěch listopadového představení se v aule opět setkáme s Petrem Nárožným, tentokrát ve hře Víš přeci, že neslyším, když teče voda (22.3.). Spolu s ním uvidíme i Václava Vydru, Naďu Konvalinkovou, Libuši Švormovou a další.

A pro milovníky hudby jsou zde dva horké tipy- koncert kapelníka Trabandu, Jardy Svobody (12.3.), který bude v Koruně.

 

A právě projednáváme koncert moravského multiinstrumentalisty Vlasty Redla, který se chystá do Auly. To ale zdaleka není vše. Nakupovat a vybírat můžete klidně z domova od 20.11. od 16.00 na www.ukorunyradotin.cz

 

Dana Radová

Vítkovo kvarteto

Velmi se omlouváme našim divačkám a divákům, ale zítřejší koncetr Vítkova kvarteta je pro nemoc v kapele přesunut na termín 13. února 2020. Vstupenky zůstávají v platnosti. Děkujeme za pochopení.

Kulturní středisko

Více ...

Program KS

Program pro závěr roku 2019

 

Vstupenky na www.ukorunyradotin.cz

Vstupenky na ochutnávku vín pouze ve středu od 16.00-18.00 a také půl hodiny před každým programem v KS U Koruny

 

17. 10. ČT

KS U Koruny Radotín

19.00, Na útěku, Divadelní spolek Křoví

Hořká komedie - dámská jízda životem dvou svérázných žen skvěle napsaná dvěma muži v režii Dany Radové

Vstupné v předprodeji 150 Kč, na místě 170 Kč

 

31. 10. ČT

KS U Koruny Radotín- Klub Milana Peroutky

Podzimní potlach s kapelou Bartet ( Matuška, Křest´an, Tučný, Greenorns atd)

Vstupné v předprodeji 70 Kč, na místě 100 Kč

 

7. 11. ČT

Aula Základní školy – Loučanská ulice Praha - Radotín

19.00, Poslední ze žhavých milenců, komedie, Simona Stašová a Petr Nárožný

Vstupné v předprodeji 390 Kč, na místě 440 Kč

 

 

14. 11. ČT

KS U Koruny Radotín

19.00, Vítkovo kvarteto – koncert legendární kapely

Vstupné v předprodeji 180 Kč, na místě 220 Kč

 

16. 11. SO

17.00, Vernisáž výstavy kruhu radotínských výtvarníků

Výstava trvá od neděle 17. 11. do pátku 22. 11., otevřeno od 10°° do18°° hodin.

 

21. 11. ČT

KS U Koruny Radotín – Klub Milana Peroutky

19.00, Ochutnávka vín vinařství Gotberg z jižní Moravy

Vstupné 380 Kč

Vstupenky je nutné zakoupit předem pouze na pokladně KS do 13. 11.

 

28. 11. ČT

KS U Koruny Radotín – Klub Milana Peroutky

19.00, Mirek Kemel – Koncert známého karikaturisty a písničkáře

Vstupné v předprodeji 160 Kč, na místě 190 Kč

 

 

30. 11. SO

KS U Koruny Radotín

15.00, O žábě, která falešně zpívala – pohádka pro děti - DS Gaudium

Vstupné 60 Kč

 

 

6. 12. PÁ

KS U Koruny Radotín

19.00 Ill Congelatore- Zmrazovač, komediální a mafiánské drama

Vstupné v předprodeji 200Kč, na místě 230 Kč

 

8. 12. SO

KS U Koruny Radotín

15.00 Andělé ze zapomenuté skřínky, Žlutý kopec, pohádka pro celou rodinu

Vstupné 90 Kč

 

 

Dana Radová

vedoucí KS U Koruny

nám. Osvoboditelů 44/15

153 00 Praha 16 - Radotín

tel.: 234 128 470, 725 606 259

e-mail: dana.radova@praha16.eu

http://www.facebook.com/pages/Kulturn%C3%AD-st%C5%99edisko-U-Koruny/458377610840731

 

Předprodej vstupenek každou středu od 16.00 do 18.00 hodin v KS a nebo online na www.ukorunyradotin.cz

 

Chcete-li dostávat pravidelné informace o kultuře v KS U Koruny, přihlašte se na www.ukorunyradotin.cz k odběru novinek.

 

Slovo kulturistky IX. 2018

Podzimní kultura v Radotíně bude jako vždy barevná.

Na pódiu Koruny a tentokrát i na pódiu Auly v radotínské ZŠ se budou střídat v Radotíně již známá, skvělá amatérská, profesionální divadla, kapely i cestovatelé. Kulturní sezónu zahájí v polovině září náš domácí divadelní soubor Gaudium velmi povedeným pásmem poezie Jiřího Žáčka „Café Robinson“. Nenechte si ujít originální pojetí poezie s příjemnou kavárenskou hudbou, voňavou kávou a pohodou. Těchto typů pořadů už mnoho nebývá, ale blýská se jim jistě na časy a Gaudium to s poezií a hudbou opravdu umí. Hodně fanoušků zde již má kladenské divadlo V.A.D., které už dvacet let uvádí velmi povedené, vlastní autorské komedie. V září přiveze svoji úplně novou hru nejen o včelách, trubcích a včelařích „Úl“ s podtitulem „Včelařské divadelní rondo“. A jak známe tento skvělý soubor (Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka, Válka s mloky, Upokojenkyně, Píseček), o chytrou zábavu nebude nouze, ale o vstupenky asi ano. Začátkem října k nám přijede poprvé Divadelní studio D3 - Karlovy Vary s velmi populární groteskní komedií Tomáše Svobody, plnou outsiderů s kuriózními osudy pod názvem Srnky. S touto hrou byl soubor letos v červenci nominován na nejznámější a nejstarší festival amatérského divadla Jiráskův Hronov 2019. A to už je dobré doporučení. Navíc Srnky jsou v módě, hrají se třeba i Na Fidlovačce. Hned začátkem podzimu nás čeká 1. repríza obnovené premiéry skvělé francouzské hry Na útěku, kterou sehraje již téměř zdomácnělý, ale stále hostující soubor Křoví. V této brilantně napsané hořké komedii ze života se potkají v noci dvě dámy. Jedna utíká z domova důchodců a druhá od rodiny po dvaceti letech. Obě jsou svérázné, ale každá úplně jiná. V hlavních rolích uvidíte radotínskou Miladu Čechovou a „barmanku z Koruny“ Věru Haneškovou. Obě podávají strhující a uvěřitelný herecký výkon. Divadelní hra dvou mužů pro dvě ženy pobaví všechny generace jak žen, tak i mužů.

Divadelní i hudební lahůdky budou v aule!  

Vrcholným divadelním zážitkem bude nejspíš představení Neila Simona „Poslední ze žhavých milenců „ v hlavních rolích se Simonou Stašovou a Petrem Nárožným. Toto představení se koná v Aule ZŠ Radotín a je skvělé, že jsme díky novému a krásnému prostoru mohli tyto dvě herecké osobnosti k nám pozvat. V Koruně  by vzhledem ke komorní velikosti sálu vstupenka stála minimálně  dvakrát tolik. Protože je to vlastně poprvé, kdy se v Aule bude konat „velké divadlo“, jsou vstupenky díky podpoře radnice i díky větší kapacitě sálu za cenu dokonce menší, než je na toto představení v Praze obvyklé. V Aule si také užijeme v říjnu jeden z posledních koncertů legendárního Spirituál Kvintetu, který letos na podzim vstoupí do své šedesáté sezóny. Na jaře 2020 se pak posledními deseti koncerty rozloučí se svými fanoušky. Koncerty ale budou samozřejmě také v Koruně. Radotínští rockeři si užijí pravý, nefalšovaný, poctivý, český bigbít v podobě party veselých hudebníků  se zpěvákem Jiřím Růžkem-„Vítkovo kvarteto“. Hrát se bude samozřejmě také i jejich největší hit Pražskej démon. V listopadu potěšíme ty, co mají rádi kreslený humor i skvělou hudbu výtvarníka a písničkáře Mirka Kemela. Mirek Kemel zpívá své autorské písně a doprovází se na akordeon, kytaru a ukulele. Většinou vystupuje za doprovodu kapely, kterou kromě něj tvoří ještě Vlastimil Konopiský (akustická a elektrická kytara), Tomáš Görtler (akordeon), Petr Tichý (kontrabas) a Petr Mikeš (bicí). Jako příležitostný host s kapelou vystupuje Vladimír Javorský (ukulele, kytara, flétna, saxofon). Jejich muzika balancuje na pomezí více žánrů  od balad přes šanson a blues až po chytlavé hospodské písničky.

Kultovní opera i pro odpůrce vážné hudby!

Začátek prosince již tradičně patří kultovnímu představení skvělého Kočovného divadla Ad Hoc- Il Congleatore-Zmrazovač.  Komediální operní drama plné napětí a morálních dilemat je prošpikováno hudebním géniem Verdiho, Pucciniho, Leoncavala, Bizeta a dalších a sklízí velký úspěch jak u odborné kritiky, tak u publika po celé republice. Tento velmi talentovaný soubor mladých lidí nejrůznějších profesí dokázal „dostat“ k opeře i zarputilé odpůrce nebo teenagery. Milovníci opery i odborná kritika jsou nadšeni. Výbuchy smíchu střídají volání bravo. Část tohoto skvělého souboru jsme mohli vidět na loňském Havelském posvícení v „moderní retro kapele“  Pro Tebe. I tato kapela je výrazná svoji originalitou a letos se stala  objevem Čistých festivalů a celé léto budou k vidění například na festivalech  Colours of OstravaRock for People , nebo Sázavafest.

Mami tati babi dědo, vezměte nás do divadla!

Připravujeme i několik pohádek pro nejmenší. Bohužel se ale ukazuje, že dnes není příliš v módě  chodit s předškolními dětmi v neděli do divadla. Je to velká škoda, ale doba se mění a bude záležet jen na publiku, zda zůstanou víkendové divadla pro děti do příštích let v naší dramaturgii. Samozřejmě ani letos nezapomínáme na naše seniory a připravujeme oblíbené Čaje o třetí. Od září začnou ještě navíc pravidelná taneční odpoledne pro dříve narozené. Těšíme se také na listopadový Kruh radotínských výtvarníků, adventní koncerty i další kulturní akce v Radotíně. Těšíme se na vás, naše milé divačky a diváky.

 

Vstupenky již rok můžete kupovat z pohodlí domova na www.ukorunyradotin.cz .

Pokladna v Koruně je otevřena od 4. září a potom opět každou středu od 16.00-18.00 hodin

 

Dana Radová

Miroslav Kemel

Mirek Kemel

Dnešní hudební svět je plný rychlokvašených „projektů“ a mediálních hvězd, které pohasínají, ještě než se pořádně rozsvítí. O to cennější je setkání s člověkem, pro kterého je lidská výpověď – nebo chcete-li „umělecké sdělení“ - na prvním místě, kdo prostě zpívá o sobě a svém světě bez toho, že by se tím chtěl hned „zviditelnit“.

Písničkář Mirek Kemel se hudbě věnuje od středoškolských let, ve druhé polovině osmdesátých let pravidelně hrával v žižkovských hospodách na kytaru a foukací harmoniku a již tehdy začaly vznikat jeho první autorské písničky. V roce 2007 objevil tahací harmoniku a její kouzlo jej úplně dostalo. Fascinovala jej svým charakteristickým zvukem a možnostmi jak sólového, tak doprovodného nástroje. Rok chodil k učiteli Václavu Veselému, který ho naučil základům hry. Velký důraz klade Mirek Kemel na texty, z velké většiny inspirované skutečně prožitými událostmi. Snaží se pod jednoduchými příběhy hledat něco, co nás přesahuje. I když každý člověk má příběh rozdílný a individuální prožitky se liší v místě, čase a intenzitě, existuje něco pod tím, základní příběh, který máme všichni hodně podobný.

Mirek Kemel zpívá své autorské písně a doprovází se na akordeon, kytaru a ukulele. Většinou vystupuje za doprovodu kapely, kterou kromě něj tvoří ještě Vlastimil Konopiský (akustická a elektrická kytara), Tomáš Görtler (akordeon, jinak též člen souboru Bran), Petr Tichý(kontrabas) a Petr Mikeš (bicí). Jako příležitostný host s kapelou vystupuje Vladimír Javorský(ukulele, kytara, flétna, saxofon).

Jejich muzika balancuje na pomezí více žánrů od balad přes šanson a blues až po chytlavé hospodské písničky. Vždy jde především o osobní zpověď autora, který do textů vtěluje své vnímání života a světa v mnoha zjevných i pouze tušených aspektech. Písničky jsou založené na básnických textech a jednoduché melodii. Dalo by se říci, že Mirek Kemel vychází z podobných kořenů jako například Vašek Koubek, Jaromír Nohavica, Radůza, Krausberry, Vladimír Mišík nebo Traband.

Mirek Kemel říká, že nic není náhoda a všechna setkání a události mají svůj hluboký význam. Určitě ne „náhodou“ se téměř současně se začátky hraní na akordeon Mirek seznámil s učitelkou zpěvu Ivanou Vostárkovou a začal u ní brát hodiny zpěvu. Zpívání pro něj není jenom technická záležitost, daleko více souvisí s prožitkem a s prouděním energie v těle, s hledáním své podstaty. V tu chvíli do sebe všechno krásně zapadlo: zpěv, akordeon a poezie…

Závěrem by asi bylo dobré poznamenat, že jméno Mirka Kemela může být posluchačům známé také v jiných souvislostech: jako absolvent kursů figurální kresby u doc. Borise Jirků na Vysoké škole Uměleckoprůmyslové se od roku 1991 živí jako deníkový karikaturista, prošel Lidovými novinami, Hospodářskými novinami a od roku 2004 donedávna působil v Mladé frontě Dnes. Současně se také věnuje malbě obrazů.

Dana Radová

Zmrazovač - Il Congelatore

Kočovné divadlo Ad Hoc  opět přiveze Zmrazovače a Nové TV!

Tento fenomenální soubor má svůj velký fanklub také v Radotíně a na jejich Zmrazovače,  tedy Il Congelatore, komediální operní mafiánské drama plné napětí a morálních dilemat prošpikované hudebním géniem Verdiho, Pucciniho, Leoncavalla, Bizeta a dalších mistrů, se opět všichni moc těší. Divadelně hudební zážitek, který by žádný skutečný milovník opery neměl minout a odpůrce opery by jej měl vidět povinně. Tříaktové opeře, jejíž páteř tvoří mimořádně invenčně a vtipně přetextované operní hity, se tleskalo ve stoje nejen na přehlídce amatérského divadla Jiráskův Hronov, ale třeba i na festivalu hudebního divadla Opera či na mezinárodním festivalu Spots op West v Belgii. Inspiraci mafiánskými příběhy z italského přistěhovaleckého prostředí skloubili autoři Lukáš Habanec (hudební nastudování) a Jan Duchek (libreto a texty árií) s láskyplnou parodií operního žánru. Nejznámější operní „hity“ skladatelských velikánů zazní v tak kouzelném českém přetlumočení, že zaujmou a rozesmějí i diváka jindy k opeře vlažného a znalci opery se vysloveně pokochají a smíchy neudrží a obě skupiny se na tomto souboru zřejmě stanou závislé. 

Dana Radová

Rozhovor s Křovím

Křoví nám sluší, říkají členky stejnojmenného souboru

Divadelní spolek Křoví oslaví v letošním roce 20. narozeniny. Jeho principálka a režisérka Dana Radová spolu s herečkou Věrou Haneškovou vzpomínají v rozhovoru na počátky i jiné veselé chvíle, které se souborem prožily.

                                                                                                                                                            Proč jste si zvolili zrovna název Křoví? Každý ví, že křoví na divadle zrovna není symbolem významných rolí a velkého umění.                                                                                                                   

Dana R: Právě proto. Protože jsme o divadle tehdy vůbec nic nevěděli a bylo jasné, že i mezi ochotníky jsme jen to nadšené křoví. A po dvaceti letech hraní i zkušeností, kdy někteří starší už víme, že čím více o tom víme, tak tím více víme, že nám Křoví sluší.

 

Já jsem vás už párkrát viděla a myslím, že na změnu názvu máte dávno nárok. Patříte k těm souborům, na které publikum rádo chodí. Kolik herců vlastně hraje nebo hostuje ve vašem spolku?         

Věra H: Bývalo nás dokonce přes třicet a sice někdy i omylem na scéně. Dana nás režírovala pomocí megafonu. V současné době se počet herců mění podle hry, kterou hrajeme. Aktivních členů je nyní kolem deseti, včetně našich dospívajících dětí.

 

Není to trochu náročné hrát divadlo s vlastními dětmi?                                                                                          Dana R.: Je. I když ty děti jsou už v některých případech i větší než my. A jak je většina členů souboru vlastně od miminek brala s sebou na zkoušky i představení, tak děti leccos odkoukaly, vyzkoušely a leccos nás, dospělé, klidně i chtějí naučit. Trpělivosti i čokolády je potřeba dosti, ale i přes tu náročnost jsem moc ráda, když se některý z křováckých potomků vrhá s námi do divadla. I moji dva synové přežili část puberty v divadle a myslím, že jim to něco určitě dalo. Jen si nejsem jistá, jestli si to oni taky myslí (s úsměvem).

Věra H: Ale mezigenerační divadlo je pěkná fuška, jen to přiznej. Navíc někdo je z Mníšku, Kytína, jiný z Rudné, další ze Zličína, Bohnic, takže jen koordinace zkoušek při všech jejich studentských a našich pracovních či jiných aktivitách je pro naši režisérku opravdu nadlidský výkon.      

Dana: Přiznávám, je to fuška, a před všemi, co pracují s dětmi a mládeží, hluboce smekám. Na druhou stranu, pokud vás to baví, je to nesmírně obohacující dialog s viditelnými výsledky. Pokud ovšem někteří vyučující vedou monolog a nebaví je to, pak je to horor pro obě strany, ale to už zacházíme jinam.

 

Tebe Věro ale znám spíše z divadelního klubového baru. Je to tvoje profese, nebo ses jen vžila do této role?                                                                                                                                                                       Věra H: Já celou dobu podnikala a taky jsem učila němčinu. Mám ráda divadlo, chodila jsem na představení do Koruny a jednou nastala situace, že nebyl nikdo, kdo by obsluhoval v baru. Režisérka mi přidělila tuto roli jako záskok a ten se trochu protáhl. Ted jsem ale získala vytouženou roli v obnovené premiéře nádherné hry Na útěku, kde coby svérázná dáma zralého věku měním život nejen sobě.

 

To je ta skvělá hra o tom, jak jedna paní utíká z domova důchodců a druhá od rodiny po dvaceti letech?

Dana R: Ano je to ta hra, kterou napsali dva muži o pocitech a životě dvou žen. Starší Clode, kterou hraje naše barmanka Věrka, je plná života, humoru a odvahy a nehodlá ztrácet čas. Mladší Margot je vyčerpaná matka a manželka, bez energie, plná obav z toho, co přijde a nešťastná z toho, co bylo. Potkají se v noci na autostopu a poté se spolu vydají na společnou jízdu životem.

 

Já už to vím, ale prozradíš i ostatním, kdo hraje tu paní, která utíká od rodiny?                                                                                              

Vera H: Margot představuje radotínská rodačka Milada Čechová rozená Nuslová. Dříve než Miládku jsme ale poznali jejího muže Vladimíra Čecha, který nám fandil a občas s Křovím spolupracoval při našich kulturních akcích.

Dana R: Čechovi žili ve vesnici Klínec. Stále jsme se nějak potkávali. S Vladimírem jsme dělali komunální politiku a chtěli změnit svět, tedy minimálně ty naše dvě malé obce, ve kterých jsme plánovali žít navěky. Ale člověk míní a život mění. Po smrti Vladimíra, který byl skvělý herec a člověk, se Milada s dětmi vrátila do rodného Radotína, kde jsme se zase začaly potkávat. Jednou bylo potřeba obsadit do královského průvodu císařovnu Elišku. A tak jsem si řekla, že by bylo hezké, když celá léta hrál Karla IV. právě Vladimír, že by to tak nějak zůstalo v rodině. A od té doby vím, že je Milada skvělá nejen profesionální loutkoherečka, což je její profese, ale i herečka a císařovna. 

                                                                                       

Tímto všechny zveme již 15. května od 19 hodin do Koruny na opravdový herecký koncert originálních žen, na obnovenou premiéru hry Na útěku.

 

Věra Peroutková

 

Info

Křoví zahájilo svoji existenci v roce 1999 představením Lucerna od Aloise Jiráska. Hrálo se přímo v líšnickém rybníce, vodníci jezdili na obřích rybách a víly tančily na Dvořákovu Rusalku. Více než o divadlo se jednalo o jeden velký hudebně výtvarný happening. Základ Křoví tehdy tvořila výtvarná skupina lidí vedená Danou Radovou a celý pedagogický sbor líšnické základní školy. Při představeních hrála divadelní kapela, zpívali, hráli (si) a bavili se lidé jak v hledišti, tak na jevišti. Postupně se proměňoval soubor, jeho repertoár, rodily se děti. A tak dnes Křoví kromě her pro dospělé hraje i pro děti. Předposlední úspěšnou pohádkou byla hra Tři prasátka a my čtyři. Nyní Křoví vystupuje s Královnou Koloběžkou první a na 15. května chystá obnovenou premiéru tragikomedie Na útěku. Principálkou a režisérkou divadelního spolku je Dana Radová. Křoví hostuje v Kulturním středisku U Koruny.

 

 

Slovo kulturistky VIII.

Mácha a senioři

Byl pozdní večer – první máj – večerní máj – byl lásky čas. Hrdliččin zval ku lásce hlas… Začátek slavné Máchovy básně známe asi všichni. Někteří se líbáme pod rozkvetlou třešní, aby nám láska vydržela. Láska je láska, ale určitě kvete v každé roční době, v každém věku a nemusí to být jen láska k druhé osobě opačného pohlaví s tragickým koncem, jak o ní píše Mácha. Podob lásky je tolik, kolik je lidí. A asi všichni toužíme být milováni. Už staří Řekové ale věděli, že milovat druhé můžeme jen tehdy, pokud zdravě milujeme a přijímáme sami sebe. To ale moji generaci a generaci mých rodičů nikdo neučil. Ženy po práci nastupovaly další směnu doma a na nějakou sebelásku a přijímání sebe samých nebyl čas. Moje maminka například přišla na chuť vínu a knihám až po osmdesátce, když zůstala sama. Předtím si nikdy v klidu nesedla, stále všechny obsluhovala a myslela, že musí být užitečná i na úkor svého sebezničení, že to tak má být. Dnes je doba už jiná. Učíme se milovat život, mít se rádi a být užiteční třeba i jen dobrou náladou. A nikdy není pozdě začít si plnit své sny. Třeba seniorky a senioři z divadelního souboru Proměna si ve své hře Šuškanda a šeptanda plní své sny, stát na prknech, co znamenají svět. Jsou plní lásky k divadlu i životu. Uvidíme je zde na červnovém Čaji o třetí pro naše seniory. Připravovat program pro radotínské seniory je radost. Jsou nadšení, radostní, nešetří chválou a jsou i naší inspirací a v mnohém vzorem. Studují akademie 3. věku, jezdí na zájezdy, chodí na vycházky, cvičí v sokole, nebo jinde a teď přišli s tím, že by chtěli tančit! A věřte nebo ne, jednomu těšícímu se tanečníkovi je přes devadesát. Klobouk dolů. Takže jim opravdu s láskou připravujeme Taneční odpoledne na 23. května. Ať žije láska k životu nejen v máji! P.S. Už se těším, jak si připiju dobrým vínkem na Svátek matek se svou maminkou.      

Dana Radová

Více ...

Slovo kulturistky VII.

Hody, hody, doprovody

Pro hodně lidí je smysl svátků jara s velikonočním tajemstvím stále trochu skryt anebo stojí ve stínu Vánoc. Že jsou Velikonoce nejvýznamnějšími křesťanskými svátky a mají připomínat zmrtvýchvstání Ježíše, které mělo nastat tři dny po jeho ukřižování, nám v osmdesátých letech ve škole neřekli.

Pravdou je, že politici se tenkrát neoháněli křesťanskými tradicemi a školy měly úplně jiné osnovy. Neměla jsem ráda Velikonoční pondělí a ten podivný zvyk honu na děvčata, kdy se k nám od časného rána dobývali koledníci s různě velkými pomlázkami a s různým stupněm promile alkoholu.

Na Ostravsku, kde jsem vyrostla, se děvčata ještě k poměrně drsnému šlehání polévala voňavkou. V Ostravštině se tomu říká „šmigrust“. My, co pamatujeme sortiment před rokem 1989 víme, o jak strašlivé vůně ještě ke všemu šlo.

Na Zelený čtvrtek jsme jedli špenát a babička nám tajemně vyprávěla o Kristově poslední večeři, nebo o Jidášovi. Taky jsme dělali hluk s dřevěnou hrkačkou z babiččiny skřínky a živě si představovali její barvité vyprávění o tom, jak zvony z kostelů uletěly do Říma.

Babičku však většinou rázně zastavil náš tatínek s odůvodněním: „Někde to zase vykecaj a bude malér.“ Jednou jsem si přinesla do školy na svačinu piškotového beránka. Spolužačka, co chodila tajně do kostela, mi pošeptala, že beránek je vlastně jako Ježíš, stejně nevinný a byl také obětován. A jeho krev prý zachránila pokřtěné od hříchů. Tu svačinu jsem nesnědla.

Když peču beránka, vždycky si na to vzpomenu. Na Velký pátek jsme šli do školy, malovali kraslice a netušili, že v liturgii je to den smutku, protože Ježíš byl odsouzen, ukřižován a pohřben. Tehdy se nehrály pašijové hry.

Dnes se už zase hrají a většinou na Velký pátek. V Koruně uvidíme pašijovou hru v podání vypravěče a komedianta vskutku božího Víti Marčíka první čtvrtek v dubnu. Takže o Velkém pátku můžeme zajít do kostela, držet půst, nebo hledat poklad.

Otvírá se prý země s poklady, to jsme věděli díky Erbenovi. Bílá sobota je den smutku a jakéhosi tichého očekávání. V noci pak Velikonoce vrcholí v kostelích oslavou zmrtvýchvstání Ježíše, Vigílií. V domech se v sobotu bílilo, pekli se beránci, muži pletli pomlázky, ženy zdobily vajíčka.

Velikonoční neděle (Boží hod velikonoční) je největším svátkem celého liturgického roku, protože Kristus vstal z hrobu. Slaví se vzkříšení, vítězství nad smrtí. V lidových zvycích přetrvává jako nejznámější den Velikonoční (Červené) pondělí. V tento den se má darovat červené vejce a dívka má být vyšlehána (s mírou a láskou), aby byla celý rok zdravá.

Přeji všem krásné Velikonoce, ať už je budete slavit liturgicky, nebo lidově. Jsou oslavou jara, ale také připomínkou života a smrti, světla a tmy, vítězství dobra nad zlem. Témata viny, zrady, odvahy nebo odpuštění jsou prostě nadčasová. P.S. Já už těm veselým koledníkům dávno odpustila.

Dana Radová

Slovo Kulturistky VI.

Žáčkovy citáty na každý den

„Pro většinu lidí je poezie stravitelná pouze ve formě jídelního lístku.“ Tento i všechny citáty níže použité napsal Jiří Žáček - jeden z nejčtenějších básníků, autor učebnic, spisovatel a překladatel. Rozesmálo mne to a představila jsem si hned veršovaný jídelní lístek třeba ve školní jídelně. Pravdou je, že i skvělé jídlo, výtečná káva, nebo dobré víno může býti při troše fantazie poezií.

Já se například už těším na pro mne poetickou ochutnávku vín, která bude v Koruně 8. března, tedy na MDŽ. Tento den opravdu ráda slavím a připíjím mojí kouzelné feministické babičce, která před sto lety podnikala a nosila kalhoty i všem dalším odvážným ženám, které vybojovaly například volební právo žen nebo možnost studovat na vysoké škole.

Ale zpět k poezii. I když si denně nečteme Karla Hynka Máchu a poezie není naším šálkem kávy, rytmické říkanky, básničky nonsensy a jiné jazykové hrátky nás provázejí od nejmenšího dětství. A když se staneme rodiči, nebo prarodiči, lovíme z paměti ty, které nám říkali naši rodiče i prarodiče. Sdílíme chvilky štěstí s dětmi a baví nás to, verše nám procvičí paměť, rozvíjejí smysl pro rytmus i slovní zásobu.

Děti to baví do chvíle, než nastoupí velký konkurent v podobě mobilu nebo jiné čertovy krabičky. A začíná nám boj: Mít klid a půjčit jim ty krabičky, bez kterých se ani my dnes již neobejdeme? Nebo si s nimi číst, recitovat, zpívat, tancovat, běhat nebo jít do divadla a užívat si spolu, nikoli vedle sebe? Jasně, že platí: Všichni víme, jak vychovávat cizí děti“, ale co s těmi vlastními?

Do určitého věku to ještě jde. Děti ocení společné chvíle říkanek i vycházku do divadla. Ale uteče to strašně rychle. Čím starší dítko, tím těžší práce odtrhnout je od těch krabiček. Inu „Dá to práci, odnaučit naše děti našim zlozvykům!“  Ale za pokus to stojí.

Menší děti zkuste vzít třeba na Divadlo Kubko, kde hraje oblíbená paní učitelka z radotínského „dramaťáku“ Bája Osvaldová. Týden poté je vezměte na Bajky a nebajky. Myslím, že hodinka bez mobilu ve společnosti vtipné poezie udělá dobře všem. Kdo má rád kávičku a poezie mu nevadí, může přijít na poetickou kavárnu Café Robinson, v níž si DS Gaudium krásně pohraje s poezií Jiřího Žáčka. Vezměte i své přátele.

V době všech těch internetových přátelství začíná být čím dál tím více jasné, že: „Čím víc máme známých, tím méně času nám zbývá pro přátele.“ Když vám to nevyjde v březnu, mám tu jeden tip na 4. dubna: Známý performer, boží komediant a lhář, který mluví pravdu, Víťa Marčík, tentokrát přiveze i svoje (odrostlé) děti, se kterými v předvelikonoční době sehraje Mystérium světla, tedy pašije podle Jana ve své originální úpravě.

Tak mne napadá, že Marčíkovy děti asi moc času s čertovými krabičkami netrávily. A rozloučím se posledním aforismem Jiřího Žáčka: „Nejnesnesitelnější ze všech lhářů jsou ti, co mají pravdu.“

Dana Radová

převzato z Noviny Prahy 16, 2019/3 https://www.mcpraha16.cz/.../.../Noviny-Prahy-16-brezen-2019.pdf

Více ...

Rozhovor

Gaudium namísto jógy a ping-pongu

 

Divadelní spolek Gaudium je už neodmyslitelně spjatý se svou domovskou scénou, kterou je Kulturní středisko U Koruny. Radotínští divadelníci vystupují také na masopustu, na Havelském posvícení a na dalších místních akcích. Principálka Vlasta Pilařová popisuje v rozhovoru těžkosti zrodu souboru i plány do budoucna.

 

Divadelní spolek Gaudium hraje v Radotíně už více než 12 let. Který „kus“ byl vaším prvním?                                                                                                                                                Poprvé jsme hráli v prosinci 2006 pohádku O kačátku. Bez jakékoliv techniky a na kartonových krabicích. Jednalo se o guláš smíchaný z loutek, maňásků a činoherců.

                                                                                                                                                                      V té době byla Koruna místem, kde se nic moc kulturního nedělo. Sál sloužil spíše sportovním účelům. Cvičila se zde jóga, kalanetika, hrál se tu ping-pong. Jak vás právě v té době napadlo založit divadlo?                                             Tento šťastný nápad měli manželé Kydlíčkovi, kteří chtěli pohnout stojatými kulturními vodami v Radotíně. Sešlo se asi 15 lidí s různými kulturními zájmy, zůstalo devět a vzniklo divadlo.

 

Rozjeli jste divadlo a navíc jste začali organizovat amatérský festival Radotínská Radost. Jak jste to zvládali, když zde nebyla skoro žádná technika a chyběly dokonce i závěsy v oknech?                                                                                   U kolébky Radotínské Radosti stála tehdejší principálka Miroslava Stehlíková. Ona byla jediná zkušená amatérská herečka s divadelními sny a nápady. Také jako jediná tušila, co má taková přehlídka obnášet. Hrálo se s tím, co bylo k dispozici. „Techniku“ řídil ze zákulisí náš všeuměl Pavel Stráník. Což mě dnes přijde opravdu hodně kuriózní. Ale všichni členové souboru dali ruku k dílu a pomáhali, jak mohli. V roce 2016 Radotínskou radost vystřídala v Koruně  Pražská oblastní přehlídka amatérských divadel (POPAD). Takže ten, kdo má zájem o amatérské divadlo, užije si vždy koncem února divadla pro dospělé a v dubnu jsou k vidění představení pro děti.    

 

Jak se soubor Gaudium za 12 let své existence změnil?                                                                                                                                                                 Lidé přicházejí i odcházejí, zpravidla z pracovních důvodů, někdo se odstěhuje, jiný přestane hrát kvůli únavě. Zpočátku jsme hodně postrádali v souboru muže. Ti, co přišli, dlouho nevydrželi. I vedení se měnilo. Zakládající členky odrostly rolím princezen, takže jsme letos přizvali do souboru šikovná mladá děvčata.

 

A jak se vyvíjel repertoár?                                                                                                                                                                  Opíráme se nadále o pohádky pro děti. Protože je nás v souboru přes dvacet, můžeme si dovolit studovat více věcí v souběhu. A tak mohla vedle pohádek vzniknout komedie Tchyně v domě, která se již sedmkrát reprízovala. Některé pohádky se hrají jen na Vánoce, jiné vznikají nově. A stále nás baví poezie.                                                                                       

 

Kdo se ujímá toho nejdůležitějšího, tedy režie?

Odchodem Mirky Stehlíkové ze souboru jsme přišli o zkušenou režisérku. Vyvstala otázka, kdo bude režírovat celovečerky. S pohádkami jsem měla zkušenost, ale velkou hru jsem nikdy nedělala. Díky příchodu Ondřeje Potůčka do souboru přišla posila nejen herecká, ale i režijní. Absolvovali jsme režijní minimum, a spolu s Hankou Řehořovou a Ondřejem jsme se pustili do práce. Já jsem se navíc přihlásila na dvouletou režijní školu, kterou provozuje Amatérská divadelní asociace.

 

Kostýmy děláte vy osobně a většinou za ně sklízíte velký úspěch, kde jste se to naučila?                                                                                            

Od prvopočátků šiju kostýmy, vyrábím rekvizity, maluju kulisy, vymýšlím, jak postavit scénu, sháním rekvizity, šetřím a recykluji. Mou jedinou kvalifikací pro všechny tyto funkce je původní povolání učitelky mateřské školy. Šít jsem se učila u maminky a babičky. Dívám se kolem sebe a lidem, co něco umí, koukám pod ruce. Když nevím, zeptám se.                                

 

Jak často zkoušíte a kterou vaši hru považujete za nejúspěšnější?                                                                      Zkoušíme jednou týdně v pondělí večer. Občas si navíc uděláme půldenní soustředění v neděli, to přichází na řadu, když nám hoří termín vystoupení a je potřeba pilovat. Co se počtu repríz týká, považuji Tchyně v domě za úspěšné, ovšem nejvíce diváků zatím měly naše dramatizace veršů Jiřího Žáčka pro děti (Lyžařská a Bajky a nebajky) a nově poezie pro dospělé Café Robinson.                 

                                                                                                                                                                           17. března uvedete v Krouně neděli s Gaudiem a poezií Jiřího Žáčka. Odpoledne bude na programu představení Lyžařská pro děti a večer Café Robinson pro dospělé. Viděl to představení autor?

První část Lyžařskou pan Žáček viděl. Přijel za námi dokonce dvakrát. Poprvé do Městské knihovny a podruhé až do Radotína. Tenkrát prohlásil, že o mužích se říká, že zůstávají hravými do pokročilého věku a prý to platí i o ženách v Radotíně. Na jaře loňského roku nám pan Žáček poskytl svůj nový text Café Robinson a to ještě před vydáním. Podařilo se navázat spolupráci s pár hudebními nadšenci a zatím nám to pěkně klape. Při lednovém uvedení Café Robinson v Praze jsme se s panem Žáčkem potkali a byl opět velice vlídný. A pokud mu to čas dovolí, možná se s ním 17. března v Radotíně opět potkáme.

                                                                                                                                                                                                            Na co se můžeme těšit v nejbližší době?                                                                                                                                                   Připravujeme dvě nové pohádky. První je Proč v Čičíně prší pro malé děti a pro starší děti chystáme mexickou pohádku O žábě, která zpívala. Pro dospělé je zatím v plenkách hořká komedie Kurz ručních prací.

 

Otázka na závěr: Jaké máte ohlasy od diváků?

Diváci na nás chodí, ale jak tak chodím Radotínem a povídám si s lidmi, zjišťuji, že mnozí nemají vůbec tušení, že nějací amatéři v Radotíně jsou, což ve třináctém roce naší existence zamrzí.                                                                                         Přitom každý dostává zdarma do schránky tyto noviny, plakátovací plochy přetékají plakáty s „korunkou“, Facebook našeho spolku, kulturního střediska, Městské části Praha 16 nebo Radotín sobě jsou neustále plné kulturních událostí. Vždyť máme přes osm tisíc obyvatel. A která jiná obec má takovou kulturní nabídku?                                                  

Dana Radová

 

Info

Divadelní Spolek Gaudium působí v Radotíně od roku 2006. Zakládajícími členkami a členy byli Vladimír Kydlíček, Miroslava Stehlíková, Helena Sebastianidesová, Vladimíra Novotná, Drahuška Garbaczewska, Lenka Procházková, Milan Charousek, Jana Neumanová, Bohumil Jánský, Vlasta Pilařová, krátce po jeho vzniku soubor doplnila Hanka Řehořová. DS Gaudium má na kontě 19 pohádek, sedm představení pro dospělé a devět literárně poetických dramatizací pro děti i dospělé. Účastní se přehlídek amatérských divadel, vystupuje pravidelně na akcích v Radotíně a v KS U Koruny, vidět jeho produkci mohou diváci i mimo Radotín. Principálkou je od ledna 2016 Vlasta Pilařová.

 

Slovo kulturistky V.

Slovo kulturistky : Kdo se bojí vysvědčení?
(převzato z Novin Prahy 16, 2/2019)

Poslední lednový den je pro všechny školou povinné, mnohdy i pro rodiče, dnem, na který se moc netěšíme. Jednak prázdniny jsou nepoměrně kratší než ty letní a pak jsou tu ještě ty známky. Já osobně už téměř pět desítek let trpím stresem. Kdysi dávno z mých známek, poté svých dětí. A často si kladu otázku, k čemu to vlastně v životě člověka je? Z mé zkušenosti pedagogické i osobní vím, že skvělé známky vůbec nezaručují skvělou budoucnost, natož dobrého člověka. I když samozřejmě výjimky potvrzují pravidlo.

Jenže to nejdůležitější v životě stejně oznámkovat nebo zprůměrovat nejde. Proč mne tedy tak rozčilují známky, vysvědčení, poznámky a třídní schůzky? Třídní schůzky jsou pro mne vůbec noční můrou. Na ty nedávné jsem si vyžádala jako doprovod svého syna v předtuše, že jeho studium prvního ročníku na střední škole uměleckého typu určitě přinese nějaká překvapení, která třeba neunesu. 
Jakmile jsem před vyučujícími vyslovila jméno syna, okamžitě následoval u většiny hluboký nádech a dlouhý monolog na téma že je syn milý, zejména k děvčatům, baví celý kolektiv, talent asi má, stejně tak bohémské chování, ale to k absolvování ročníku na této škole prostě nestačí. Když mi asi pátý vyučující mával před očima strašidelnými známkami a ptal se, zda neuvažujeme o změně školy, měla jsem toho dost a začala o sobě jako o matce velmi pochybovat.

Pak jsem se nadechla, abych vstoupila do další jámy lvové: poptat se na angličtinu. A nestačila jsem se divit. Paní profesorka pěla samou chválu. Jak je syn týmový, slušný, spolehlivý, jak na něm stojí hodina, jakou má slovní zásobu, výslovnost…a já radostně hltala každé slovo. Když jsem po deseti minutách jako v oblacích třídu opouštěla, u dveří mne ze snění vytrhl syn: „S kým jsi tak dlouho mluvila?“ ptal se. „S vaší profesorkou angličtiny přeci, jediná tě chválila,“ vysvětlila jsem mu. Syn dal oči v sloup, na to je fakt mistr, a pronesl: „To ale není moje profesorka!“

Ta milá paní si ho prostě spletla. Ale i tak mi to zvedlo náladu a smála jsem se až domů. Když jsem pak něco hledala, co čert nechtěl, našla jsem svoje vysvědčení ze střední umělecké školy. Inu, přiznávám, bohémka jsem byla myslím úplně stejná jako je nyní syn a moji rodiče museli mít velkou svatozář.

Takže je to jasné, není to v životě vůbec o známkách. Co se samými jedničkami, když chybí slušnost, empatie, zodpovědnost, týmovost, kreativita, smysl pro humor, pro dobrodružství, víra, odvaha, nápady? A když máte tuhle výbavu, není problém zdolat hory, doly, vzlety i pády, děti i rodiče, prarodiče, úspěšně podnikat, nebo třeba začít studovat v padesáti další vysokou školu jako naše kolegyně-kulturistka Tánička. 
Ta úplně sama přešla Pyreneje svatojakubskou cestou do poutního Santiaga de Compostela a dokonce několikrát. A není to tak dávno, co jsme oslavili její promoce.
Možná už na žádné třídní schůzky nepůjdu a raději se synem vyrazíme do Compostely, vždyť stezka vede i přes Radotín. Anebo pro začátek vyrazíme na přednášku Slávky Chrpové do Koruny. A vysvědčení mne letos, doufám, nechá v klidu. 
Dana Radová, vedoucí KS U Koruny

Václav Hudeček

 zve do Koruny na barokní mistry

23. ledna vystoupí v Radotíně světový houslový virtuos Václav Hudeček v doprovodu českého cembalisty Martina Hrocha. „Do Radotína se těším.“ říká.

Co představíte v Radotíně?

V Radotíně budu vystupovat společně s vynikajícím cembalistou Martinem Hrochem. Během koncertu zazní díla barokních skladatelů, například Giuseppe Tartiniho, George Fridricha Händela, Františka Bendy a dalších.

Podle čeho si vybíráte, kde vystoupíte?

Většinou jsem zván na vystoupení přímo pořadateli. Já si pak ověřuji, v jakém prostředí se koncert bude konat. Vážná muzika je velmi specifická a nedá se provozovat kdekoliv a ke každé příležitosti.

Hrál jste na nejprestižnějších podiích na světě. Jaké to je vyměnit je za malý sál? Jak tomu přizpůsobujete repertoár? Co se hodí na velké podium a co na malé?

Malý sál vůbec nemusí znamenat horší sál. Zvláště skladby barokních skladatelů, které budeme v autentické podobě interpretovat v Radotíně, byly komponovány pro housle a cembalo, neboť klavír v té tobě neexistoval. Pro tyto skladby je komornějším prostředí daleko vhodnější. Naopak romantické koncerty se symfonickým orchestrem mají zase rády velké prostory.

Jaké máte plány v novém roce?

Chystám se na desítky koncertů jak doma, tak v zahraničí, připravuji další díly cyklu „Má vlast“, jehož autorkou je moje žena Eva. Už jsme natočili přes 40 dílů pro nekomerční televizi NOE. Chystám se také na mnoho festivalů, jimž vévodí Svátky hudby v Praze, a kde představujeme již 27. rokem ty nejlepší mladé interprety. Bude toho hodně.

Vidíte v Česku nějaké zajímavé talenty? Své nástupce?

Díky naší luhačovické Akademii jsem měl možnost „zblízka“ poznat velmi silnou houslovou generaci.  Naši nejúspěšnější studenti, jakými jsou Jan Mráček, Josef Špaček, Jiří Vodička a další, kteří získali vavříny na nejprestižnějších mezinárodních soutěžích, a dnes vystupují na významných podiích, nám dělají velkou radost.

Jak se mladá generace liší od té vaší? Co například takový výběru repertoáru?

Mladí se proti mé generaci liší snad pouze tím, že pro ně jsou skladatelé jako Šostakovič či Chačaturijan „starými Mistry“, zatímco já jsem je osobně znal. Musím ale nastupující generaci pochválit, protože vynikají především vysokou technickou dovedností. Před 50 lety nás bylo na světě pár, kdo jsme byli schopni zahrát všechny velké houslové koncerty na podiu, zatímco dnes je slušně zahraje i průměrný houslista.

Kolik hodin denně cvičíte? Hrajete méně nebo více než v minulosti?

Dokud člověk veřejně vystupuje, musí pracovat stejně jako v mládí. Nejde jen o udržení kondice, ale nechcete-li „žít z podstaty“ a dokola hrát stále jedno a to samé, je denní mnohahodinová práce s houslemi nezbytná. Takže pět šest hodin přípravy je minimum.

Michaela Bučková

 

Info

Václav Hudeček

Přední český virtuos Václav Hudeček se narodil 7. června v Rožmitálu pod Třemšínem. V patnácti letech vystoupil na koncertu v Londýně s Royal Philharmonic Orchestra. O den později ho slyšel světoznámý ukrajinský houslista David Oistrach, předpověděl mu velkou budoucnost a nabídl mu pedagogickou pomoc. Hudeček zároveň absolvoval studium na pražské Akademii múzických umění ve třídě Profesora Václava Snítila.
Vystupoval po celém světě na nejprestižnějších pódiích (Carnegie Hall, Royal Festival Hall, Suntory Hall, Osaka Festival Hall, Sydney Opera), s nejlepšími světovými orchestry (Berliner Philharmoniker, Cleveland Symphony Orchestra, NHK Philharmonic Orchestra, Gewandhaus Leipzig, Moskevská státní filharmonie a další) jakož i na světových festivalech (Osaka, Salzburg, Istanbul, Perth, Helsinky).

Slovo kulturistky IV.

Jak na Nový rok, tak po celý rok?

Tohle přísloví mne vždycky trochu děsilo. Co si budeme povídat, Nový rok, den po Silvestru, nebývá úplně reprezentativním dnem co do výkonnosti. Já se například kromě vymýšlení novoročních předsevzetí zcela programově věnuji celý den odpočinku. A po všech těch svátečních závodech v přejídání, návštěvách, dárcích, rozjímání a dalších radostech se mi takový odpočívací den obvykle povede zase až za rok na další Nový rok.

Dnes už taky vím, že se nedá věřit všemu, co čteme, vidíme, slyšíme, a to nejen v médiích a nedá se věřit už ani tomu, co si pamatujeme. Jak řekl klasik: „Paměť je tak krátká a život tak dlouhý.“

Člověk musí být stále ve střehu a rok od roku je to náročnější. V minulém sloupku jsem se například chvástala, že jsem nejlepší pekařka makových muffinů, jak všichni, co je okusili, říkají. A tak mi to stouplo do hlavy, že jsem důležitě rozdávala po Radotíně i po mailu recept. Avšak ta moje paměť! Z receptu prostě vypadla důležitá ingredience: 1 hrnek polohrubé mouky. Jedna naše milá divačka tyto omylem bezlepkové muffiny upekla. Po prvním šoku, kdy se v troubě vše nafouklo a pak splasko, ochutnala a byl tak na světě další, prý zajímavý, recept.

A ani se nakonec na mne moc nezlobila. Zato já jsem si zoufala, kolik lidí mi věřilo a pustilo se do pečení. Kolegyně mne chtěly utěšit a trumfovaly se v historkách o zapomínání a na závěr jedna kolegyně prohlásila: A bude hůř! Vzpomeňte na hru Upokojenkyně. To je mezi námi kulturistkami oblíbené divadelní představení známého kladenského divadla V.A.D. nejen o zapomínání. 

Toto představení je pravda poněkud drsnějšího rázu a s nadsázkou a velkou dávkou svérázného humoru nám předvede, jak to může dopadnout s naší pamětí ve stáří. Hra je opravdu na hraně reality a fikce a není určená příliš citlivým jedincům, protože je potřeba vydržet až do konce.

Ale pozor, tahle černá komedie z prostředí domova důchodců si nedělá legraci ze seniorů, ale především z nás, kteří se na tuto roli teprve připravujeme, nebo z těch, kteří nikdy nezestárnou. Věřte, že se budete smát především sobě a svým pocitům. A jak nedávno prohlásil z pódia výjimečný performer Víťa Marčík: “Nevěřte všemu, co vám říkají z pódia, ani mně ne! To mi to můžete věřit!“ 

A už taky vím, že se nedá věřit ani tomu, co si na Nový rok slíbím, natož co slibují někteří politici. Vždycky si napíšu, co přestanu dělat: přejídat se, hodně pracovat, dívat se na zprávy více než je zdrávo a s velkým elánem plánuju co začnu dělat: cvičit, učit se angličtinu, uklízet víc než dosud. Nějak mi to ale většinou nevyjde, prostě to nefunguje.

Jedna kolegyně přišla s tím, že lépe funguje místo slibů napsat si přání, ale je potřeba naprosto přesně to přání formulovat. Ono se pak samo splní. Dvě přání už mám. Přeji si, aby mi odpustili ti, co pekli bez mouky, a nevzdali to a zkusili to se mnou i s moukou znovu. A druhé přání je, aby bylo v Koruně stále vyprodáno! Protože bez vás, divaček a diváků, to tak nějak není ono. 

Upokojenkyně

 

Upokojenkyně a Divadlo VAD Kladno již v neděli 13.ledna!
"Snažíme se hrát ze života"
Hra Upokojenkyně byla hitem Jiráskova Hronova 2015. V Koruně jsme ji měli již dvakrát a vždy tato hra vzbudila velký ohlas i salvy smíchu spolu s mrazením v zádech. V Radotíně tento soubor hostuje pravidelně a publikum zná jejich komedie: Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka, Píseček. Tajemný VAD V Karpatech, nebo nedávno reprízovanou Válku s mloky.
Tato groteskní absurdní komedie, ve které není nouze o překvapivé paradoxy ani o černý humor si nebere na mušku ani tak stáří a jeho neduhy, ale hlavně vztah ke stáří, reakce i pocity generací mladších. Režisér divadla ABC, Milan Schejbal, který mimochodem od divadla VAD v ABC hrál jejich Zubaře, o inscenaci řekl: „Výchozí situaci tvoří pokoj domova pro seniory, v němž jsou na lůžko upoutány dvě ženy pokročilého věku. Jádrem hry je pak vyslovené přání jedné z nich. V okamžiku, kdy její syn vezme toto přání doslova, roztáčí se kolotoč situací, které autoři a posléze i režie dovádí ad absurdum. Ke cti souboru nutno přičíst, že, byť se tematicky pohybujeme na hraně věcí životně závažných, ani na chvíli inscenace neopouští zvolené režijně stylové řešení jemné nadsázky a ironie. Tím se také zcela účinně soubor vyhne sentimentu, ke kterému by mohlo téma velmi lehce svádět.“
Takže pokud vydržíte ten dosti černý humor až do konce,možná si oddychnete, že to s námi, „mladými“, zase není snad tak úplně černé a že láska kvete v každém věku. DR

Snažíme se hrát ze života

Rozhovor se souborem V.A.D. Kladno a Janem Červeným, duší a principálem
Jak vás ve vašem věku napadlo udělat hru z prostředí domova důchodců?

Honza: Napadlo to mně. Docházel jsem za babičkou a napadlo mě to celkem logicky.

Mám 95letou tetu v domově důchodců, je zamilovaná, má ráda ty stejné tvarohové buchty jako vaše babička ve hře a mám pocit, že je to hodně i o ní, ale nikdy mě nenapadlo to zdramatizovat. Jaké je vlastně pro vás hlavní téma hry?

Honza: Nemyslím, že by tam mělo být nějaké hlavní a vedlejší téma. Je to prostě výsek života a v tom je témat nekonečně. Je to o mládí, o stáří, o stárnutí, o všem.

Když jsem hru viděla poprvé, byla jsem dlouho strašně napnutá, kam až zajdete při balancování na hraně černého humoru a tématu. Věřila jsem, že to zvládnete, věřili jste si i vy, že nepřestřelíte?
Honza: Já jsem věřil stoprocentně, že nepřestřelíme, ale asi v tom není žádná objektivní hranice.

Růženka: Já jsem si nebyla jistá, trochu jsem se před premiérou bála, ale zase ne až tak, abych na ni ty staré rodiče nepozvala. A byli spokojení.

Takže nemáte žádný negativní ohlasy od babiček, nebo dědečků?
Milan: Zatím skoro všechny pozitivní. Ale myslím, že hodně kritických je prvních dvacet minut, možná míň. U jedné divačky se nám stalo, že nevydržela a po patnácti, dvaceti minutách, kdy to jako vysmívání vypadá, odešla, protože už nebyla ochotna sledovat hru dál. Přitom jsem přesvědčen, že kdyby vydržela do konce, tak by řekla “aha, ono to fakt bylo upřímné“.

Tajně jsem s napětím sledovala dvě dámy, které prvních dvacet minut nevěřícně kroutily hlavami, ale vydržely a nakonec se velmi smály. Je ale fakt, že nebyla přestávka a byly uprostřed řady.

Soubor (smích): Přestávky my neděláme! Nikdy.
Dvě herečky celou dobu hry leží v posteli, stalo se vám některé, že jste usnula?

Ema: Na zkoušce mockrát, pak už mně nechali spát a hráli beze mě.

Není to tak dávno, co jste hráli komedii Píseček o různých přístupech k rodičovství, teď hrajete o stáří, co bude dál?

Honza: To ještě není dané, máme nějaké rozdělávky, ale snažíme se hrát ze života.

Dana Radová

Přání z Koruny

Přejeme vám krásné a pohodové Vánoce, hlavně zdraví i štěstí v dalším roce a co nejvíce kulturních zážitků samozřejmě u nás v Koruně!

Děkujeme za váš zájem. Bez vás- našich milých divaček a diváků by to nebylo tak nějak onoJ. A pokud máte nějaký tip, co byste rádi viděli v Koruně ( divadlo, koncert, akci…), která

vás potěší a nám zaplní sál J, prosím napište nám. Jsme tu pro vás!

 

Těšíme se na vás i v roce 2019.

Dana a spol.

 

Více na www.ukorunyradotin.cz

 

13. NE

KS U Koruny Radotín

15.00, Královna Koloběžka 1.

Známá pohádka J. Wericha ve svérázném, nejen hudebním pojetí dětí a rodičů divadelního spolku Křoví, v režii Dany Radové. vstupné 60 Kč

 

 

13. NE

KS U Koruny Radotín

19.00, Upokojenkyně, Kladenský soubor V.A.D.

Groteskní absurdní komedie z prostředí domova seniorů, ve které není nouze o překvapivé paradoxy ani o černý humor.

160 Kč v předprodeji, 180 Kč na místě

 

19. SO

KS U Koruny Radotín

19.00, Kapela Long Silence

Kateřina "Long" Dlouhá - zpěvačka, semiakustická kytara; Milan "Prase" Panocha - bicí; Pepa Vízek "Čaroděj" - baskytara; Cyril Křeček – kytara

Jako host vystoupí kytarista a zpěvák Vláďa Dvořák a kapela Dyk je to jedno.

Koncert je věnován bývalému bubeníkovi ze skupiny Olympic, Milanu Peroutkovi k jeho nedožitým 55. narozeninám.

100 Kč v předprodeji, 130 Kč na místě

 

20. NE

KS U Koruny Radotín

15.00, O námořníčku Čepičkovi, Pepino von dráček a Divadlo Basta Fidli

Loutková pohádka pro děti, Odvážný námořníček Čepička beze strachu vyráží na dobrodružnou plavbu za princeznou.

vstupné 80 Kč

 

23. ST

KS U Koruny Radotín

19.00, Václav Hudeček a Martin Hroch

Koncert světového houslového virtuóza Václava Hudečka a předního českého cembalisty Martina Hrocha. Zazní dílo J. S. Bacha, G. F. Händela, G. Paisiella, G. Tartiniho a dalších autorů

380 Kč v předprodeji, 410 Kč na místě

 

TIP:

28. března 19.00

Robert Křestan Druhá tráva

 

Dana Radová

vedoucí KS U Koruny

nám. Osvoboditelů 44/15

153 00 Praha 16 - Radotín

tel.: 257 911 746, 725 606 259

e-mail: dana.radova@praha16.eu

http://www.facebook.com/pages/Kulturn%C3%AD-st%C5%99edisko-U-Koruny/458377610840731

 

Předprodej vstupenek každou středu od 16.00 do 18.00 hodin v KS a nebo online na www.ukorunyradotin.cz

 

Chcete-li dostávat pravidelné informace o kultuře v KS U Koruny, přihlašte se na www.ukorunyradotin.cz k odběru novinek. 

Do Koruny se dostaví Oscar Wilde

 

Posledním letošním vystoupením divadelníků v Koruně bude profesionální představení amatérského Divadla Soliteater o známém dramatikovi Oskaru Wildovi. Jeho hlavní protagonista, v civilu právník, Libor Ulovec exceloval v Koruně mimo jiné před pár lety ve hře Svou vlastní ženou, kde sehrál rovnou na třicet rolí.

 

O čem je hra, kterou u nás v prosinci představíte?

Rozhodli jsme se inscenovat koláž ze života Oscara Wilda, slavného britského spisovatele a dandyho, a to ve formě přednášky, kterou o svém životě zestárlý Wilde pořádá ve francouzském exilu.

 

Proč zrovna Oscar Wilde? Čím myslíte, že osloví dnešní publikum?

Jsem přesvědčený, že Oscar Wilde je bezesporu zajímavá osobnost, která přitáhne pozornost sama o sobě. Zná ho každý trochu sečtělý člověk, mnohá z jeho děl, ať už se jedná o divadelní hry, novely nebo o pohádky, jsou všeobecně oblíbená a lidé se k nim opakovaně vracejí. Životní osudy Oscara Wilda už tolik známé nejsou a já věřím, že naši diváci se o nich chtějí něco dozvědět. V tomto ohledu může naše hra působit částečně i osvětově. Nicméně naším záměrem bylo dotknout se na půdorysu životního příběhu Oscara Wilda i jinakosti a odezvy společnosti na ni. Považuji to za nadčasové téma, aktuální v každé době a za každého režimu. A Oscar Wilde skutečně jiný byl – ve všech směrech, což společnost nesmírně přitahovalo i provokovalo. 

 

V upoutávce mne zaujala věta „Snesu jakékoliv množství kritiky, pokud použijete slova obdivu.“  Je to autentický Wildův výrok? Přijde mi velmi současný.

Ano, snažili jsme se do hry zakomponovat dostatečné množství skutečných citací a bonmotů, abychom podtrhli povahu Oscara Wilda a jeho jedinečnou schopnost vysmívat se společnosti, která ho milovala i nesnášela zároveň. A skutečnost, že ti tato replika připadá současná, jen svědčí o Wildově genialitě.

 

Co si o slavném dramatikovi myslíte vy osobně?

Mně se vždycky líbil jako literát, už jako dítě jsem zbožňoval Strašidlo cantervillské, Šťastného prince jsem dokonce uměl zpaměti, takže byla jen otázka času, kdy se s ním potkám i na divadle. Nakonec jsem se instaloval přímo do jeho osoby. O Wildově osudech jsem mnoho nevěděl, ale čím víc jsem o něm dovídal, tím lépe jsem jeho dílům rozuměl. Moje láska k jeho literatuře mne neopustila, jako člověk by mi však asi lezl na nervy.

 

13.12. v 19 hodin Kulturní středisko U Koruny: Divadlo Soliteater, Dostaví se Oskar Wilde

 

Dana Radová

převzato z Novin Prahy 16

Slovo Kulturistky III.

Na Vánoce pohodu a kulturní zážitky!

O adventu nepeču, nesháním dárky a nestydím se za to. Ale nebylo to tak vždycky. Moje maminka nasadila vánočnímu cukroví vysokou laťku. Já jsem si přitom myslela, že když umím vymodelovat cokoli z hlíny, tak uválet ty její rohlíčky zvládnu taky.

Leč cukroví vyžaduje svůj čas a pečlivost, nikoli rozevlátý umělecký přístup. Takže moje mega rohlíky či hnízda nalepená hluboko na stěnách trouby sloužily jako artefakty k pobavení rodiny i přátel a já jsem ukřivděně počítala škody na elektřině, plynu, cukru, mouce i ořeších a škemrala den před Štědrým dnem o misku cukroví, které bych vystavila na stůl.

Nejvíc jsem litovala těch ztracených večerů a nocí. Časem mi kamarádky i maminka začaly již od listopadu posílat cukroví a já si šťastně přiznala, že už vůbec péct nemusím. Další předvánoční trauma, shánění dárků, už pár let řeším skvělým a pohodlným nakupováním po netu.

No a tím pádem volné adventní večery již mnoho let trávím nejraději s rodinou, přáteli i na různých kulturních a společenských akcích. Vůbec si nedovedu představit tento čas bez radotínských adventních koncertů nebo bez mafiánské opery IL Congleatore- Zmrazovač. Toto dnes již kultovní představení Kočovného divadla Ad Hoc dojme, nadchne, rozesměje a odbourá milovníky opery a zaryté odpůrce tohoto žánru silně nahlodá.

Když jsem na něj před asi pěti lety vzala (samozřejmě pod tlakem) tehdy dvanáctiletého syna a jeho dva bratrance, měla jsem trochu obavu. Věřte nebo ne, všichni tři odjeli ještě to léto s tímhle sympatickým divadlem na hudebně divadelní tábor a jezdili by dodnes, kdyby nevyrostli. Dokonce se mnou viděli dobrovolně i několik klasických oper v Praze, aby zkonstatovali, že Ad Hoc je stejně nejlepší.

Díky téhle partě ti tři mladí muži dodneška dělají divadlo nebo hudbu.  Takže moje tipy na dárky pro dospělé a dospívající, co nestojí žádný čas, ale vydrží ve vzpomínkách báječně dlouho, jsou společné kulturní zážitky! K Mikuláši nadělte třeba Zmrazovače nebo Nové TV od stejné party, vyplatí se však také příběh ze života velkého Oskara Wilda.

K Vánocům pak doporučuji vstupenku na koncert houslového virtuosa Václava Hudečka nebo opravdu drsně černou komedii skvělého Kladenského Divadla V.A.D. z prostředí pečovatelského domu - Upokojenkyně. V Koruně je uvedeme v lednu.

A pokud bez tvorby cukroví prostě nemůžete být, tak věřte, že nákup kulturních dárků například na www.ukorunyradotin.cz  vám zajistí spoustu volného času pro pečení.

PS: Vánoční cukroví opravdu nepeču, ale co peču asi tak 3x týdně a jsem na to fakt dobrá, což uznává i moje maminka, všechny kulturistky a Jarda Hájek, to jsou makové muffiny. Časově jsou velmi efektivní a není na světě člověk ten, aby nebyl muffinem okouzlen. Šťastné, veselé, voňavé a kulturní Vánoce! Recept na vyžádání v Koruně.

Dana Radová, vedoucí KS U Koruny

Tip na dárek k Mikuláši

Tip na dárek k Mikuláši:  Dva dny s Kočovným divadlem Ad Hoc!

Kultovní, komediální operní drama Il Congleatore- Zmrazovač ve strhujícím podání Kočovného divadla Ad Hoc již 7.12. od 19.30 hodin v Koruně. Vstupenky na www.ukorunyradotin.cz

Divadelní hra Il Congelatore vtáhne publikum do USA za podivných časů prohibice. Ve třech jednáních vypráví o osudech dobře etablovaného mafiánského klanu a sleduje cesty přistěhovalců v Novém světě.
KOMEDIÁLNÍ OPERNÍ DRAMA plné napětí a morálních dilemat je prošpikováno hudebním géniem Verdiho, Pucciniho, Leoncavala, Bizeta a dalších mistrů. Romance a akce, živý orchestr, mrtvé mrtvoly. Přežijte v časech kmotrů a možná přijde i happy end. V sále je přísně zakázána konzumace zmrzliny! Ukázka zde:https://www.facebook.com/Kulturn%C3%AD-st%C5%99edisko-U-Koruny-458377610840731/

Den poté 8. 12. od 19.00 hraje stejný soubor nejen pro milovníky televize představení Nové TV.
Atmosferickým tlakem doby lisované kabaretoidní představení o jedné nízkonákladové televizní stanici a o věku informací, kde aritmetický průměr nul a jedniček je hodnota od nuly do jedné, nebo jakékoli jiné číslo. (*Představení může obsahovat zbytky skořápek lidských příběhů a stopy současnosti.N

Smích, kamery, klapka, kapely, odborníci, politici, moderátorky, rosničky, láska, a zaručeně čerstvé zprávy ze světa i z domova! www.ukorunyradotin.cz

Pozvání

Hezký den všem.

Těšíme se na vás tuto neděli 18.11. na Werichově  pohádce DS Křoví: Královna koloběžka 1.Vhodné pro děti od 5 do 100 let a pro všechny, kterým nevadí živá kapela a divoký basák a ještě divočejší bubeník.

I když tu kapelu má vlastně "jen" ve své fantazii jedna z hlavních hrdinek. Známá pohádka o chytré Zdeničce a moudrém králi, kterou si vyprávějí dvě sestry, když nejsou doma rodiče....A poté večer zveme rodiny s teenagery na námi milovaného Víťu Marčíka a Komenského Labyrint světa. O tom se nedá psát, to se musí vidětJ

Na opravdu velký divadelní zážitek v Koruně zveme ve středu 21.11. od 19.00 kdy k nám přijede Divadlo v Řeznické s vynikajícím představením Odvolání.

I když je Odvolání spojeno s prostředím církevních institucí, svým tématem osobní odvahy a svobodného rozhodování uvnitř sešněrovaného systému oslovuje každého v sále, podobné příběhy se mohou stát ve škole, na úřadě, ve firmě a kdekoli, kde moc přeroste zdravý rozum.

 Zárukou kvality je i Divadlo v Řeznické a dostat toto divadlo do Koruny nebylo vůbec jednoduché. Věříme, že naši věrní diváci a divačky ocení, že nemusí jet za skvělým divadlem  do Prahy a užijí si to s námi! Vstupenky na www.ukorunyradotin.cz

Těšíme se na vás, vaše kulturisky.

 

Táborský se zdatně zrežíroval v hlavní roli kněze.

 

Miroslav Táborský, respektovaný jako jeden z nejvýraznějších a nejosobitějších reprezentantů střední herecké generace, si suverénně poradil s úkolem vést režijně sám sebe i svého mladého hereckého partnera Filipa Cíla v roli Marka. Pro postavu kněze volí Miroslav Táborský bohaté, přesto vlastně velmi střídmé a přesné výrazové prostředky. Jeho Farley v úvodu hry s jemně samolibým výrazem baví dav svých oveček při nedělní mši, avšak v soukromí postupně odhaluje civilní, prozaičtější tvář včetně sebereflexe vlastních slabostí, píše Saša Hrbotický v recenzi na inscenaci Divadla v Řeznické "Odvolání".
Divadlo v Řeznické pokračuje v dramaturgické linii zaměřené na objevování komorních her se silným tématem a inspirativními myšlenkami. V české premiéře nyní nastudovalo Odvolání amerického dramatika Billa C. Davise, a uvedlo tak do tuzemského divadelního kontextu u nás dosud neznámého, i když ve světě už dávno proslulého autora. Režie se ujal herec Miroslav Táborský, jenž současně ztvárňuje jednu ze dvou rolí, kněze Farleye.
Davis ve své prvotině Odvolání z roku 1980 (o čtyři roky později se dočkala i filmové verze s Jackem Lemmonem v hlavní roli) důvtipně rozpracoval téma hranic lidské svobody uvnitř tak tradicionalistické instituce, jakou je katolický seminář. Nezkušený posluchač Mark Dolson požádá o radu oblíbeného faráře Farleye, jenže svou mladickou nekompromisností a otevřeností tvrdě narazí na konzervativní postoje ctihodných reprezentantů církve.
Když se Mark otevřeně zastane dvou ještě nevysvěcených spolužáků, kteří spolu tráví nejen dny, ale i noci, rychle se nad ním samotným začne vznášet hrozba vyhoštění ze semináře. A před zkušeným pragmatikem Farleyem stojí dilema, zda a jak Markovi pomoci...
Zručně vystavěné drama prozrazuje osobní zkušenost autora s prostředím katolické školy i se způsobem myšlení a s mentalitou kněží. Zároveň je ukázkou výtečně vygradovaného duelu pro dva 
A třebaže má Odvolání tak závažné téma, jako je konflikt svobodné lidské vůle a upřímnosti s předsudky a dogmatismem zkostnatělého řádu, celé se nese v zábavném duchu a je bohatě syceno odlehčujícími komickými momenty a inteligentním slovním humorem. Zpochybnitelný je pouze jednoznačný, trošku heroický závěr dramatu. Otevřený konec by sice byl divácky méně atraktivní, ale zaručeně poctivější a psychologicky věrohodnější.
Dokonce ani v dramatické opilecké scéně, v níž otec Farley ztrácí kontrolu sám nad sebou, netlačí jeho herecký představitel na pilu. Pouze věrohodně zachytí okamžik zlomu, kdy hrdina ztrácí pevnou půdu pod nohama. Stejně nenásilně herec rozvíjí linii křehkého přátelského pouta, které mezi oběma muži v nerovném postavení vzniká.
Miroslav Táborský, respektovaný jako jeden z nejvýraznějších a nejosobitějších reprezentantů střední herecké generace, si suverénně poradil s úkolem vést režijně sám sebe i svého mladého hereckého partnera Filipa Cíla v roli Marka.
Táborský coby režisér klade pochopitelně na malém půdoryse jeviště v Řeznické důraz především na dialog, promyšleně a účelně ovšem pracuje i s prostorovým aranžováním situací. Projeví se to hned v úvodu, kdy se kněz Farley vtipně obrací k divákům v hledišti, jako by to byli jeho posluchači při kázání, ale i při následných střetech s mladým studentem, které jsou již situovány do zázemí fary.
Pro postavu kněze volí Miroslav Táborský bohaté, přesto vlastně velmi střídmé a přesné výrazové prostředky. Jeho Farley v úvodu hry s jemně samolibým výrazem baví dav svých oveček při nedělní mši, avšak v soukromí postupně odhaluje civilní, prozaičtější tvář včetně sebereflexe vlastních slabostí. „Já jsem rád milován. Dává mi to hřejivý pocit,“ nechává později ve chvilce upřímnosti nahlédnout mladého Marka na dno své duše. A doznává se i k tomu, čeho si Mark tak jako tak nemohl nevšimnout, k závislosti na alkoholu, k vydatnému popíjení vína, které od svých farníků rád přijímá darem.
Táborský coby režisér projevil správnou intuici i tím, že do postavy Marka obsadil právě Filipa Cíla. Mladý herec má za sebou pár zkušeností z televize, zatímco na jevišti se dosud objevil jen v menších rolích v Divadle v Dlouhé. Krátkou profesní kariéru vyvažuje při ztělesňování Marka mladickou otevřeností a evidentním ztotožněním se s postavou, s životními principy upřímnosti a neochoty přistoupit na jakýkoliv kompromis světa rozumnějších a dospělejších.
Mark, tak jak ho hraje Cíl, působí stejně autenticky v každé situaci: když přibíhá na první setkání se ctihodným otcem v nepatřičném sportovním oblečení, když nejistě předstupuje před farníky se svým prvním kázáním i poté, co nad zkušenějším knězem získává jasnou morální převahu.
Třebaže je Odvolání spjato z poněkud výlučným prostředím církevních institucí, svým tématem osobní odvahy a svobodného rozhodování uvnitř sešněrovaného systému má silný potenciál oslovit každého diváka. Zvlášť když je inscenováno na takové úrovni, jako je tomu v Řeznické.
Bill. C. Davis: Odvolání, Divadlo v Řeznické 25. 11. 2016, režie: Miroslav Táborský, překlad: Alexander Jerie
Hodnocení: 80 %
Autor: Saša Hrbotický , Aktuálně.cz

Táborský

Táborský: Když dělám komedii, jsem doma vážný

Herec Miroslav Táborský neváhá o sobě říct, že je pošetilec a snílek. Stejně jako jedna z postav představení Odvolání, které 21. listopadu od 19 hodin odehraje v radotínské Koruně. „Jinak bych se nepustil do toho, abych představení režíroval, vyrobil dekoraci a vymyslel kostýmy,“ dodává k příběhu o pravdě moci, ideálech i pokrytectví.

Proč byste pozval diváky radotínské Koruny na divadelní představení Odvolání? Co je na příběhu faráře nejzajímavější? Co si z něj lidé mohou odnést?
Je to především skvěle napsaná hra. Ne nadarmo byla v Americe zfilmována. Její velkou předností je, že mluví o vážných věcech velmi zábavnou formou. Pro mě je to velké potěšení z opravdu hereckého divadla. Příběh faráře je zajímavý tím, že takový v různých podobách a intenzitě prožíváme skoro všichni. Všichni jsme byli mladí, odhodlaní a postupem času jsme se učili být taktní i taktičtí, někdy opatrní, někdy zbabělí. A pak se stane, že nás život postaví do situace, kdy se musíme rozhodnout, abychom si mohli sami sebe vážit.

Jak dlouho toto představení hrajete v Divadle v Řeznické?
Hrajeme ho dva roky. Ale nejen v Řeznické. Jezdíme i mimo Prahu a moc mě těší, že i venku si ho diváci užívají s námi.

Vážné role vám sedí. Jste takový i v osobním životě?
Děkuji, ale doufám, že mi sedí i komické role. Mám jich dost. I v Odvolání je hodně humoru. Doma jsem obvykle v kontrastu k tomu, co zrovna dělám. Když dělám komedii, jsem vážný a naopak.

Zároveň vás ale také často obsazují do záporných rolí. Proč?
To se se mnou trochu táhne. Já už asi deset let hraju mnohem více kladné role, ale pár padouchů se mi povedlo, a tak se na ně vzpomíná.

Jaké další představení, ve kterém hrajete, byste radotínským divákům doporučil? O čem bude připravované představení Relativita?
Jsem na volné noze. Hraju v Dlouhé, u Cimrmanů, ve Viole a v Ungeltu. Tam všude mě mohou diváci najít. Mám i dvě „zájezdovky“. V Radotíně už jsem hrál sólovku Blázinec, mám představení A na hrušce sedí diktátor s Jitkou Ježkovou. Relativita je druhý pokus v Řeznické o kombinaci režiséra a herce v hlavní roli. Dostal jsem tu důvěru právě díky tomu, jak dopadlo Odvolání. Je to fiktivní a velmi vzrušující příběh ze života Alberta Einsteina postavený na tom, že se to vlastně "mohlo" stát. A dotknout se téhle vědecké ikony je velmi lákavé.

Jaké jsou nyní vaše plány? Čeká vás i nějaké filmové natáčení?
Něco jsem teď natočil, ale už se věnuji hlavně Relativitě a v lednu začnu zkoušet znovu v Ungeltu komedii Taneční hodiny. A to je paradox, protože ji napsal autor Relativity, tedy Mark St. Germain.

Michaela Bučková

Slovo kulturistky II.

Slovo kulturistky

 

Na divadlo a pak spolu posedět

„Všichni na jednom jevišti velikého světa stojíme, a cokoliv se tu koná, všech se týče,“  

řekl Jan Amos Komenský, duchovní a průkopník moderního vzdělávání, spisovatel, divadelní teoretik a mimo jiné autor knihy Labyrint světa a Ráj srdce. Kvůli tomuhle pokladu barokní literatury a státnicové otázce na pedagogické fakultě jsem málem nedostudovala. Jenže tenkrát jsem ještě neznala Víťu Marčíka.

Mám ráda divadlo. A právě „Učitel národů“ a propagátor divadla doporučoval sehrát ve školách několikrát ročně divadelní hru jako cvičení ve vyučované látce. Divadlo mělo být v jeho pojetí prostředkem mravní, společenské a jazykové výchovy, mělo cvičit bystrost, pohotovost a vtip, zbavovat ostychu, učit přirozenému vystupování na veřejnosti, zdokonalovat mluvu, přinést relaxaci i připravovat žáky na jejich povolání.

Tím mi mluví z duše a taková škola by mne bavila jako žačku i pedagožku. Nějak se nám ale mezitím školství vzdálilo ideálům velkého učitele a naši mladí čtou spíše než knihy komentáře na Instagramu. A i my dospělí máme své limity, kompetence, zájmy a hrajeme monodrama na svém jevišti a unaveni ze všeho máme raději pocit, že se nás „to“ či „ono“ na jiném jevišti netýká.  A zapomínáme na slova klasika.

„Ty si fakt myslíš, že je možné na Komenského dostat ty naše teenagery?“ ptala se mně kolegyně, dokud neviděla Víťu Marčíka a jeho Labyrint světa. Už ve svém minulém sloupku jsem dávala ruku do ohně za tohoto „božího komedianta“ a dnes dáváme ruce dvě.

Pojďme se vydat spolu s poutníkem světem, řešit stále aktuální témata pomíjivosti pozemského života, marnosti, zla, věčnosti, pokory, poznání i nalezení moudrosti. Marčík, tento „zjev z Jižních Čech“ jak ho nazvala MF Dnes (přestože je původně z Moravy), totiž stojí na jednom jevišti světa i Koruny společně s publikem, vnímá ho, oslovuje a komunikuje s ním. Zkusme vzít i naše teenagery, přijít a být na chvíli spolu na jednom společném jevišti a pak jít třeba na pizzu a vsadím se, že budeme mít celý večer o čem mluvit, a to není vůbec málo. 

K podzimu se hodí silné kulturní zážitky, takže tu mám další tip: v Koruně se představí Divadlo v Řeznické s vynikající hrou Odvolání. Hlavní roli i režii má Miroslav Táborský. I když se příběh odehrává na půdě církevní instituce, cokoli se tam koná, všech se týká. Můžeme něco podobného zažít třeba ve škole, na úřadě, ve firmě, v politice, ve spolku, kdekoliv, kde vítězí světská moc, stereotypy a pokrytectví nad zdravým rozumem. Ale upozorňuji, že i toto výjimečné představení pro náročné publikum vyžaduje po shlédnutí společné posezení, ale spíše u lahvinky dobrého vína, kterého se mimochodem přímo v představení vypije dosti.

 

Dana Radová, vedoucí KS U Koruny 

Pozvánka na listopad

Víťa Marčík a jeho Labyrint světa v Koruně!

18. 11. 19.00

Charismatický loutkář, Moravák z Jižních Čech a lhář, který mluví pravdu. Jedna velká krabice a spousta kufrů. Co se v nich asi skrývá? Mnoho příběhů a zážitků, přitom jen jeden herec. Víťa Marčík žije každým momentem, aby publiku sdělil své poselství. Stejně jako Jan Ámos Komenský ve své knize. Všudybud a Mámení provázejí Víťu Marčíka labyrintem světa, aby nakonec nalezl ráj ve vlastním srdci. Náročné téma zaobalené do úžasné vyčerpávající performance. Pohled na svět skrze velké křivé brýle a stále visící oprátka na krku. Energické hudební doprovody. Vezměte teenagery, nebudou se zlobit!

Dana Radová

 

 

Přijede Královna Koloběžka 1.

18. 11. od 15.00

Známou, mile feministickou pohádku Jana Wericha chytré Zdeničce a moudrém králi zpracovalo Křoví v režii Dany Radové jako vždy „po svém“ bytˇ s respektem a úctou k „werichovskému“ jazyku. Tento mezigenerační soubor „odevšad“ trvale hostující v Koruně je dětskému publiku známý mimo jiné pohádkou Tři prasátka a my čtyři. Rapující, zpívající a i na hoboj hrající prasátka, vlk, co miloval převleky měla vždy plný sál. Jenže malá prasátka přišla do puberty a některá odmítla chrochtat, jiná nesnesla růžová trika a začala se více angažovat v dramaturgii, režii i hudbě v Křoví. Pohádka s kapelou, plná chytlavých songů, kde hraje i naše paní barmanka (bar tedy bude uzavřen), i paní vedoucí stojí za vidění a nudit se nebudou ani rodiče.   

Věra Peroutková

 

 

Xavier Baumaxa                                                                                                                                                       30. 11. od 19.00

Nenechte si ujít koncert originálního „buránka regionálního charakteru, se stále větším geografickým a mezigeneračním přesahem“.

Mostecký rodák Xavier Baumaxa je jedním z nejvýraznějších českých písničkářů nového tisíciletí. Díky svému skladatelskému a muzikantskému talentu tvoří velmi osobitý folk se sarkastickými texty.

Dana Radová

Oldáš

 

Duo Oldáš (Oldřich Kaiser a Dáša Vokatá) pobaví radotínské publikum

Známý komik Oldřich Kaiser vystoupí s legendární písničkářkou Dášou Vokatou ve středu 7. listopadu od 19 hodin v Kulturním středisku U Koruny. J. Kaiser se však představí v trochu jiné roli, než ho většina diváků zná. Z komika se promění na zpěváka, recitátora, houslistu a kytaristu.

 

Populárního herce není nutné dlouho představovat. Za svou dlouhou kariéru hrál v mnoha filmech. Namátkou je možné zmínit Tmavomodrý svět, Žralok v hlavě nebo také hlavní roli v Menzelově adaptaci Hrabalova díla Obsluhoval jsem anglického krále. Ve známé komediální dvojici s Jiřím Lábusem vystupoval v mnoha televizních pořadech.  V roce 2016 získal Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli Edvarda Beneše ve filmu Masaryk a v roce 2017 Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli Vlka ve filmu Jana Svěráka Po strništi bos

 

Undergroundová písničkářka Dáša Vokatá pochází z Ostravy. Celá její tvorba se vymyká standardním hudebním měřítkům. V sedmdesátých letech se přátelila s disidenty a hudebníky z okruhu The Plastic People of the Universe. Po procesu s Plastiky v roce 1976 a vydání Charty 77 byla přinucena v roce 1980 emigrovat. Odešla s rodinou do Rakouska.

V osmdesátých letech vydala své první album Láska. Po roce 1989 se občas vracela do Česka, kde často vystupovala na festivalu Trutnov - Open Air Music Festival. Dvacet let žila s básníkem  Ivanem Martinem Jirousem. V roce 2000 vydala své první CD a po osmi letech album Bojovníci snů. Pokřtil ho Václav Havel na trutnovském festivalu. Její zatím poslední deska, kterou nahrála společně s Oldřichem Kaiserem, vyšla na jaře 2014 pod názvem Dva divoký koně. Zde je věnováno několik písní dlouholetému partnerovi Dáši Vokaté, Magorovi (I. M. Jirousovi, který zemřel v r. 2011), pod jeho portrétem se oba nechali vyfotografovat a tato fotografie je použita na obalu CD.

Dáša Vokatá nevystupuje v Radotíně poprvé. Hrála zde před několika lety na „Rozmarném létu“ – festival nezávislé kultury, který je již tradičně pořádán každý rok v říčních lázních. Tam také recitoval své básně Ivan Martin Jirous.

Oldáš vystupuje v klubech spíše výjimečně.  Hrají asi na patnáct různých hudebních nástrojů. Je ale spíše potřeba vnímat osobitost, otevřenost a upřímnost jejich textů, než dokonalou hru na kytaru a zpěv. Jejich koncerty jsou ale vždy neopakovatelným zážitkem.

 

Věra Peroutková

 

Slovo kulturistky

„Dobré divadlo začíná dobrým vrátným“ Jan Werich                                                                                              …My v Koruně žádného vrátného nemáme. O tuto i další důležité role jako je pokladní, uvaděč/ka, vařič/ka kafí a čajů a mazač/ka chlebíčků pro hladové herce, barman/ka, taxikář/ka, příležitostná kostymér/ka, někdy i osvětlovač/ka a mnoho dalších se dělíme. Máme totiž skvělý, malý tým lidí, nadšený pro kulturu, schopný téměř všech rolí. Jenže to k provozování dobrého divadla, nebo kulturního domu nestačí. V Koruně je k tomu zapotřebí také pečlivý výběr představení. Když nejsme večer v Koruně, sedíme u konkurence na divadlech, festivalech koncertech a vybíráme. Někdy se na nás zlobí soubory, nebo kapely, které jsou jistě skvělé,  že je do Koruny nevezmeme, dokud je neuvidíme. Samozřejmě, že není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem, ale za divadla a koncerty, na které vás letos zveme, dáme ruku do ohně. Třeba všemi kulturistkami milovaný „lhář, co mluví pravdu“, kejklíř Víta Marčík tento podzim bude v Koruně hned dvakrát a koho nenadchne, má u mne pozvání na dvojku dobrého vínka. Radotínský soubor Gaudium opět rozehraje svoji úspěšnou komedii o tchýních tak, že se budete těšit domů na tu vaši vlastní. Můj pedagogický duch jásá nad Kladenským divadlem V.A.D., které přiveze Válku s mloky. Vezměte s sebou děti, budou se smát, přemýšlet a možná budou chtít i jednoho mloka domů. Můj teenager, který to (pod výhružkami zabavení mobilu) viděl na jaře, z toho právě dělá referát a nadšeně zve svoje spolužáky na Čapka. A co je také velmi důležité pro dobré divadlo je i dobré publikum. To my v Radotíně máme, velmi si toho považujeme a snažíme se ho nezklamat. A jedno přiznání na konec : Divadlo, které uvidíme poprvé až na premiéře v Koruně je Werichova Královna Koloběžka 1. v podání divadelního spolku Křoví. Tento ochotnický soubor vedu už dvacet let já a pohádku námi milovaného pana Wericha pilně zkoušíme. A jak už to tak u amatérů bývá, hrajeme, zpíváme, bubnujeme všichni, živelně a rádi a hlavně podle toho, kdo stihne po práci či škole přijít na zkoušku. Takže se za pochodu mění role, scénář, noty, leckdy i herci či herečky a termín premiéry se blíží. Navíc jsme soubor mezigenerační a naši mladí mají na divadlo i hudbu krapet jiný názor než my, „staří“, což je vlastně dobře. Takže vás i sebe tímto s velkou pokorou ale i radostí zvu na premiéru 21.října od 15.00hodin ( s ručením omezeným).                                                                                                                                 

 Dana Radová, vedoucí KS U Koruny 

Převzato z Novin Prahy16 číslo 9-10/2018

Změny v Koruně 2.

 

Slovo kulturistky

 

Na divadlo a pak spolu posedět

„Všichni na jednom jevišti velikého světa stojíme, a cokoliv se tu koná, všech se týče,“  

řekl Jan Amos Komenský, duchovní a průkopník moderního vzdělávání, spisovatel, divadelní teoretik a mimo jiné autor knihy Labyrint světa a Ráj srdce. Kvůli tomuhle pokladu barokní literatury a státnicové otázce na pedagogické fakultě jsem málem nedostudovala. Jenže tenkrát jsem ještě neznala Víťu Marčíka.

Mám ráda divadlo. A právě „Učitel národů“ a propagátor divadla doporučoval sehrát ve školách několikrát ročně divadelní hru jako cvičení ve vyučované látce. Divadlo mělo být v jeho pojetí prostředkem mravní, společenské a jazykové výchovy, mělo cvičit bystrost, pohotovost a vtip, zbavovat ostychu, učit přirozenému vystupování na veřejnosti, zdokonalovat mluvu, přinést relaxaci i připravovat žáky na jejich povolání.

Tím mi mluví z duše a taková škola by mne bavila jako žačku i pedagožku. Nějak se nám ale mezitím školství vzdálilo ideálům velkého učitele a naši mladí čtou spíše než knihy komentáře na Instagramu. A i my dospělí máme své limity, kompetence, zájmy a hrajeme monodrama na svém jevišti a unaveni ze všeho máme raději pocit, že se nás „to“ či „ono“ na jiném jevišti netýká.  A zapomínáme na slova klasika.

„Ty si fakt myslíš, že je možné na Komenského dostat ty naše teenagery?“ ptala se mně kolegyně, dokud neviděla Víťu Marčíka a jeho Labyrint světa. Už ve svém minulém sloupku jsem dávala ruku do ohně za tohoto „božího komedianta“ a dnes dáváme ruce dvě.

Pojďme se vydat spolu s poutníkem světem, řešit stále aktuální témata pomíjivosti pozemského života, marnosti, zla, věčnosti, pokory, poznání i nalezení moudrosti. Marčík, tento „zjev z Jižních Čech“ jak ho nazvala MF Dnes (přestože je původně z Moravy), totiž stojí na jednom jevišti světa i Koruny společně s publikem, vnímá ho, oslovuje a komunikuje s ním. Zkusme vzít i naše teenagery, přijít a být na chvíli spolu na jednom společném jevišti a pak jít třeba na pizzu a vsadím se, že budeme mít celý večer o čem mluvit, a to není vůbec málo. 

K podzimu se hodí silné kulturní zážitky, takže tu mám další tip: v Koruně se představí Divadlo v Řeznické s vynikající hrou Odvolání. Hlavní roli i režii má Miroslav Táborský. I když se příběh odehrává na půdě církevní instituce, cokoli se tam koná, všech se týká. Můžeme něco podobného zažít třeba ve škole, na úřadě, ve firmě, v politice, ve spolku, kdekoliv, kde vítězí světská moc, stereotypy a pokrytectví nad zdravým rozumem. Ale upozorňuji, že i toto výjimečné představení pro náročné publikum vyžaduje po shlédnutí společné posezení, ale spíše u lahvinky dobrého vína, kterého se mimochodem přímo v představení vypije dosti.

 

Dana Radová, vedoucí KS U Koruny 

Robinson

Pá 19. 10. 19.00 Víta Marčík - Robinson Robinson Crusoe

Kdo nestihl toto představení na Letní Letné, užijete si v Koruně.

Netradiční pojetí slavného Robinsona Crusoa v podání Divadla Víti Marčíka doslova fascinuje diváky nejen po celé republice, ale i v zahraničí. Představení ( oneman show) na motivy stejnojmenného románu Daniela Defoa je určeno dětem od desíti, středoškolákům a všem velkým malým, kteří jsou připraveni bojovat po boku Víti Marčíka- Robinsona s bouří, domorodci, hladem a samotou.                                                                          Víťa Marčík je komediant, klaun a vypravěč v pravém slova smyslu. S živelnou radostí hraje a improvizuje známé příběhy. Dělá si legraci ze sebe sám sebe svým typickým humorem, komunikuje s diváky a říká o sobě, že je lhář co mluví pravdu a pro publikum je to v jeho podání pravda pravdoucí.

Víťa Marčíka nelze zaškatulkovat ani do divadelního žánru, ani do věkových skupin. Jde o „zjev z jižních Čech“ jak ho označila MF Dnes.

Doporučujeme pro rodiče s dětmi  od 10 let.
Dana Radová, vedoucí KS U Koruny 

 

Není vhodné pro děti do pěti let.
Prosíme, respektujte věková doporučení í s ohledem na zpětnou vazbu našich diváků.

Mlokáda

„Mlokáda“ v Radotíně aneb: Jak dnes dostat děti k Čapkovi?

Kladenské Velmi Amatérské Divadlo mimo svojí autorské tvorby (Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka, Píseček, Upokojenkyně a další) čas od času také dramatizuje klasiky. Například Utrpení knížete Sternenhocha vzniklo prý podle souboru v permanentní telepatii se samotným Ladislavem Klímou, a kdo viděl i uvěří. Charmsovy Pašije byly také silným zážitkem nejen pro milovníky ruské dramatiky. Dalším povedeným „klasikem“ byl Váchalův Krvavý román nebo na Jiráskově Hronovu 2017 oceněná inscenace Valérie a týden divů. Většinu jsme již v Koruně viděli a na novinku roku 2018, Válku s mloky se těšili i přišli většinou ti, co už soubor znají a byli v očekávání, jak to s Čapkem dopadne. A  přišlo také tentokrát hodně divaček a diváků školou povinných. Reakce (většinou nadšené) jsou zaznamenány níže.

Jak to ten Čapek asi myslel? Jak to myslí V.A .D. a jak to asi budou „číst“ diváci?

Čapkova Válka s mloky je v podání tohoto sympatického souboru odvážnou komedií na katastrofální téma, při které vám naskakuje husí kůže spolu se záchvatem smíchu a z obojího je vám chvílemi úzko. Čapek je nadčasový a geniální. A soubor v čele s Honzou Červeným si toho je dobře vědom a se vší úctou, i když ve svérázném a velmi kultivovaném duchu tohoto divadla, s tím pracuje. Navíc je V.A.D. je obdařen obrovským citem pro situace, skvělým herectvím napříč celým souborem a také pro soubor již typickou velmi výraznou a fungující výtvarnou stylizací kostýmů i scény, zde ještě umocněnou skvěle výtvarně zpracovanou zadní projekcí. Ta slouží nejen pro zveřejnění novinových výstřižků ale i funguje jako živá kulisa pro různé situace. Nicméně stejně jako kniha kdysi i dnes, tak toto představení vyvolalo velkou diskuzi nejen v Koruně nad tématy a idejemi, které se v inscenaci dají objevit a které dokonce prý překvapují samotný soubor. V odborných i diváckých kuloárech se řeší otázka, co je tou ideou, kterou se soubor snaží sdělit?  Je to muslimská nebo jiná invaze? Je to kritika nenasytného kapitalismu? Je to obžaloba individualismu? Výsměch vědě, která chce vysvětlit vše a neví nic? Nebo naopak pocta lidství? Pravděpodobně si každý najde něco podle svého založení a každý/á to bude číst tak trochu „posvojemu“, jak řekla jedna divačka. A co chtěl sdělit Karel Čapek? Možná mimo jiné i to, co zaznělo po jarním představení v Koruně:“ Největší nebezpečí nepřichází zvenčí, je tady …v nás“. 

A zde malá reportáž, jak představení divadla V.A.D.  to vnímalo ve čtvrtek 5. dubna naše publikum v Koruně a hlavně naši mladí, kterých bylo kupodivu dosti a to je skvělé:

Róza 11 let: Hezké kostýmy, přitom tak jednoduché, celý super. 
Matouš 17 let: Místy mrazivé, nadčasové.  
Petr 8 let: Tsts, mlaskmlask, tsts hustý, fakt tsts.
Jana dospělá: Mile mne překvapilo souznění Čapka a V.A.D.ovského humoru.  
Jarka dospělá: Jen aby se toho nechytl Okamura, ten by to četl „posvojemu“, protože Čapka určitě nečetl.      Pan dospělý: A když se toho chytne Ovčáček, určitě najde nějakej ten Čapkův rasistickej bonmot, hrůza   pomyslet (smích).                                                                                                                                              Miky 16. let: 9 a půl z deseti bodů, kostýmy luxusní, ta barva, skvělá projekce i hudba.   
Jirka dospělý: Smích a mráz po zádech zároveň. 
Ema Žofie 12 let: Moc se mi líbili mloci, jaké měli kostýmy a jak dělali zvuky…dneska jsem sykala a chodila   jako mlok.                                                                                                          
Erika dospělá: Žasla jsem nad skvělou zkratkou toho díla do vtipného divadelního pojetí, schopnost stylizace   souboru je obdivuhodná.                                                                           
Dáša 17 let: Neznamená, že když mu nerozumím, že je blbej, co když jsem blbá já?                       
Mirek dospělý: Je to tak.                                                                                                                   
Jitka dospělá: Jinakost se nepřipouští, ledaže pro nás makaj, pak to nevadí, ale zavři šuplíky s nožema   (smích).                                                                                                                                                       
Paní dospělá: To, jak se množej mi připomíná…..                                                                       
Diana 15 let: Chci jednoho mloka domů! Jsou tak roztomilí…
Holka 11 let: Super, super, i jak mlaskali
Kluk 8 let: Některý lidi jsou hnusný.

 A jak Mloci z V.A.D. zapůsobí na vás a vaše teenagery? To můžete zjistit 31. října od 19.30hodin  v Koruně 

Dana Radová, vedoucí KS U Koruny

Více ...

Změny v Koruně

  Velká změna v Koruně i přípravy na podzimní akce

Je za námi první pololetí a také oblíbené radotínské akce, například Otevírání Biotopu, Velký dětský den, Královský průvod nebo Neckyáda a také na dvacet představení v Koruně. Viděli jsme skvělá divadla (Rámus Plzeń, DS Gaudium, Kladenské V.A.D., Kočovné divadlo AD Hoc), užili si koncerty( Načeva a Michal Pavlíček, Chantal Poullain a Štěpán Markovič, Roman Dragoun) , cestopisy a akce, které pobavily naše věrné divačky i diváky. Je skvělé, že se k nám soubory, herci, kapely ale i publikum rádo vrací a to nejen naši věrní z Radotína, ale i z celé Prahy a z nejrůznějších koutů nejen středočeského kraje. Zaznamenali jsme diváky z Příbrami, Kladna, Jihlavy, Brna, Ostravy ale i ze Slovenska J a to nás zavazuje. Dáváme si záležet při výběru akcí a chceme, aby se u nás všichni cítili dobře.  Jsme ale opravdu malé kulturní středisko, jehož zázemí i kapacita nás nutí dělat různé ústupky na úkor pohodlí našich vystupujících i publika. Na druhou stranu se díky podpoře naší radnice stále krok za krokem zlepšuje to naše minizázemí  i servis našim divákům.  Další krůček k uspokojení našich diváků tedy bude nový on line předprodej vstupenek, který začne 12. Září 2018 na  www.ukorunyradotin.cz

Předprodej v Koruně vždy každou středu od 16.00 do 18.00 hodin zůstane, ale kdo to nestíhá, může si v klidu z domova zakoupit svoje představení i vybrat sedadla, či stůl, navíc levněji. U obvykle vyprodaných představení jako je například koncert Oldy Kaisera a Dáši Vokaté, Kočovné divadlo Ad Hoc, Kladenské V.A.D. , nebo Teátr Víti Marčíka můžete v klidu již od 12. září nakupovat on line!  

Prázdninové měsíce jsou v Koruně vždy ve znamení příprav programů na podzimní městské akce jako je Babí léto, Burčákobraní, nebo Havelské posvícení a těšíme se třeba na Janka Ledeckého, Olgu Lounovou, Naďu Urbánkovou, Evu Pilarovou,  Ivana Hlase, Queenie  se skvělým Fredy Mercurym- Michalem Kluchem, pobaví nás Těžký Pokondr místní spolky, divadla, žongléři a další…..  Kulturistky také jezdí po festivalech a kulturních akcích po celé republice, inspirují se, jak se kultura dělá jinde. Hledají zajímavé tipy pro rok 2019 v Koruně a zjišťují, že tolik podporovaných akcí a příležitostí k setkávání se, kolik máme zde, v Radotíně nemají snad nikde????.  Létu zdar a kultuře zvláště!

Dana Radová, vedoucí KS U Koruny

------------------------------------------------------------------

                                                                                                                                        

Vstupenky zakoupíte každou středu od 16.00 do 18.00 již od 12. září v Koruně a také nově přes online systém na adrese www.ukorunyradotin.cz

Více ...

ZŮSTAŇ INFORMOVANÝ O NAŠICH NOVINKÁCH

Přihlas se do našeho newsletteru a budeme ti zasílat novinky přímo na e-mail.

Kalendář akcí

prosinec lis led

Najeďte myší nad kalendář a zobrazí se vám akce. Kliknutím na událost zobrazíte podrobnosti.

Pro lepší přizpůsobení obsahu pro Vás, bezpečnosti, měření statistik návštěvnosti a lepší zpětné vazbě tento web používá cookies. Klikáním a navigováním po stránce souhlasíte s tím, že sbíráme o Vás anonymní informace přes cookies. Více informací o používání cookies na naší stránce najdete zde.